Štěstí v neštěstí

Kromě nového dílku, vám oznamuji, že úvod na straně 1. byl doplněn. Fotky tam zatím ještě nejsou, ale přehlednější už to určitě je..

Nikcky promin jsem meškala ale všechno je moc krásný

Děkuji ti A.d.o, už jsem myslela, že jsi přestala číst..

16.KAPITOLA
"Co kdyby jsme tu manželku pozvaly s malou do nemocnice? Pokud vím, Kelly, tak jsi přece vystudovala medicínu. Základy máš, ten oblek přeci taky. Řekla by jsi, že jí musíš odebrat krev, kvůli vyšetření, ale udělala by jsi testy DNA, že je opravdu má!"zazubila se Dorotka.


"Ehm, to je pravda, ale co s tím? Testy DNA se nedají udělat za jeden den! Potřebuji na to aspoň 3 dny, když z nemocnice odejde budete tam, kde jsme zase byly"odpověděla zamyšleně Kelly.
"No tak pak nám zbývá jedině Brad!"odfrkla.
"Jo, tak toho do toho vůbec netahejte. Posledně se tak naštval, že jsem myslela, že se mnou už nepromluví..né to už je ten tvůj první nápad lepší"zasmála se.


"Prostě, když už tam budeš, tak malou vezmeš z místnosti a utečeš s ní do připraveného auta! Matce řekneš, ať si zatím dojde pro kafe, že to chvíli potrvá.To nemůže dopadnout zle!"plánovala dál Dorotka.
"No dobrá, zní to báječně, ale jestli se něco pokazí.."nedořekla.
"Nic. Neboj.."

**Další den**
"Jak dlouho to potrvá?"ustaraně vyzvídala Anežka.
"Nebojte se, jen malé odeberu krev, zatím si skočte pro kafe, bude to hned"odpovídala poslušně Kelly.
"Hm, tak dobrá..hned jsem zpět"


Přesně na tohle čekala. Teď je její šance. Sice nepřemýšlí o tom, že by jí mohl někdo z personálu zastavit, ale to je teď jedno. Hlavně dostat malou zpět k matce. Pravé matce.

"Tak pojď, maličká. Vezmu tě k tvé mamince"pošeptala a zdvyhla malou z postýlky. Než však stihla udělat krok před ní stála Anežka.
"Kam s mou dcerou jdete? Co si myslíte? Dejte mi jí, ihned!"zakřičela přes celý pokoj.


Aj! To nebylo v plánu. Kelly trošičku zazmatkovala. Co teď? Ty testy! Jo..to je přesně ono!
"Víte, něco jsem objevila v krvi. Pojďte, vysvětlím Vám to venku"chytla jí kolem ramen a táhla ven.
Maličká zatím oddychovala vyplašeně v postýlce. Kelly nenápadně pípla po přístroji, co měla v kapse Adamovi, pro případ nouze. I tohle prostě musely děvčata naplánovat.
Adam tedy nenápadně vlezl do nemocnice. Do pokoje č. 14, kde ležela malá. Opatrně jí vzal a potichu vyšel z pokoje.


Prohlédl to..nikde nikdo, tak tedy rychle s malou utíkal zpět do auta a znovu pípl Kelly, že už má malou, aby se opatrně vrátila do auta. Kelly tedy navedla Anežku zpět, než ale otevřela dveře rychle vyběhla ven z nemocnice.

**Konečně doma**
Zvonek se rozdrnčel jako na poplach. Dorotka pospíchala otevřít dveře. Ovšem, když je otevřela, nevěřila vlastním očím. Její maličká se vrátila!!


"Tak jsme tady, mamino!"vykřikl šťastně Adam.
Dorotka přispěchala k Adamovi a ihned si malou převzala. Byla to její dcera. Pozná své vlastní dítě, kor, když má oči po tatínkovi.


"A víš co? A já jdu, a já jdu...spát!"řekl unaveně Adam a odkráčel zpět do domu. Dorotka si spokojeně hrála s malou, než jí došlo, že by se s ní raději moc neměla ukazovat.


**O pár dní později**
".....Hodně štěstí, zdraví!!"
"Sfoukni svíčky a něco si přej!"zachychotala se Dorotka při pohledu na malou.
"Ukaž, raději to udělám za tebe, jo?"dodala.



Pak už stačilo jen vyhodit malou do vzduchu a chytit jí jako...

..malou slečnu. Vlásky měla ještě neupravené, taky možná díky té čepičce, co pořád měla na hlavě, ale Dorotka to tak nenechala. Ihned jí vzala k zrcadlu a na její narozeniny jí udělala ten nejnádhernější účes, jaký kdy měla..(zatím tedy jeden)


Pozn.autora:Přála bych si napsat, žili šťastně až do smrti, ale o tom tento příběh není, tudíž tohle napsat nemůžu. Nikdo totiž ještě neví, co je rodina Sundsovích schopná udělat. Kromě Adama, který by si měl teď s Kelly dávat ohromný pozor...




POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Hmm, akosi si sa s tými dielikmi rozbehla ...

