Štěstí v neštěstí

Pěkný díl Moc, ale nevím co na tom Benovi vidí

To víš, každýmu se líbí jiný styl kluků. A ona je jiný barvy, tak bude mít i jinýho kluka, který nepotatil moc hezkého vzhledu nu :D

Holčiny moje, tak přemýšlím, zda-li bych vám pod stromeček neměla dát jako dáreček nový díl, co vy na to? Zase mě to chytlo, tak jestli by jste chtěly

Proč já mám vždy tak velkou chuť dát další dílek? :D jenže se bojím, že pak nebudu stíhat, co myslíte?
Mám sem začít psát novou epizodu?

No tak když omluvíte to, že třeba se pak tyden neda dilek :o) Tak klidne s novou radou zacnu. Ale říkám, že ted bude jen, co se stalo za tu dobu, co jsem s pribehem skoncila :o)

NOVÝ ZAČÁTEK aneb jak se žije dnes (omlouvám se za ten oblek u Brada :D )


Uběhlo několik let od incidentu, který pro Kelly znamenal hodně a změnil celý její dosavadní život. O otci už naštěstí neslyšela. Ten případ však rozebírala policie v čele s Bradem, který za to vše dostal ocenění a velmi vysoké povýšení. Nyní pracuje jako policejní náčelník. A že si nežije vůbec špatně. Bydlí totiž s Kelly v přenádherném domečku na kraji města Bringelwood.

--------------------------------------------------------------
STŘEDA 8. HODIN RÁNO
Jako vždy jsem se šla proběhnout, abych spálila nadbytek kalorií, který nabírám po sytné snídani, když v tom vedle mě přijíždí černý wolwet. Přesněji - Bradovo wolwet.


Zastavím se a počkám až vystoupí. Vyšel z auta nějaký moc šťastný, vysmátý.
"Ahoj lásko moje!" vykřikne s úsměvem.
Chvíli jen tak koukám, že není něco v pořádku.
"Ahoj, miláčku, co ty tady?" udivila jsem se. Vrazil mi pusu a táhl mně do domu. Podala jsem mu talíř s palačinkou a šla udělat oběd.
Zasedl a spustil. "Nebudeš tomu věřit! Normálně mně povýšili!," začal se chlubit. "Měli jsme případ, kde jsem do přebral já a vyslal jsem dva strážníky. No, nemohl jsem očekávat, že ty dva troubové nechaj pachatele uniknout. Seřval jsem je dost krutým způsobem a ujal se toho sám. Vyslechl jsem spolupachatele, který jim naštěstí neunikl. Vysloužil jsem si odvážnost a přístup jednání, čímž jsem povýšil!" dořekl a dál se cpal palačinkou.


"To je neuvěřitelné, brouku!" špitla jsem. Brad položil odhodlaně palačinku a zesmutněl. "Ty nemáš radost?"
"Ale mám, to víš, že mám. Jen mi není nejlépe, víš" vysvětlila jsem.
Zvedl se, olízl si své mastné prsty a pohladil mně po tváři.
"Mám teď volno, udělám ty hamburgery za tebe, zlato, jdi si odpočinout" mrkl na mně.


"A můžu tě vážně nechat tady samotného? Já vím, jak dopadly posledně ty bramboráčky" zasmála jsem se.
"Hele.. milostivá, myslím, že pitomé hamburgery zvládne i malé děcko, natož já, velký chlap!"
Pohlédla jsem mu do těch jeho očí, ještě jednou jsem mu naznačila, že nemá blbnout, líbla jsem ho a usmála se.
"Tak dobře, miluji tě. Ale tu kuchyň chci v původním stavu"
"Rozkaz, madam" zašklebil se.


Za nějakou půl hodinku, když už se domem linula vůně, která mně probudila. Brad vstoupil do ložnice. Lehl si ke mně, klimbal v klidu nohama a házel po mně očka. Nešlo mu odolat a tak jsem na něj nervozně koukla a řekla: "Dovaříno?"
"Hmm.." pokejval hlavou a šibalsky se usmál.
Došlo mi, co tím chce vyjádřit.
"Děkuji, zachránče, čím ti mohu splatit tvou pracovistost a výpomoc?"
"Jedna vecička na splacení, by se možná našla..." zašeptal a začal mě pomalu něžně líbat a po té i svlékat.


