Štěstí v neštěstí

Spozdily, tam by mělo být Zpozdily a mělo by tam být měkké i ne? Jelikož, sice jsou to holky, ale my to jako takhle nemůžeme vědět, protože začíná nový dílek. Proto by to mělo být podle my všichni ne?

Leia napsal:

Spozdily, tam by mělo být Zpozdily a mělo by tam být měkké i ne? Jelikož, sice jsou to holky, ale my to jako takhle nemůžeme vědět, protože začíná nový dílek. Proto by to mělo být podle my všichni ne?

Je jasný, ale to y mi dloubá v hlavě...myslím, že ne..tak je to dobře

KontraIda napsal:

Chtěla jsem si to pečíst, ale trochu mě zastavila hrubka hned v první větě.

Takže jsi to dál nečetla?

Já myslím, že tam můžou být obě. Měkké jako neurčitý podmět a nebo tvrdé pro pochopení, že to byly holky.

Zas tak moc bych to neřešila. Vždyť to přeci nevadí Ale také tuším, že se tam hodí obě

My když sme teď psaly s holkama závěrečnej projekt k maturitě, taky sme všude musely psát tvrdé Y, protože sme v týmu samý holky ale co sem tak zjišťovala, píšu to tak pořád, když vim, že se jedná o holky

OK..díky, že se mi tu přihodila debata o měkkotvrdých y

5.kapitola
Doběhla jsem domů, ale řeknu vám, že s takovou postavou to nebylo příjemné. V kuchyni byli rodiče, ale staříci ne. Matka se zvedla a ukázala směrem ke schodům. Ihned jsem pochopila.


Vyšla jsem do schodů a uviděla jsem dědu ležet bezmocně, úplně bílého na zemi a nad ním se skláněla babička. Usmívala se, ale přeci jen jí stékaly slzy jako hrachy. Tím mu dávala ještě naději. On už vypadal spokojeně.


"Nebreč, já..mi-lu-ji-tě!" zašeptal.
"Ne! Já tě neopustím" odhodlaně odpověděla.
Chytla ho za ruku. Koukala jsem na ně se smutkem. Ano, nesnášeli mě, ale tohle je prostě rodina. Za chvíli už u dědy stáli všichni z rodiny.
"Mám vás..chrr..všechny moc rád!" odkašlal.
"Proč..nevoláte sanitku?" zeptala jsem se s křikem.
"Já..já...ji nechci..jen jsem chtěl, aby jsi věděla, že jsi má jediná vnučka..a měl měl jsem ti to říci už dříve..ale chovat jsem se k tobě musel jinak než jsem chrr chrr..chtěl..nebojte, nezapomenu na vás!" dořekl a jeho tělo se přestalo třást. Už nejevil žádné známky života a za chvíli se objevila smrtka. Musela jsem brečet.


Nejdříve jsem nechápala, co tím chtěl říct a proč na něj tak všichni vyčítavě koukali, ale teď jsem to neřešila.
"Sbohem dědo"vzlikla jsem a odebrala se pomalu do pokoje.
Ihned jsem zavolala 112.
Co jen mi to vzkázal? Co myslel tím "musel jsem se chovat jinak" ?
Vše mi běželo v hlavě, jak na pásce z filmu.


Co když byl děda vlastně hodný?? Určitě mu něco zakázali, aby se ke mě takhle choval, kvůli něčemu, ale čemu??


Lehla jsem si na postel a přemýšlela..
Že by mu něco zakázala babička??
Jenže proč by to dělala??


Vykoukla jsem z okna a najednou jsem uviděla nastartovat tátovo auto, které se jen prohnalo kolem policejného vozu a ještě dalšími vozy.
Táta? Cože? Proč on?? Myslela jsem, že za to může celá rodina!
Lehla jsem si znovu na postel..bylo mi z něj na nic. Vlastní otec..to je..nechutný..co to tají? Určitě o tom ví i babička a matka..