Prázdniny a neskutečně moře času dělá své

pěkný dílek

Děkuji..já si připadám jak zaseklej gramofon, vy pěknej dílek-pěknej dílek a já: děkuji, díky, děkuji ,díky
Ne, ale tak jsem ráda, že se vám to pořád líbí

Dobře abych se tedy neopakovala : Napínavé zajímavé a moc se těším na zlé kousky Sundsových

Děkuji Leiy, předpokládám, že mám ihned vysolit další dílek

To je na tobě. Budu ráda

17.KAPITOLA PRAVDA? 1.ČÁST
Musel jsem se jít projít. V hlavě se mi výřilo tolik otázek. Vím, co Kelly s Adamem provedli. Vím, že ten darebák dokáže být tak..zlí,bezcitný, mou povinností je, dohlédnout na ně..oba. Na Kelly, kterou miluji, na Adama, který se i beze mně určitě obejde a ohlídá, ale i tak..
Najednou se Brad rozhlíží. Uvidí, že do opuštěného domu se stěhuje nová rodinka. Jen tak ze zvědavosti se jde podívat, která nová rodinka s nimi bude sdílet jejich starosti ve městě. Když uvidí ženu, která mu připomíná jeho minulost. Ano, je to Gabriell. Jeho bývalá partnerka před tím, než odešel na vysokou. Jakto, že je tu? Odstěhovala se..zase se s ní vidí.
"Ježiš, Brade, jsi to ty??"neuvěřitelně vykřikne a blíží se k němu.
"A-ahoj, Gabriell, jsem rád, že tě zase po dlouhé době vidím"pozdravil.
"Co ty tu??"zasmála se.
"Bydlím tu, spolu se sestrou, jejím synem, svými přáteli, se svou přítelkyní"odpověděl.
"Pří-telkyní?"zarazila se.
"Ano, mou přátelkyní, je jasné, že jsem si někoho po tom, co ses vyspala s jiným našel jinou"zavzpomínal.
"Už jsem ti několikrát říkala, že se ti omlouvám. Byl to úlet. Tebe milu-jsem milovala!"opravila se.
"Navíc, v situaci, která se naskytla..jsem se tě pokoušela najít, ale odstěhoval ses sem, pak už jsem tě nenašla"vysvětlila.
"Jaké situaci?"
"Víš, my dva..spolu...máme dceru!"dořekla.
To Brada nehorázně vytočilo.
"Co-že?? My dva? Ne..to nejde..to není možný!"vykřikl rozzuřeně.


"Asi je! Jackie!!! Pojď sem! Někdo, koho sis vždy přála vidět!"zavolala a odcupitala k dodávce.
Z vozu vystoupila malá, blondýnka.
"Tatí!!! Konečně tě vidím!"zavřískala a sápala se po otci.
Ovšem z Bradovi strany to nebylo zase tak horký. Malou odstrčil.
"Co se děje, ty..mě nechceš?"řekla smutně a do očí se jí draly slzy.


"Je to na mě rychlé! To..nemůže být pravda!"nevěřil.
"Je to pravda, maminka měla pravdu! Nechceš nás..jsi hnusný!"zakřičela holčička.
"Počkej! To ne! Jen, nedá se tomu uvěřit"
Malá si sedla na zem a s upřenými očky hleděla nepřítomně do země.
"My jsme se sem nastěhovaly, protože víme, že tu bydlíš"řekla posmutněle.
"Aha, to jako, aby jste mi zničili vztah, či co?"zuřil.
"Já netuším, proč to maminka dělá, nevím..neznám její plány, ale jsi hnusný, což měla maminka pravdu!"zakřičela.


"To není pravda! Jsem hodný člověk, to tvá maminka je ta, která si ničeho neváží"odsekl.
"Má maminka je hodná!"bránila.
"Víš, takové věci ještě řešit nemůžeš. Jednou ti to vysvětlím, ale až budeš starší!"dořekl.


"To jsem tedy zvědavá! Nechceš se jít k nám podívat??"navrhla.
"Nejsem si jistý, že bych měl lézt k vám do baráku. Přeci jenom, nemám tam co dělat"vysvětlil.
"Ale já ti chci ukázat, jak to u nás vypadá. Strejda se určitě zlobit nebude"přeprošovala.
"Víš, nemůžeš mít všechno..co"nedořekl.


"Tak, Jackie, jdi si udělat ůkoly, já si zatím promluvím s tatínkem!Pojď, neboj"pobídla Brada a táhla ho do chodby na sedačku. Posadili se a Gabriell spustila.
"Víš, nemusel by ses k ní chovat tak hnusně!"
"Nemohu hned jentak uvěřit, že je moje dcera"vysmál se.


"To budeš muset, páč po mém kamarádovi určitě není. On je taky černovlasý, ale ona je blondýnka, jako ty"odfrkla.
"Ehm, mohla jsi ji přebarvit, co já vím"
"Smiř se s tím. Ty jsi ji splodil, měl sis dávat pozor!"vykřikla.


Gabriell moc dobře věděla, že ji bude odmítat, ale vzdát se ho nehodlala, ani po všem, co mu provedla. Přebere si ho zase zpět. Její kamarád o tom vůbec nemusí vědět. Prostě za každou cenu!

"Ale musím se ti přiznat, že ani jednou jsem na tebe nezapomněla.Vypadáš nádherně. Pojď ke mně!"pošeptala.


"Gabriell! Co si myslíš, že jako chceš dělat??"vykřikl zlostně a do domu vlítl její "kamarád".
"Hej, co ty si myslíš, že děláš? Proč na ní řveš??"zakřičel a Brad schytal pěknou facku.