--------------------------------------------------------------------------------------
DRUHÝ DEN
Když jsem se probudila budík ukazoval 7 ráno. Sešla jsem dolů se převléknout a vynést odpadky, když v tom mi začal zvonit telefon.


"Prosím, Rosmannová?" řekla jsem a poslouchala hlas ženské na druhé straně. "Mm.. dobře...jo v 9.. ano, nashledanou" ukončila jsem rozhovor.
Raději jsem jestě zalehla, protože se mi začínala zase motat hlava. O hodinku jsem se zase vzbudila. Na stole v kuchyni byla připravená jako vždy palačinka, kterou mi dělá Brad, než odjíždí do práce.
Pořád mi v hlavě vrtal ten telefonát od doktorky. Zasedla jsem ke stolu a přemýšlela, proč by mi volala.


Má už to příčinu, kvůli které je mi v poslední době tak špatně? Proč v tom případě její hlas zněl tak šťastně? Co když jsem nemocná a nejde to vyléčit? A ona měla třeba radost, kvůli jiné věci..

Zatímco jsem se zabývala tolika otázkami dojedla jsem a ubyla další půl hodinka. Uklidila jsem, strčila palačinky do ledničky, znovu se oblékla a vyrazila za doktorkou.

-----------------------POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ------------------------------

-----------DOROTKA----------
U Dorotky se toho změnilo poměrně dost! První velkou změnou byl Adam. Krom toho, že do vězení šel na rok se zapletl s jednou slečnou, která ho měla dostat ven a také, že dostala. Chyba byla v tom, jelikož se mladé pohledné dívce Adam zalíbil a z jeho strany to také nebyla špatná volba, se jim to po milostné stránce zvrtlo. Nejen, že dotyčné splodil potomka, ale dokonce dva. Další potíž byla v tom, že slečna nebyla zcela jistě normální. Vycházela jen v noci, ve dne ji bylo videt jen zkrátka a to v jiné podobě.


A pokud-li se objevila, čekala někoho pohroma. Posledně to byla nějaká stařenka, která mladou slečnu obvinila z jejího přístupu k práci.


Natož to Adama tak zaujalo, že měl zájem tohle zažít také. To je přesně to, co hledal. Jeho spestření života. Určitě si umíte představit, co to tehdy pro Dorotku s 5ti letou dcerkou znamenalo.


Ztráta milované osoby. Další přírustky v paranormální podobě a dokonalé potupení rodiny. Nezbývalo nic jiného, než se rozloučit a poslat upíra tam, kde mu bude lépe. Upírské peklo!


Bylo to těžké, holky se z toho dostávaly opravdu těžko, malá Adriana dvakrát hůře.


--------------Elissabeth---------------
Opakem tomu bylo u osamocené Elissabeth, jenž odmítla svého přítele. Ano, sám Adamův bratr. (Gecklbarg) Potom, co jí požádal o ruku a zlomil si tím srdce, odešel. Sejde z očí, sejde z mysli. Pokud teď bydlí, tam, kde se nesou informace, má manželku.


A za prosperující firmu si sám udělal plastiku. Stačí mít aspiraci po vědomostech.


Ale zpět k Eliss. Po čase si našla svého vysněného, modrookého svalnatce s nímž počala dvojčátka.


Ani jí osud nenechal na dlouho šťastnou. Zjistila, že jedna z jejích maličkých dcerek má leukémii. Přesněji také rakovinu krve. Jejich reakce byli opravdu zdrcující. Pro kterou matku také ne, že?!


Rozhodně to ale neodrazuje, spíše si raději o to více užívají. Nepřipouští si, že pro to malé štěstíčko bude život tak moc cenný a krátký.


------------------pokračování příště----------------------

Ricky a její život
Ricky si žije celkem šťastně. její bratr založil rodinu právě s tou blonďatou pro něj miss nejkrásnější dáma v Bringelwoodu. Tudíž vyplývá, že z Ricky je nyní teta, ačkoli né s radostí. Bratrovi nikdy nebude přát štěstí a radost v životě. Spíše toho drobečka lituje. Zatím ho nikdy neviděla a ani jí to nijak nechybí. Samozřejmě, že se mladí o děcko nestarají, a přenechali to štaříkům.


Ačkoli slyšela, že prý její matka už půl roku v zemi. Možná jí otec dohnal, což je dost možné nebo prostě už zemřela. Bratr je tak "inteligentní", že své "drahé" sestře ani nenapíše, jestli tedy vážně umřela a aby aspoň přišla na pohřeb.