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

No, je v tom trochu zmatek. zdá se mi trošku divné... No ten konec jsem rozhodně nechápala. Ale napsané to bylo moc pěkně a dědy je mi líto. A jsem ráda, že stačil ještě vnučce říct že ji má rád. Někdo tu šanci nemá

Leia napsal:

No, je v tom trochu zmatek. zdá se mi trošku divné... No ten konec jsem rozhodně nechápala. Ale napsané to bylo moc pěkně a dědy je mi líto. A jsem ráda, že stačil ještě vnučce říct že ji má rád. Někdo tu šanci nemá

Ráda vysvštlím konec, jen řekni, co jsi nechápala, nebo to možná ještě opravím..řekni a díky

To podezírání. Mohlo to být tak že děda si uvědomil že ji má rád, až na prahu smrti a nemusel za to někdo moct. A jak najednou mluví o tátovy. Přitom na začátku to bylo úplně jinak vysvětleno atd... Nevím, ten konec fak není dobrej. A ty dílky bych dělala delší

Leia napsal:

To podezírání. Mohlo to být tak že děda si uvědomil že ji má rád, až na prahu smrti a nemusel za to někdo moct. A jak najednou mluví o tátovy. Přitom na začátku to bylo úplně jinak vysvětleno atd... Nevím, ten konec fak není dobrej. A ty dílky bych dělala delší

JJ příště už to bude delší, taky se mi zdálo, že je to menší.. Díky

teda moc pěkné, já to chápala

Díky moc..

6.kapitola
"Dědo, co jsi to vzkázal? Já jsem tě nepochopila a ty jsi to už nestihl říci. Proč na tebe všichni tak zírali..tak..nasupeně, zlostně?" nechápala jsem.
"Víš děvenko, některé věci se dozvíš. A to hodně rychle. Ovšem odpověd možná už dlouho znáš! A teď se s dědou rozluč..musím už jít!"
"Ne,dědo!"vzlykla jsem.


"Dědo!"vykřikla jsem a zpoceně vstala. Už zase. Už zase ten sen. Proč jsem viděla dědu? Stejně tak jsem viděla i tu malou holčičku. Je to děsivé. Vyšla jsem z pokoje a šla po schodech dolů. Všichni už byli pryč až na policisty. Jeden z nich se zrovna bavil s matkou.


Šla jsem do kuchyně a vzala si z ledničky sušenky. Sedla jsem si ke stolu, kde seděla i zdrcená babička. Potichu a v myšlenkách.
Za chvíli přišla i matka a přisedla si. Seděly jsme potichu a já vylovila jednu sušenku.
"Křup!"sušenku jsem pomalu ukusovala a obě se na mě podívaly.


"Bezva!"okřikla mě matka a já pomalu položila sáček.
"Promiňte!"omluvila jsem se a koukala jen tak na zeď.
Jenže dlouho mi to nedalo a stejně jsem řeč musela zahájit.
"Co tím děda myslel?"pomalu jsem se otázala.
Obě mlčely. Asi dělaly, že neví, ale moc dobře věděly, co tím děda myslel.
"Zbytečný!"prskla jsem.


Zvedla jsem se od stolu vzala sáček a vložila ho zpět do lednice.
Na chodbě mě zastavil policista.
"Promiňte, vypadáte, jako by jste věděla něco více, než jen z výpovědí ostatních. Co se tu stalo?" zeptal se.


"Eh..já nevím..nic nechápu!"odpověděla jsem.
"Jak nevíte? Vy nejste příbuzná? Tak to bohužel musíte opustit toto místo. Zde nemáte, co pohledávat. Jak jste se tu vůbec objevila?"udivil se.


"Ale ano, to jsem, víte co? Myslím, že i když jsem příbuzná, tak tu stejně nemám, co dělat. Kdyby něco, jsem nahoře pokoj na levo blíž k oknu"nadiktovala jsem a pomalu šla ke schodům.
"Omlouvám se..nějak mi to ujelo. Mělo mi to být hned jasné. Kdyby něco, vím, kde vás najdu. Na viděnou!"rozloučil se.


**VEČER**
Přesně jsem věděla, co dělat! Bylo před 11 a já lezla pod postel, abych tam našla svou kabelku.


Předpokládala jsem, že matka s babičkou měly náročný den a tak budou spát, ale jen co jsem došla dolů načepala mě babička.
"Pst! Já vím něco, co by jsi ráda věděla. A až teď se na to dostala řada!"odpověděla a táhla mě nahoru.
Posadily jsme se na křesla a bábi spustila.