Je zvláštní, že Gabriell, to jen s radostí slížela, ale nezaútočila. Jenže také..ani jeden z nich si nevěděl, že opodál stojí dívenka s pootevřenými dveřmi a vše s napjetím sleduje.
"Kdyby jsi od začátku slyšel o čem jsme se bavili, tohle by jsi neudělal. Já jsem ten zlý?? Ne!! Ona je ta horší, vybral sis kamaráde špatně! A dost! V tomhle baráku nebudu!"vykřikl zlostně.
"A..už na mě nešahej, nebo jako policajt taky zaútočím! Jasný? Hm???"napřáhl.


Rozzuřený Brad vyšel z domu, za ním se hnala Jackie.
"Tati! Prosím tě, vyslechni mě!"
"Prosím, nech mě. Promiň, budeš žít bez tatínka i tak!"
"On, je to hodný člověk, ale chápaš, bojí se o maminku. Já taky, když ho něco rozzuří..tak maminku taky bije, někdy i mě"
"Poslouchej, ty, jako má dcera mi vše musíš říkat, protože já jsem jediný, který ti může pomoci, jako tvůj otec. Můžeš mi to kdykoliv říci, budu sem chodit, ale jen, když tu nebude on, tady..moje číslo. Zavolej mi, až budeš chtít"dořekl a odešel..


"Jackie! Večeře!"zakřičela Gabriell. Jackie pomalu šla do kuchyně a potichu jedla. Ticho přerušila Gabriell.
"Víš, on je Jackie..táta!"
"Takže ten bídák..hm, je mu podobná, to jo. Konečně jsem se dozvěděl, kdo je její otec. Doufám, že nebudeš, Jackie, po něm!"odsekl.


"Mohl jsem se to dozvědět lépe. Jsi nechutná cou-"nedořekl.
"Jackie, jdi se koupat, přijdu ti dát pusu na dobrou noc, ano?"pobídla dívku.
"Ano mamí, možná budu už spát!"dořekla a odcupitala.

Gabriell poklidila nádobí a šla do ložnice. Její "kamarád" ležel na posteli. Zamyšleně koukal do zrcadla naproti posteli.
"No tak miláčku, prostě jsem ti to chtěla říci jiným způsobem, nemohu za to, že šel zrovna kolem. Taky mysli na Jackie, že chtěla svého otce vidět, nemohla jsem ho nechat jít dál"dořekla a šoupla se k němu blíž.
"Ne! Vypadni! Já nemám chuť!"zakřičel.


Vstal. Přišla k němu.
"Prosím odpust, musela jsem! Miluji tě, jen tebe, on už je minulost"prosila.
"Já..nemohu! Jdu spát na chodbu!"dořekl a odebral se na gauč.


Tak tedy Gabriell šla do pokojíku malé Jackie. Jaké překvapení, když malá Jackie stála za dveřmi a při otevření malou bouchla.
"Jauvajs!"křikla a chytla se za nos, který ji začal bolet.
"Jejda! Promiň, jakto, že jsi poslouchala?"udivila se.
"Já, čekala až dopovídáte..chtěla jsem ti říci, že jsem si vzala od táty číslo, udělala jsem přesně, co jsi chtěla a dal mi ho"zašklebila se.
"Výborně zlatíčko!"radostně malou objala.


---KONEC PRVNÍ ČÁSTI---

jejda to je krásný díl.. jen mě něco furt nehraje

Hltala jsem... Teda to jsou ale potvory. Obě dvě. Doufám, že Kelly a Bradovi nic neprovedeš a že Brada Kelly podpoří! Slib mi to Takové zákeřné potvory vyhrát nesmějí! Držím palce!

A.d.a-copak, přišla jsi na to, co ti tam nehraje??
Leia-Jéj, děkuji Leiy, jsem ráda, že můj příběh se dá i "hltat"(pocta pro mně)
Kelly Brada podpoří, to ti slibuji. Taky ti mohu s klidem odpovdět, že brutálně jim nic neprovedu Moc holky díky...

nevím prostě mi to nehraje jen nevím co

18.KAPITOLA PRAVDA? 2.ČÁST JACKIE
"Tak ahoj!"zakřičela jsem na rozloučenou a vydala se do školního autobusu, který tu troubil už 5 minut.


Jako každý den jsem pozdravila řidičku a vysvětlila, proč jsem se trochu opozdila. Mou omluvu s úsměvem přijala, zavřela dveře, počkala až si sednu a dala autobus do pohybu.
-----Ve škole---------
Jako nejmenší žačka ve třídě jsem musela kvůli hygieně sedět ve předu. Zbývalo 5 minut do hodiny, když se před mou lavici postavily mé spolužačky.
"Máš ten ůkol?"zeptala se své kamarádky.
"Jasně, nic to nebylo. A tu slohovku máš?"ujišťovala se ta druhá.
A sakra, ten ůkol mám, ale na tu slohovku jsem zapomněla. Vymluvím se na včerejší návštěvu otce.


Zazvonilo na hodinu, když se učitelka posadila za mě a přikázala všem si otevřít svou slohovou práci, že si jí každý budeme číst na hlas. Jak už ve zvyku bývá, jako první vyvolala mě. Tákže..
"Omlouvám se slečno učitelko. Já zapomněla na svou slohovou práci"
"Máš k tomu nějaký důvod, Jackie?"udivila se.
"Ano, víte, včera k nám nějakou šťastnou náhodou přišel otec. Měla jsem z něho radost, tak jsem si s ním celý den povídala a splňovala jsem, co po mně matka vždy chtěla, když se taková možnost naskytne"vysvětlila jsem, ovšem né celou pravdu, takže to znělo trošku...divně.