Zpět tedy zase pořádně k Ricky. Její kamarád Joe se od jejich rande neozval. Prý potom, co ho přepadla starší dáma už nežije ve městě. Sim by si pomyslel, že Ricky osamotí, ovšem opak je pravdou. Naše rebelka se nevzdala a našla spřízněnou duši. I když..


Věkový rozdíl rozhodně nehrál zásadní roli, byla v tom spíše jiná věc krom lásky....penízky! Co jiného, že?!
Svatba proběhla v klidu, aby staříka neklepla pepka, přeci jen si na něj Ricky dávala většího majzla, jelikož pamět už mu také tak moc nesloužila, kor potom, co se ztratil v obchodním centru a hledal svou přítelkyni v clubu plném upírů.
Tudíž zahrada byla to nejlepší místo na oslavy s hloučkem těch nejbližších. Tedy.. spíše ze strany Ricky kamarádů, protože stařík už ani nevěděl koho měl v rodině, natož jejich čísla a místa, kde bydlí, aby je obvolal.


Každopádně kdo by to odhadl, ale svatební noc se zapíše jako počátek Rickyina rodokmenu. Jak už to tak bývá i děda se nezná a když je mladá choť jde udělat vše! Ricky má termín porodu v říjnu! Pozor, je začátek září!


------------- JACKIE ("NEVLASTNÍ DCERA BRADA") --------------
A co Bradova "nevlastní dcera ?"
Ta je dnes už daleko. No, přesněji ve vedlejší části města. Ano, naše mladá dáma to dotáhla ze soukromé státní školy na univerzitu. Především má nového přítele, fešáka, který už je její přítel někdy od.. 16 let. Tehdy to začalo tím, že jí byla přidělena práce, aby nového spolužáka provedla po škole. Z nějakého důvodu jí doprovodil domů.


No a za nějakej čas už to bylo normální s "menší" odměnou...


A když už byl čas se rozloučit rozhodli se, že se už odloučit nechtějí a tak si vybrali stejnou vysokou školu, spolu s jeho mladší sestřičkou. Nejdříve se to Gabriell, matce Jackie nelíbilo, ale usoudila, že dceři problémy nakonec dělat nebude, že postačí, když bude nadále "obtěžovat" Brada.
A tak za nějaký měsíc se přestěhovala trojice na jnejlepší kolej široko daleko v okolí univerzity. Tam, se začínají dít věci v podobě plánování společného života.


------------------------ David Dálkorád -----------------------------------------
Vzpomínáte si ještě matně na toho prcka ze začátku, kde ho objímala jeho starší sestra Dorotka?! Jestli ano, tak vám s radostí ukážu, jak si žije ten prťoch dneska. No samozřejmě, už to není ten mrňousek, už je to pořádný chlap. Takže si můžeme určitě už představit po jeho boku sympatickou slečnu. Tak sympatie k ní cítí asi jen David, což je nejlepší. Slečna se po jeho boku velmi vyjímá. Slušná, umí vařit, miluje rybolov a pěstuje si zahrádku. A tak není divu, že David si jí hned omotal kolem prstu, neboť tuto dívku přesně hledal.


Také ani on nezůstal pozadu a svou přítelkyni si zlatým kroužkem na prsteníčku připoutal svazkem manželským. No není to dojemné?!


Tak a od příštího dílku už vám přináším opět můj příběh Kelly, doufám, že se úvod o všech jejích kamarádech a rodině líbil a poukázala jsem vám zase něco, na což jste zapomněli a potřebovali to objasnit, či co je nového a neví to nikdo jiný, krom mě.

--------------------------POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ-------------------------------

21.KAPITOLA (omlouvám se za krátkost, jinak by mi to nevyšlo)
Netuším kolik mohlo být hodin a došla jsem do státní nemocnice. Všude se ozývalo kašlání a sem tam i sestřičky volání dalšího pacienta. No každopadně jsem další sim, které nenávidí nemocnice. Posadila jsem se v čekárně a s tím neobvyklým pocitem jsem čekala.