"Když se tvá matka dozvěděla o svém těhotenství řekla to všem a otec byl nadšený! Ovšem mělo to jeden háček. A myslím, že ty víš o jaký háček jde!"napínala.
"Hm..kdybych to věděla, tak se vás asi neptám, co děda myslel tím, že se ke mně nemohl chovat, tak jak chtěl!"


"No..mělo to háček, že se musel narodit kluk. Neboť, kdyby se narodila dcera, tak má naše rodina v sobě magii už po staletí. Takovou magii, že vidíme to, co nás nedá pokoj dokud to nevyřešíme. Ovšem jen dívky. To otec nechtěl připustit. Předpokládám, že už tě děda ve spánku navštívil! Právě tohoto skutku otec nechtěl učinit a tak jsme museli držet jazyk za zuby, když ses narodila! Děda se k tobě chtěl chovat, jako k magickému dítěti. Ovšem otec o tom nechtěl ani slyšet. Teď znáš celou pravdu!"oddychla a posmutněle se zahleděla z okna. V očích se jí začali zjevovat slzy.


Venku se začal linout zvuk motoru a babička mi rychle podstrčila klíče.
"Na! Tohle bývalo naše místečko s dědou. Otec o tom neví, schovej se tam! Patří to teď tobě. Robina 25! Utíkej!"zakřičela babička a já na sebe hodila bundu a spěchala jsem ve tmě pryč. Takže magie..?!"


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Co se kde nestane Byla jsem šťastná, že je nový dílek!! A byl dobrý! Tak magie To začíná být zajímavé :yes:

chudák... je mi jí líto, ale Niky fakt nádherný dílek, magie jsem zvědavá co se z toho vyvine

Díky holky, to jsem nečekala..myslela jsem, že vás už začíná nudit..fákt jsem moc ráda..

7.Kapitola
Běžela jsem hodně dlouho. Daleko, jen abych neviděla svou rodinu. A co babička? Jednou se jí za to odvděčím, ale teď si musím najít přístřešek.
Zastavila jsem se u mohutného paneláku. Všude byla tma. Lampy vydávaly zvuky, které mi dodávali naději, že se možná rozsvítí. Posadila jsem se na studenou, vlhkou, hodně starou lavičku. Zkulila jsem se do klubíčka aby mi bylo větší teplo. Čekala jsem, co se bude dít.


"Magie"šeptla jsem a všimla si, že mi jde "pára" od úst. To počasí je také záludné. Je konec léta, ale je zima..
Najednou se vynořila dvě jasná světla a přibližovala se ke mně. Čekala jsem, že to bude policiie, ale nebyla. Bylo to auto. Polekala jsem se, ale než jsem se zvedla auto už stálo přede mnou. Vlastně to byla policie. Byl to ten chlapík.
"Copak tu děláte? Vždyť je při nejmenším 5 stupňů pod nulou! Nastupte! Odvezu vás domu"usmál se.
"NE! Domů v žádném případě. Tam ne!"zakroutila jsem vyděšeně hlavou.
Jak zbabělé, ale domů se nevrátím. Chlapík nejspíše a pochopil a vypadalo to, že nad něčím přemýšlí.
"Znám jedno dobré místo! Nastupte!"poručil a já souhlasila.

-----------------
Celou cestu jsem spala. Ani nevím, jak dlouho jsme jeli, ale už se rozednívalo. Chlapík mě vysadil před domem a přikázal mi, ať zazvoním.
Prý jsem vítána.
S knedlíkem v krku jsem šla naproti dveřím a chtěla stisknout zvonek, když v tom se objevila za dveřmi žena. Polekala jsem se.


Otevřela a ihned radostně přivítala.
"Zdravím a vítám tě tu!"koukla se za mé rameno, kde viděla projíždějící auto. Usmála se a táhla mne dovnitř.
"Jmenuji se Elissabeth!"podala mi ruku.
Pěvně jsem stiskla a lehce zatřásla.
"Kelly, těší mě!"odpověděla jsem.
Za chvíli už jsem seděla v kuchyni a venku už se rozednilo.
Elissabeth za chvíli přicupitala s malým dítkem v ruce a dodala.
"To je náš Alex a dnes má narozeniny!"zajásala.