"Víš o tom, že osobní věci do školy nepatří?"zvýšila hlas.
"Promiňte, už se to nikdy nestane, ale mám tu ten druhý ůkol, ve kterém bych vám vysvětlila celou pravdu o mém otcovi a mé matce!"dořekla.
"Tak tedy spusť"pobídla.
"Moje matka bydlí s přítelem a se mnou. Mého otce jsem tedy viděla poprvé v životě. Má matka chtěla, aby mi můj otec důvěřoval a tak mi dala pár rad, které mám udělat, aby ho dostala zpět..."pokračovala jsem ještě celých 10 minut. Čekala jsem, že to ospravedlní mou chybějící slohovku, ale reakce učitelky byla jiná, než jsem předpokládala.

"Jackie!! Co to má znamenat?! Nerada bych se do toho míchala, ale váš otec je v tomto případě chudák!! Pro dnešek toho nechme..toto mě doslova rozčílilo! Celý ůkol od znovu plus chybějící slohovku budu mít zítra přesně v 8 na stole! A ještě něco..dneska odpoledne, ať se za mnou dostaví oba rodiče!"zakřičela na celou třídu.


Smutně jsem tedy odpoledne odcházela ze školy s pětkou v žákovské. Byla jsem tak..podrážděná. Pomalu jsem si uvědomovala situaci, před kterou mě má vlastní matka postavila. Učitelka má pravdu. Táta má jinou. Máma má svého přítele. Proč by měla dostat zpět otce. Nikdy ho zpět nedostane. Když jsem došla ke vchodu domu užasla jsem. Táta!
"Ahoj, tatí!"pozdravila jsem smutně.
"Ahoj, Jackie, co se děje? Zmlátil tě opět?"vyděsil se a začal okolo mě běhat a koukat, jestli mám někde nějaké modřiny.
"Né, tatí, já jsem ti lhala. Nebije mě. To jsem musela říci, abych dostala tvé číslo. Jinak by jsi odešel, a máma by tě nedostala zpět. Řekla, abych ti to tak řekla"dořekla jsem.
"Aha, ta potvora..tohle se nesmí, Jackie. Kdyby ti ještě něco takového poručovala, tak se nedej, klidně si s ní promluv, že tě takhle nesmí využívat. Prostě mě už nedostane, takže se s tím musí smířit, ani využíváním tebe by tím nic nedocílila"odpověděl smutně.
"Víč, mě to došlo až když mi to řekla dneska paní učitelka. Dala jsem jí o tobě a o mamčiných plánu ůkol. To jsi ještě neviděl, jak moc zuřila!"
"To nesmíš říkat takové věci. To je nás život. Ona ti taky neříká své problémy a už vůbec takovéhle podrazárny, no copak se to říká?"neudržel se a jednu mi plácnul.
"Promiň..dneska musíš s mamkou zajít do školy. Chce si s vámi o tom promluvit"
"Dobrá, jen mi slib, že už nic takového neuděláš!"souhlasil.
"Ano tatí..slibuji"
Obejmul mě a poslal domů, ať mi zavolám maminku a vydájí se do té školy.


--BRAD--
Gabriell ještě nic netušila a tak se s radostí nechala vést. Možná si říkala, že něco bude..
"Tak, kde je třída Jackie?"zeptal jsem se.
"Cože? Proč se ptáš?"udivila se.
"Protože naše maličká, má průšvih, tak kde je její třída, veď mě!"poručil jsem.
"Pojď!"pokřikla a vyšla přímo do třídy.
"Dobrý den!"pozdravili jsme oba naráz.
"Dobrý den, určitě už víte, kvůli čemu jste tady"usmála se učitelka.
"Ano"řekl jsem.
"Ne"odpověděla Gabriell.
"Vysvětlím vám to. Vaše dcera..."spustila a já si to vyslechl znovu. Musel jsem se posadit, co vše tam napovídala ta malá brebenda.


"Ježiši! To...není pravda"blekotala.
"Neboj..je"usmál jsem se. Přiznám, že učitelka na nás dva koukala, jak na tatary.
"No nevím, jestli jo nebo ne, ale dohlédněte dnes, aby malá měla udělaný, jak ůkol znovu, tak i slohovku, kterou nedonesla údajně, kvůli nečekané otcovi návštěvě, tímto jsem ráda, že jsme se dohodli, mějte se a nashledanou, doufejmě, že už né v podobné situaci"zasmála se.


"Děkujeme! Nebojte se, dohlédnu, aby ta malá rošťanda napsala znovu vše a dá vše do hromady, jak se sluší a patří"nechápavě korutila hlavou.


Přišli jsme domů a Jackie nás přivítala.Polechtal jsem jí a zjistil, co dělala.