Netrvalo příliš dlouho a už jsem byla na řadě. Sestřička mi ukázala směrem do ordinace. Pokývala jsem hlavou a vešla za paní doktorkou.
"Dobrý den, posaďte se," pobídla. "A vyhrňte si horní oblečení, uvolněte se a pokuste se co nejméně hýbat. Bude to lehtat a také je to chladivé.." vysvětlila. Namazala mi břicho tím chladivým gelem a pomaličku po něm začala jezdit. Měla pravdu, lechtalo to a zároveň studilo.


Usmívala se jak sluníčko. "Skvělý den?" zeptala jsem se. "No..jak se to vezme" V mžiku mi podala ubrousek a ukázala na monitor. Na první pohled jsem nic neviděla. Opravdu! Ani na druhý..tak mi tedy pomohla prstem. Zakroužila podél obrysů. "Už víte proč skvělý a pro koho?" zasmála se. V tu ránu mi to došlo. "COŽE? Já a ? To je skvělý!" zajásala jsem. Tak já v sobě nosím mého a Bradovo potomka.
"Gratuluji. Tak to vidím na třetí týden" odpověděla.
"Pojďte!" ukázala sestřička. Odebrala mi krev, podala kartičku a vysvětlila info, kdy na přístí návštěvu a jak se o sebe starat. Poblahopřála mi a vyprovodila zpět na chodbu. V tom se mi rozezvonil telefon.
"Ahoj, mami, copak?"
"Ahoj, Kelly, můžeš prosím tě dnes večer přijít?" optala se.
"Jasně, vezmu s sebou i Brada, neboť mám novinku, která se nedá odložit" rozradostnila jsem se.
"Tak to se těším, zatím se měj!"
"Jasně, i ty, večer!" rozloučila jsem se a vložila zpět mobil do kapsy. Došla jsem domů, hodiny ukazovaly půl 1, no tak za hodinku přijde domů z práce i Brad. V hlavě se mi pořád dokola promítalo, jak mi to oznámila. Takže já budu matka a Brad táta. Bude z nás určitě skvělý pár. Jen kdyby.....ach jo, však on ani nevypadá, že by si mě chtěl vzít.

Lehla jsem si na postel a začala číst knihu, co jsem si koupila cestou domů o mateřství. Za chvíly zarachotily klíče a ze spoda se ozvalo:"Jsem doma!"
"No už na Tebe čekáme!" zahyhňala jsem se.
"Máme návštěvu, či co?" zděsil se.
"Kdeže! ... doživotní návštěvu možná tak,"
Podíval se na mě nechápajícím výrazem.
"Lásko, ty jsi někdy takový...hloupoučký. Právě je nás na tomto místě více.."
"Zlato, už mi napověz!" zavřískal. Můj pohled sjel na mé bříško. "Zde!" šeptla jsem.
Brad se lehce kousl do rtu. "Chceš mi říct, že já budu tatínkem?" zděsil se. Jeho výraz mě lehce vyvedl z míry. Naklonila jsem se k němu a řekla: "Přesně tak!" .S vyděšeným výrazem jsem čekala, co se bude dít.
"Pro pána! Jsem ten nejšťastnější!" zazářil. V tu ránu mi spadl kámen ze srdce. "No, teď to horší..jdeme na návštěvu k mé matce.." sklopila jsem pohled. Brad se začal smát. "Až tak?"
--------------POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ----------------

22.kapitola Kelly
"Miláčku, má matka nepočká, říkala jsem ti, že si máš skočit dřív!" křičela jsem po svém drahém.
"Lásko! Nemohu si poručit, kdy mám!" odsekl Brad.
"Počkám v autě.." odpověděla jsem a přitom se uklidňovala. Za 5 minut se rozevřely dveře naproti a Brad nasedl. "chjo.." oddychla jsem si. V tu ránu jsem viděla Bradovu tvář, jak se kření.
"Nedělej, že jsi zase chytřejší...vy ženský jste..." začal ten svůj monolog.
"Stop, nechci se zase hádat..." špitla jsem.
Brad se na mě nevyspytatelně koukl. Bez jediného slova nastartoval a jeli jsme tedy k matce. Po půl hodině jsme zastavili u domečku.
"No to je dost, že jste přijeli, začínala jsem se strachovat!" usmívala se stařenka ode dveří. "Promiň, mami, Brad měl zase svou hlavu!" zazubila jsem se provokativně.