Vytáhla dort z ledničky a dala na něj svíčku zapálila a pokynula mi ať se k ní přidám. Začali jsme zpívat Alexovi známou písničku a pak "hup!" a rázem ze škvrněte byl malej pěknej chlapeček.


"Ty jsi ale pěknej!"řekla jsem pomalu a Eliss se usmála. Dala ho zpět do ložnice a rozkrájela nám dort. "Tady na! Nemůžeme si tykat?"nabídla.
"Ale jo, tak ahoj!"rozmáchla jsem lžičkou, která rychle zajela do dortu.
"Hm..dobrej"zamumlala jsem.
"Nejsi unavená?"zeptala se.
"Ne..to musí být tatínek pyšnej co?"přehodila jsem téma a Eliss se trochu zarazila.
"Jestli myslíš, toho chlapce, co tě sem přivezl, tak to není otec!"strčila lžičku do úst.
"Aha, promiň. A kdepak je, jestli se mohu zeptat?"zastyděla jsem se.
talířky už zrály prázdnotou a tak je Eliss vzala, strčila do dřezu a pokynula mi abych si sedla do obýváku. Oddychla si a spustila.
"Začalo to tím, že když jsme se přistěhovali, rodiče zjistili, že tu mají vynikající univerzitu. My s bratrem byli velmi talentované děti a tak rodiče neváhali. Táta mi to sdělil a má reakce byla..dost smutná..nevěděla jsem, co mu mám říct. Nečekala bych to. Ale stalo se a táta si stál za svým!"


"Ihned jsem se s tím musela podělit s bratrem. Přeci jen byl starší, ale měli jsme oba stejné práva. myslela jsem si, že s tím nebude souhlasit, ale šok byl, když mi řekl, že to v podstatě čekal a už se na to připravuje!"


"Byl to takovej maminčin mazánek a co řekla ona, to prostě bylo pro něj svaté. Ano, tak by to sice mělo být, ale o to to bylo krutější, když naši zemřeli! To ale bylo o hodně později. Až skoro na konci 4 ročníku na vejšce."


"Měl tu spousta kamarádek a já neměla žádnou. On byl prostě vždycky v něčem lepší než já. Ale to ani tak nevadilo. je to můj bratr a já ho respektuji. Možná je chyba i na mé straně!"zesmutnila.
"To neříkej. Ty jsi...hodná a milá! Moc ochotná a cítím, že ráda pomáháš"utěšila jsem ji.
Pokračovala.
"Jedna dívka pro něj byla to největší a do dnes ještě přetrvává uvnitř jeho těla láska k ní! Jmenovala se Gabriell a její otec byl spolumajitel firmy našeho otce. To je drželo spolu! Ona nebyla moc pěkná, když jsem ji poprvé uviděla!"


"Chodila za ním a nestydím se i říct, že v milostném životě byla jeho první. Byl to takovej suklničkář, ale s touhle to vydržel dlouho. Až do odjezdu. Ten proklatý den! Vyznal ji před všemi lásku".


"Dalo by se říct, že ybch mu nikdy nic špatného nepřála, ale měla jsem radost z toho, že už se neuvidí. A doufám, že ještě doteď se neviděli a ani neuvidí. Nesedla mi! Pak jsme odjeli a pilně studovali."


"Dodělali jsme i s tragickou smrtí univerzitu a já otěhotněla s klukem, kterýho skoro ani moc neznám. Vím, že byl dost naštvaný a taky už jsme se neviděli."dořekla těžký monolog.

"Téda..to bylo velmi zajímavé!"kývla jsem a promžourala jsem si oči.
"Vidím, že jsi unavená.."povzdychla si a s úsměvem vytáhla ručník ze skříně.
"Na, vykoupej se a jdi si lehnout"s těmito slovy jsme ukončili naše první setkání a já na její rozkazy došla spokojeně do nádherně žluté ložnice a ulehla. Skoro jako u nás..."Babi!"




POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Tak mi nějak přešli čtenáři do lesa mne??

tedaa Niky moc hezký, a zajímavý

Díky Ádo. Takže mám pro vás nachystán další dílek..
8.kapitola
Bylo ráno a já se probudila nad míru spokojená. V klidu jsem si umyla obličej a sešla po schodech dolu a zahleděla se na Brada, který malého učil první krůčky.


"Ehm, Brade?"zaťukala jsem mu zlehka na rameno a on se pootočil.
"Ahoj, copak?" zeptal se s úsměvem.
"Mohu se jít mrknout na počítač? Potřebuji si tam něco vyřídit"vysvětlila jsem.
"Že váháš. Normálně jdi!"odpověděl a věnoval se zase dál malému.
Když jsem došla k počítači, uvažovala jsem, kterou věc udělám první. Buď najdu na mapě tu chatu a nebo zjistím, zda mám práci.
Vrhla jsem se na tu druhou variantu a šla jsem na mail.
A vida! Něco tam je.


Tohle mi doslova vyrazilo dech. Co si to dovoluje?! Úplně jsem zapomněla, že mám najít tu chatu, vypla jsem počítač a nasupeně sešla schody. V obýváku seděla Eliss. Přisedla jsem si k ní a vše jí řekla.
Nasadila tak šiblaský výraz a ihned odešla. Vzala kabát a šla.

-------------------------

Eliss přesně věděla kam jít. Dorazila do jednoho obchůdku a netrpělivě vyhlížela jednu osůbku. Nikde nikdo. Až najednou se objevil.
"Elissabeth, co tady děláš? No nazdár. Tebe už jsem neviděl od vysoké!"radostně pozdravil a Eliss jen předstárala radost. Nikdy tohohle chlapíka nemusela.


"Ahoj! Slyšela jsem o tvém novém pěveckém filmu. Tak jsem si o tom přišla s tebou popovídat. Vím, že sem často chodíš si odpočinout na odpolední přestávku. Znám tě už dlouho, přeci jen.."při téhle větičce se jí trošku zvedl žaludek. Vytáhla ho za rukáv ven a spustila.


"Něco mi musíš vysvětlit. Říká ti něco jméno Kelly Rossmanová?"dala ruce zkříženě na svůj hrudník, aby její postoj vypadal trošičku tvrdě.
"No jasně, to je ta výborná holčina, co tak nádherně zpívá. Ta to jednou dotáhne někam, ti říkám!"zasmál se. "Ehm, proč se ptáš?"udivil se.


"Dneska za mnou přišla. Byla pekelně rozzuřená. Na tvého nového, super dobrého zástupce. Co mi povíš k tomu, že jste ji nevzali??"přimouřila oči.
"Cože? Já..já..jsem mu řekl, ať ji napíše, že jsme ji s radostí vzali. Nevím, z jakého důvodu by jí měl psát takovéhle ohavnosti!"nechápal.


"Obrátil ji na svého bratra a drze jí řekl, že tam nejspíše taky neuspěje! Což už mi vyjely nervy a musela jsem jít bez pozdravu ihned za tebou. Co si ten hulvát o sobě myslí? By mně zajímalo, proč to udělal!"dořekla.


"Ten podrazák podvraťáckej! To si musíme vyřídit. Měj se a vyřiď jí, že se z celého srdce za toho troubu omlouvám. Já jsem ředitel a já říkám, že jsem ji vzal!"dořekl a utíkal směr jeho pracoviště.
Eliss s dobrým pocitem, že Kelly vzali odcházela domů s dobrou zprávou, když v tom ji zastavila jedna blondýnka.


"Promiňte, nemohla jsem přeslechnout váš rozhovor. Vy znáte Kelly?
Já jsem její moc dobrá kamarádka a chtěla bych se s ní setkat, mám něco, co jí asi těšit nebude"dořekla a divně se šklebila..

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

Niki to je krásný, já jsem strašně napnutá jak to bude dál

Jé moc ti děkuji a.d.o, jsem ráda, že se těšíš..

Celkom fajn, tiež sa teším