Naštěstí byla celý den ve svém pokoji a pracovala na svém ůkolu i na slohovce. Už byla tma, ale Gabriellin přítel nikde. Výborně!
"Nemohu uvěřit, co jsi tam napsala a proč jsi to řešila!"vykřikla nepříčetně Gabriell.
"Mamí, promiň. Ale měla pravdu, není to od tebe hezké!"vzdorovala.
Raději jsem je obě uklidnil, malé pomohl s prácemi do školy a Gabriell se šla vykoupat.
"Mám tě ráda, tatí. A děkuji!"vykřikla radostně.
"To jsem rád"usmál jsem se.
"Povíš mi nějakou pohádku?"zeptala se.
"Tak jednu znám, ale zalehni!"přikázal jsem a posadil se do křesla, který se málem převrátilo.
"Tomu říkám křeslo!"zabědoval jsem.
Malá se začala strašně smát.
"To je k smíchu, posmívat se lidskému neštěstí?"
"Né, promiň"
"Dobrá..byla jedna babka, která bydlela v hrozné jeskyni...."
V půlce pohádky jsem zjistil, že malá už dávno chrupe, tak jsem se tedy pomalu vydal z křesílka a z domu.


----Jackie------
Na chvíli jsem zaspala a táta už byl pryč. Zavolala jsem na mamku a ta byla hned u mě.
"Zlobíš se na mě ještě?"řekla jsem se smutkem.
"Ach, Jackie..ty jsi mi dala..no, když už jsou mé plány pryč, tak už nemá cenu to dál pokoušet. Holt budu s jiným. Takže né, nezlobím"pohladila mně.
"Mám tě ráda"šeptla jsem.
"To já taky, doufám, že ůkoly máš?"
"Jasně"
"Tak to je dobře, utíkej si zase lehnout, hezké sny"popřála jsem.


-----další den--------
"Mamí, mamí!!! Hele, koukej!"pištěla.
"No vidíš, jaká jsi šikovná. To je moje holčička..báječná!"křičela radostí.




POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Připadá mi to trochu zrychlené a nerealistické. Něco co by se dalo řešit na spousty dílů, nacpeš do jednoho. Většinou se takové potvory nezmění ze dne na den - neznáš ženské? To by prostě neudělali. Jsou bohužel slepé pro dobré chování a na tyhle to vypadalo, nebo aspoň na tu matku.
Ale počtení to bylo pěkné

H, ale představ si, že s nimi ci ještě pokračovat a aby tě to tolik "nemátlo" řeknu ti, že takováhle ženská bude usilovat..usilovat, dokud nedostane to, co chce, i když se to naprvní pohled nezdá a nepíše se o tom

Jináč, proč je to tak dlouhý, na to ti taky odpovím. Jedu v sobotu na týden na dovolenou, takže dílek jsem hodila celý, chtěla jsem ho rozdělit, ale pak by jste byli nanutý, což mě tak trochu popostrkává hodit další dílek, ale jelikož nemám notebook, takl bych vám sem ty dílky nehodila, proto jsem udělala jeden velkej

19.KAPITOLA(omllouvám se, na některých fotkách je Kelly oblečená a na některých ve spodním prádle, kde by jej už neměla mít)


"Jasně, máš to tady černé na bílém. DNA se shodují. Je to tvá a Adamova dcera"
"Kelly, já to vím. Poznám přeci mou dceru!"zasmála se Dorotka.
"Tím lépe, jen pro jistotu"ujasňovala jsem.


"Ale děkuji ti. Zastavím se někdy pro ten papír. Kdyby náááhodou. Zatím se měj, ahoj"rozloučila se a položila sluchátko.
"Zlato!"ozvalo se z ložnice. Namířila jsem si to přímo za přivoláním. Brad ležel rozvalený na posteli a rukou plácal na druhou stranu postele. Nechala jsem se unášet příjemným pocitem a mrazením po zádech..


...Najednou se rozevřeli dveře a v nich babička..


Ani nedokážu popsat, jaký jsem z toho měla pocit. Chvíle trapnosti nastala, ale babičce to ani moc nevadilo. Koukala na nás s úsměvem.
"Babi?"vykřikla jsem až Brad odskočil.
"Ahoj, děvenko. Omlouvám se, ale..hm..sympatický mladík, konečně sis ho našla, nebo on tebe??"zazubila se.


Nenapadlo mě, že by bábi mohla mít svůj klíč od chatky.
"Ehm..babi, to je Brad. Brade, má babička"představila jsem je.
Kdyby jste viděli jeho pohled. Nevím, kdo byl více překvapený, zda-li polonahý, vyplašený Brad, či má babička, koukajíc na pořádné mužské tělo.
"Tě-těší mě"vykoktal.
"Broučínku, mohla bych s tebou mluvit?"otázala se.
"Samozřejmě"zavedla jsem jí tedy do obýváku, kde jsme se posadily.
"Zapomněla jsem snad na něco?"udivila jsem se.
"To víš, že ne. Ale děje se něco, co je pro tebe a matku dost..stresující"spustila.


"Tvůj otec matku opustil. Už to bude měsíc. Je z toho všeho zdrcená. Její první láska..."nestačila doříct.
"Babi! Já se o něm nehodlám bavit!"rozzlobila jsem se.


"Poslouchej mě! Má syna. Proto chtěl, aby si byla taky kluk. Má nějaký podlý plány a v té jeho skupině se synem jsi měla být i ty, ale jako kluk. Bohužel, proto tě odmítl. Hodila by ses mu. Jeho syn má manželku a bratra, který už není splozen tvým otcem. A pokud ještě vím, má ještě dalšího syna, tedy měl by to být syn, ale nikdo neví. Eh-Eh.Jeho choť nemůže mít děti. Přišla jsem, abych tě varovala. Myslím, že jste, jak ty, tak matka v nebezpečí"pokračovala.