Samozřejmě Brad si hned začal brblat pod vousy něco a šel dovnitř. Tudíž jsme ho s matkou obě následovaly do kuchyně. Jakmile jsme tam vešli padla na mě ta dětská léta.
"Tak, drahoušci, dáte si něco k pití?" nabídla.
"Vodu, prosím, mimochodem, omlouvám se, že jsem přišel v tomhle, ale musím ještě někam skočit a pak do práce, až přijdu vyzvednu si tu Kelly, vydržíš to tu beze mě, zlato?!" ujišťoval se.


"No jistě... zatím si popovídáme o ženských záležitostech" vložila se do toho stařenka.
"Jo, to je mi jasné, no, každopádně do dvaceti minut jsem tu, jak na koni, jasné? Pak si svou princeznu ulovím!" zasmál se a odešel.
"Je to milouš, klidně bych si uměla představit vás, jako manželé a vedle vás mé vnoučátka, už je na to docela i čas!" rozplývala se hned.


"No ehm, mami, o tom jsem s tebou právě chtěla mluvit" špitla jsem.
"Jsi zasnoubená?!" vyjekla a chytla mi dlaň, očekávajíc, že na ni najde koužek. Nic..
"Ne, mami...jsem těhotná, čekáme miminko!" vypadlo ze mě rozpačitě.
Matce zaskočilo. "Budu babička? Děvenko, nečekala jsem to tak rychle! Jsem se zasnila a ono se mi to vyplnili, to je seznační, dverko!" zavřískala.
Měla jsem radost. Spadl ze mě stres, nervy, očekávání, co se stane, jak bude stařenka reagovat a co to všechno bude obnášet, když jsem tak... jiná, ačkoli už dlouho se mi nic nestalo. "Dáte si večeři s Bradem?" zeptala se.
"Ne, děkujeme, máme ještě něco v plánu. Počkám na něj a pak pojedeme" odhodlaně jsem odpověděla.


"TUTU!!!" rozezněl se zvuk před domem.
"No vida, už je tu, tak já mizím, měj se tu a dávej na sebe pozor, co nejdřív, tě zase navštívíme, ok?!" vysvětlila jsem. Vlepila jsem máti pusu a vylítla ven, jak malá.
"Tak můžeme?" optal se.
"Připravena, kapitáne, ačkoli nevím kam!"
"To se dozvíš, má královno" usmál se a doprovodil mě do auta.
No příjezd byl k jedné restauraci, přesněji do nějaké prestižní, vůbec jí totiž neznám. Nechali jsme se usadit ke stolu při svíčkách.
"Mám skoro strach, co se zde přihodí!" špitla jsem.


"Jelikož jsem neslyšel vaši debatu a prošvihl jsem dalších dvacet minut mého života bez tebe, máš pravdu, měla by ses začít lehce třást" šklebil se a zadíval se mi hlouběji do očí. Viděla jsem jak se lehce spotil.
Kelly Rossmanová, miluji tě jako nikoho, víc jak sebe a předevšemi se tě zde ptám, zda-li by jsi se chtěla stát mou ženou.." vypadlo z něj nahlas a všechny světla se stlumila.
"Brade!" vypískla jsem, když přede mně položil černou, sametovou krabičku. Před několika zraky jsem jí otevřela a nasadila si nádherný prstýnek s neuvěřitelným kamínkem.
"Ano, zapomněl bych, chtěl bych si vás vzít oba!" dodal.

Ostatní zraky se na nás ještě víc upřely a ččíšník byl tak dojat, že mu stekla slza po tváři. Vzpomněla jsem si na matku, která to před dvěmi hodinami jen tak z očekávání plácla a on je to fakt, za jeden den se jí splnil celý její sen.
"ANO,ANO,ANO!"z zakřičela jsem. Rozezněl se potlesk a Brad si oddychl. Nastal velmi dlouhý, krásný, snoubenecký polibek.
"Myslím, že je čas odjet domů, má snoubenko" pyšnil se.
"Jistě, jen si odskočím" mrkla jsem.
Došla jsem na wc a vzala mobil, že zavolám matce, co se stalo. Chvilku to vyzvánělo nakonec nastal šum, který zní, že to někdo zvedl. "Mami! Požádal mě o ruku!" spustila jsem se slzami. V telefonu bylo ticho.
"Vedle holčičko, to není maminka, nýbrž tatínek" zazněl smích v telefonu, nebyl to ten normální smích, ale ten zlý. Upustila jsem telefon a celá ztuhla. Nebyla jsem schopna slova, křiku, prosby..ničeho!