"Mám za to, že vím, kdo to je. Už jsem měla tu čest se s ním seznámit!"zapřemýšlela jsem.
"Otce jsem v tý skupince neviděla. Je možné, že takto pracuje v utajení, aby ho nikdo nepoznal"


Najednou jsem si všimla, že babičce asi není, zrovna nejlépe.
Celá zbledla. Byla bílá, jako stěna. Trochu mě vyděsila.
"Babi, jsi v pořádku??"starostlivě jsem se zeptala.
"Víš, můj čas už se plní, brzy už půjdu za dědou. Vodu, prosím"poprosila.


Nechtěla jsem, aby zrovna tady. Stačilo mi, že jsem viděla dědu. Nechci ještě, aby odešla. Vždyť, ona mi vše pověděla..
"Brade!!"zakřičela jsem hystricky.
Brad v okamžiku přiletěl. Oblečen, co našel v mém šatníku.


Mezitím jsem přinesla vodu. Byla jsem si už jistá, že nepomůže.
"Víš děvenko, doma už to bez tebe nebylo takové. Problémy s otcem, deprimující matka. Ty se máš skvěle, máš hezkého mladíka, kamarády, práci, zajímavou vlastnost. Dávej na sebe pozor, zastav se za matkou. Bude tě eh potřebovat. Vše jsem jí řekla. Už o tom ví, že to víš. Mám tě ráda"přikázala a zavřela oči...naposledy.
"Taky tě mám ráda"vzlykla jsem a opřela se o Brada, který mě poplácal po zádech.


Objevila se ONA, ta potvora, která předává lidi a onen svět. Zapsala, přeškrtla, ukázala hodiny, odnesla a zanechala urnu.


"Chci pohřeb na zahradě u matky. Je tam i děda, tak ať je s ním. Aspoň už je s dědou a budou zase šťastni. Kdežto my tady nebudeme. Vše se změní, a to hodně rychle"


"Jistě, má to něco společného s tím, co ti sdělila??"vyzvídal.
"Ano, právě o tom jsme se bavily. Víš, můl otec je otcem toho chlípníka, co má tu manželku a toho bratra. Ta manželka nemůže mít děti. Je to ta samá rodinka, která unesla Dorotce malou"vysvětlila jsem s brekem.


"COŽE?"vyjekl zděšeně.
Až teď mi to vše došlo. Ten darebák....je mím nevlastním bratrem, ježiš!
"Je táta s ním?"
"Prý je to jejich vůdce, ale pracuje v utajení, aby ho nikdo nepoznal. Proč myslíš.."zamračila jsem se.
"To je hnus!"zakýval hlavou.
"Jedu za matkou!"sdělila jsem.
"Jistě, vezmu tě tam"políbil mě a šel nastartovat auto.


Zavolala jsem pro jistotu matce, měla záznamník, tak jsem pověděla, že za ní jedu, ať nikomu neotevírá, že zaklepu 2krát.


Nasedla jsem do auta a vyčerpáním usnula. Tudíž jsme se obrátili, mě posadil Brad do zádu a on řídil.




POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Vyčerpáním usnula? Za volantem??
A smrt neprobíhá takhle rychle a myslím, že ty funkce nemusely být tak rychle na odpis. Infarkt je rychlý, ale tohle... No, rošku nereálné. Jsem ráda, že jsi doplnila další díl, ale vůbec jsem nepochopila nic z toho o čem se mluvilo... Nevlastní bratr? Kdo? Otec a banda? V nebezpečí? Dost nesrovnalostí no.

Leiy...nevlastní bratr Kelly je ten, který Dorotce sebral dítě. Proto říkala Kelly babičce, že ví o jakýho chlápka jde. Otec má Kelly a syna, to je ten chlápek. Ten má tedy bratra a manželku, která nemůže mít dítě. Takže je to Kellynin otec a jeho banda.

20.KAPITOLA --U Ramaswamů-- 1.část
Bylo poklidné dopoledne, ale u rodinky Ramaswamů se oslavovalo. Přesně před 50 lety se narodila Pryia Ramaswamová. její manžel je sice v práci, ale její děti ne.
"Hodně štěstí, milá mamko, hodně štěstí, zdraví!!"prozpěvovali současně sourozenci.


"Něco si přej!"dodal Derick s šibalským úsměvem. Přesně s takovým, který už všichni dlouho znali. Právě při takovým úsměvu myslel Derick jen sám chamtivě na sebe.
Pryia se otočila, ozval se zvuk křupajících kostí a hup! Z Pryi se stala stará, hodná dáma.

"Nuže děti, já musím spěchat do práce. Dneska si totiž hodím odchod do důchodu"vysvětlila a odešla před dům, kde nasedla do auta, který jí odvezlo přímo na pracoviště. Derick s Ricky zůstali doma sami.
"Hele, Ricky, dneska pozvu svou přítelkyni na večeři. Já už totiž mám a ty opět nemáš přítele. A jak to tak vypadá s tvým ksichtem ho mít nikdy nebudeš!"posmíval se Derick, jako po každé. Ricky už na to byla zvyklá a také mu to uměla oplácet.
"Chtěla bych vidět tu tvou nádheru. Podle tvého nosu soudím, že to miss určitě nebude"zasmála se. Čímž ho na chvíli odpálkovala a Derick s nafintěným, pochmurným nosem odešel. Aby Ricky věděla, že to přepískla, když stál vedle ní udělal hlasité "TSS!"

Ricky šla za tím do pokoje, kde se převlékla a šla si pro kus dortu. V kuchyni ale opět seděl její nafintěný bratr. Tiše si k němu přisedla a užívala si chutného dortu.


"Už víš, že se budeš muset odstěhovat?" rýpl znovu.
"Prosím tě..kam bych se podle tebe měla stěhovat, co?" zasmála se.
"No to teda nevím, ale zde nebudeš, protože rodiče ten barák přepsali na mě!"vychlubil se.
"No to si teda nemyslím, jsme sourozenci, nedali by vše jen tobě!"vykřikla.
"Milá sestřičko, však ti nemusím povídat, že já jsem ten nejlepší, a proto mám to nejlepší pod nosem. V tomhle případě, tenhle ošuňtělej domek, který si přestavím a nastěhuji sem mou přítelkyni, kde strávíme celý život"pokračoval dál.
"Však to se ještě uvidí, co na to řekne otec. Ten to vždy vyřešil!"řekla a šla umýt nádobí. Mezi tím přišel domů Sanjay, který má dneska 53 narozeniny. A tak se znovu opakoval celý proces, akorát, že pro Sanjaye.
"Něco si přej, tati"ušklíbl se opět. Zase si myslí, že přání bude o něm ?


Za chvíli byl slyšet zase zvuk zaprásknutí kostí a před nimi stál jejich otec, kterýmu to jako staříkovi slušelo.
Za nedlouho přišla Pryia rozzářená z daného důchodu a šla ke své rodině do obýváku. Tam se ovšem něco řešilo.


"Víš tati, Derick říkal, že jste přepsali dům na něj. Znáte jeho osobnost a tak se chci ujistit, zda mě tedy vyhodíte z rodinného hnízda"spustila.
"Jo, to jsem Derickovi slíbil a podepsal, tobě.."nedořekl a přerušila ho jeho manželka.
"Tobě, jsme pořídili nový dům, který je uprostřed centra, vybavený, zrekonstruovaný a poměrně dost finančně náročný"dořekla místo svého manžela. Sanjay na ní jen nechápavě zíral.


"To jako vážně?"zaradovala se.
"To upřímně, smrtelně vážně"odpověděla s hrdostí Pryia.
"Díky, mami i tati. Vidíš, hehehehe"škudlila jsem prst na svého bratra, který koukal, jak puk.


"Ricky, zlatíčko, pomůžeš mi na zahradě s rajčaty?"požádala.
"No jasně, mami"odpověděla.
Vydaly se tedy na svou zahradu, kde nejdřív pohnojily a pak zasadily plody cherry rajčátek.
"Jsi tak vychovaná, jen kdyby nebyl tvůj otec tak pitomí a jeho syn to nesdědil. Ještě, že nejsi po něm. Mám tě ráda"šeptla.


"No jistě, mami. Já vím, že otec chtěl původně říci to samé, co mi říkal Derick. Jsem ráda, že tě mám, taky tě mám ráda"opětovala ji svou lásku dcera.
Najednou začal Ricky vybrovat v kapse mobil. Byla to nějaká Paní z realitní kanceláře, která se chtěla ujistit, že stěhování zítra v 9 bude.


Ricky zašla do baráčku a mířila si to za svým štěnětem, když v tom zjistila, že v ložnicic štěně někdo bije, protože kňučí.
Vtrhla rychle do ložnice, kde byl její bratr. Pochopitelně. Kdo jiný.
"Proboha, Dericku! Nech malého být! Co mu to děláš, neslyšíš jak kňučí?"vykřikla.
"Upokoj se sestřičko, jen se provokujeme!"zasmál se.
"To štěně nevypadá, že by tě mělo provokovat. Dyť neumí ani sám bez pomoci čůrat, vypadni odsud! To štěně si zítra beru s sebou. Je stejně moje!"prskla.
"Vem si co chceš, ale mě je to jedno!"vysmál se.
Ricky si svého chundelatého přítele pohladila a položila zpět do pelíšku.
"Zítra už budeme pryč of toho tyrana"řekla potichu.


V podvečer si vzal Derick tu svou nádheru domů, tak jak slíbil. Ricky měla pravdu. Nebyla úchvatná, což si Derick nemyslel. Pro něj byla nádherná a navíc jí nevadil Derickův nos.
"Pojď, představím tě své sestře. Pukne závistí!"zasmál se.
"Ale Dericku, je to sestra. Takhle by ses neměl chovat"pyskovala ho.
"Je to má sestra, kterou nenávidím"dořekl a táhl jí do kuchyně.
"Sestřičko, tohle je má přítelkyně. Miss krásy"představil jí.
Ricky se málem utopila ve sklenici s vodou.
"HAHAHA, těší mě"vykřikla smíchy, moc dobře věděla, že jí bratr zase škádlí.
"Ale Dericku, tos nemusel"uchychtla se.
"Jo tos nemusel"zakřenila se Ricky.


---2.den---
"Sbohem, bratříčku!"pousmála se na Dericka.
"Tak čáu no, a hned jak dojedeš dej mi vědět. Půjdu ti to tam omrknout"pospíchal za ní.
"To by ještě tak scházelo"zabručela a nastoupila do taxíku.


-- O hodinu později--
"Mm..miluji tě, umíš nádherně líbat"
"Dericku?! Tvá sestra už odjela?"zamračil se.
"Jo, nejmíň před hodinou"řekl a dál se věnoval své milé.
"Ty pitomo, neříkal jsem ti, že jí máš sdělit, že mám pro ní nabídku?"zakřičel.
"Promiň, ale měl jsem na práci důležitější věci, stejně by ten barák se mnou nevyměnila, alespoň, pokud by tu byla máti" dořekl a začal znovu svou milou líbat.


Pokračování příště

Wow, trochu zavedení do života Ricky. Hmm to se mi líbí. Moc hezkéé počtení. Ten Derick je děsnej, ale je hodně takových mladých lidí. Uvidíme co se ještě vyklube z té nabídky a hlavně proč chtěl otec dceru takhle vyhnat...

Díky Leiy..
20.KAPITOLA 2.část--Vypráví Ricky--
Taxi mě přivezlo přímo před dům. Přesně do centra města. Byla to ta ulice, kde se všichni sousedi znají, kde se chodí často navštěvovat, kde spolu drbou ostatní a tak dále, však to znáte.
Jediné, co mě zarazilo bylo, že hned při příjezdu jsem měla před domem skopnutou popelnici z níž se vysypaly všechny odpadky. Nehorázný puch.


Ihned jsem se zabydlela a převlékla do sportovního. Aby jste byli v obraze, mou zálibou je nyní sport, kterýmu se věnuji den, co den. Takže jsem ihned začla, abych se ještě před příchodem nových sousedů, kteří mě přijdou pozdravit najedla a umyla.


Ale je zvláštní, že je tu klid, když mám domek přímo v centru. Nikde žádné auto, ani žádné sirény, ať už policejní, hasičské, poplachové, vůbec nic. Užívám si to tu! Po vykoupání jsem se rozhodla, že zavolám Kelly a Dorotce. Obě souhlasily s mím pozváním do mého nového bydliště a shodly jsme se, že přijdou kolem 6 hodiny.


Pak jsem se umyla, najedla a přesně v půl 12 začal drnčet dole zvonek. Na štěstí to byli sousedi, ale ne leda jací. Fešáci, jeden už rodinu měl, ale ten druhý ne, takže jsme se dali do řeči.


Vůbec jsem se s ním nenudila, probrali jsme vše ohledně bydlení v této části a oba jsme se shodli, že se tu bydlí bezvadně. Dokonce mě pozval k němu domů, což jsem odmítla, ale na večeři, jsem nemohla odolat a přikývla jsem.


Ben, jak jsem zjistila říkal, že se pro mě přístí týden ve středu staví. Takže jsme se přátelsky objali a rozloučili. Nebylo zase co dělat, tak jsem dala znovu do pohybu svou tělocvičnu a dřela své tělo další hodinu a půl. Pak jsem tu dřinu vzdala a šla se podívat, kdo to přešlapuje u domu. Ku podivu to byla Kelly, která hledala tu ulici a můj dům. Vyšla jsem ven a pozdravila ji, což mi taky oplatila. Ukázala jsem jí celý dům včetně zahrady, když jsme se vrátily zpět, tak mi před domkem hořel stromeček. Obě jsme vyjekly a běžely k němu. Pištěly jsme, místo toho, aby jsme zavolaly pomoc. Na štěstí přijela pomoc sama. Maj to tu suprově zařízený. I když, který lump, může podpalovat stromy..


Po požáru jsme tedy se srdcem v krku počkaly na Dorotku. O nedlouho už s námi seděla v obýváku a přidala se do konverzace.


"Takže se ti tu líbí?"zeptala se opatrně.
"No jistě, je to tu bezvadné. Klid, pohoda, suprový kluci.."vyjmenovávala jsem.
"To je dobře, i když..dneska s tím stromem"zasmála se Kelly.
"To mi povídej, ani nemyslet..."ušklíbla jsem se.
"Počkat! jak pěkní kluci?"změnila téma Dorotka.
"Poznala jsem Bena, je úžasný. Pozval mě na rande. Příští středu!"vybalila jsem.
"Pááánejo. Konečně, byla jsi jediná, která ho z nás tří neměla"usmála se Kelly.
Takto jsme pokračovaly ještě dalších 15 minut, dokud jsme se nezačaly tipycky bavit. Naše oblíbená hra od uni.


Dorotka stála opodál. Čekala, než se s Kelly vyblbnem a přinesla zatím 3 polštáře. Umíte si představit to blbnutí a křik, jak když nám je zase 15.


Nakonec jsme celé uřícené a udýchané sedli na gauč a zase probíraly problémy. Kelly mluvila o svém problému s matkou, Dorotka, že má strach o Adama a malou, no a já o otci, kterýmu nenaletím. Proč?
Vím, že na mě něco kují. Určitě už mají nějaký plán. Znám je. Když si to tak srovnám, jsem na tom stejně jako Kelly. Akorát s jiným problémem.


Pak jsem holkám nabídla, aby u mě přespaly, že si uděláme takovou pyžamovou party. Obě souhlasily, takže party mohla začít. Pozdě ráno jsme všechny tři usnuly, jak špalky.


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