Štěstí v neštěstí

1.Kapitola-úvod
Rodina Rossmanových:
Leo-starý, děda, požitky, 59let, mrtvý
Gita-stará, babička, popularita, 54let, v důchodu
Cris-dospělí, otec,vědomosti, 33let, práva
Rebeca-dospělá, matka, požitky, 32let, nezaměstnaná
Kelly-dospělá, hl.postava, rodina, 21let, ( zdrav.sestřička, přivydělávání zpíváním v clubech)
Kočky:Kluk-Chico
Dívka-Rosie(pořád březí)

Rodina Ramaswamových:
Sanjay-dospělí, otec, popularita, 42let, práva
Pryia-dospělá, matka, popularita, 40let, žurnalistika
Derick- dospělí, sourozenec Ricky, 24let, nezaměstnaný
Ricky-dospělá, sestra Dericka(nejlepší kamarádka Kelly a Dorotky), 22let, výpomoc v kuchyni
Pes:Kluk-Jungy

Rodina Dálkorádových
Damián-dospělí, otec, vědomosti, 41let, žurnalistika
Diana-dospělí, matka, popularita, 41let, nezaměstnaná
Dorotka-dospělí, sestra Davida)nejlepší kamarádka Kelly a Ricky), vdaná za Adama, dcera Adriana, 23let
David-dítě, bratr Dorotky,12let, pilný žák

Rodina Lewis
Brad-dospělí, zadaný s Kelly, rodina, 25let, detektiv
Elissabeth-dospělá, svobodná, syn Alex, 25let,rodina, právnička
Alex-dítě,věrný kamarád Davida Dálkoráda,7let,žák

Rodina Depiesse
Adam-dospělý,ženatý s Dorotkou, dcera Adriana, 34let,popularita, zaměstnání? menší grázlík
Tomáš-dospělý, ředitel Gecklbarg, svobodný, rodina, 32let, mladší bratr Adama-nesnášenslivost, agentura KT.Bisci

2.Kapitola
Všichni žijeme někde, kdy se cítíme dobře. Říkáme tomu domov. Ovšem jsou i lidé, často i děti, které jak se říká "teplo domova" nemají. Právě i Kelly věděla, že "teplo domova" nikdy neucítí. Rodiče byli praví, ale láska ke Kelly byla na bodě mrazu. V malé vesničce jménem Květoluky žila necelá rodina.



Přemýšlela o baráčku, který zakoupí, tak aby byl vhodná pro ně i pro rodiče.
Ano, chtěli bydlet se svými rodiči, kteří nechtěli být sami.
Domek se později našel a vše bylo kompletně zajištěno. Až na jednu věc.



Chybělo miminko. Rodina nikdy není ůplná dokud není mimčo. A tak se museli hodně moc snažit. Až se nakonec podařilo. Rebeca o tom chtěla říci při večeři, kde zasedají všichni členi denno dennně pohromadě.
Jenže znáte staré babičky, které už se těší na vnoučátka. Nic pro ně není důležitější. A tak se někdy stane, že překvápko vyplyne aniž by chtělo.



Za chvíli to věděl z rodiny každý až na tatínka. Když přišel k obědu vůbec nečekal, že Rebeca bude taková...zaražená. A tak se babička hned musela pochlubit. Opět...
No a tak tatínek Cris z toho nebyl dvakrát moc nadšený!



A tak se pořád čím dál tím víc uzavíral do sebe. Jeho nejoblíbenější hra byla, jak nejrychleji vykutit robota Servo. Nevšímal si nikoho byl potichu.
Až se nakonec povedl sestrojit robota a jedině to mu pomohlo dokázat konečně prolomit ledy a těšit se na mimčo.



A za nedlouho přišlo na svět malé drobounké kvítko jménem Kelly. Byla tak rozkošná! Všichni si ji zamilovali. Všichni jí rozmazlovali, ale děda chtěl kluka a tak nebyl příliš nadšený. Však taky na to Kelly za nedlouho doplatila.



Děda svým cholerictvím zkazil všechnu radost a Kelly začala být víc a víc nenávidějící. Aby toho nebylo málo rodiče usoudili ať je tedy po dědovi. Snažili se o potomka, ale zjitilo se, že Rebeca už těhotná nemůže být. A to, to ještě na Kelly přihoršilo a rodiče a starý rodiče už Kelly skoro nenáviděli. Už si jí vůbec nevšímali, ačkoliv malá vyžadovala jejich pozornost.



A tak to šlo i když byla o něco větší. Musela pomáhat, mýt nádobí, prostě na 7miletou až moc práce. Ale musela. Nic jiného jí nezbývalo.



A když zkusila (aby se trošku odreágovala), že by jela se třídou na lyžařský výcvik ihned byl její nápad zavržen. Chápala, a tudíž svou rodinu začala také nesnášet.



Štěstím byla, když přijela nová rodina Dálkorádových. Její rodina byla zvyklá hned, jak se nastěhují nový obyvatelé přijít a pozdravit.
Tak se také stalo a jejich rodina vyrazila. Když Kelly zjistila, že v rodině je i malá Dorotka byla štěstím bez sebe. Už pak neposlouchala příkazy a vždy běžela ven. Už skoro ani nebyla doma. A jak ji bylo fájn.



No a také ubíhaly roky a Dorotka měla narozeniny ve stejný den jako Kelly. Byly už 100% kamarádky. A taky pilné žačky!
Už jim bylo 14 a tak začaly užívat teenagerovského života.
Povídali si spolu na scq...(Kelly však potají)





...dělaly lumpárny a za nedlouho Dorotka měla brášku. Jmenoval se David a měl zajímavý kukuč! Bylo zvláštní, že sourozenci si spolu rozuměli. Je málo sourozenců, co se mají rádi(dávají to najevo).




Tak třeba za kopcem bydleli Ramaswamovi a ty měli dvě děti. Derick je o něco starší než jeho sestra Ricky, ale to nebránilo vztahu nej kamarádek Dorotky a Kelly. Aby jste chápali Dorotka Kelly seznámila s její kamarádkou Ricky a od té doby jsou 3 holky. Ale zpátky k sourozencům Ramaswamovým. Derick od mala nesnášel sestru. Huboval na ni i před matkou.



Nejhorší na tom bylo to, že otec bránil syna místo dcery a tak byli dva kluci proti dvěma holkám.



Bylo to asi ohromné štěstí, když se sourozenci po narozeninách Ricky usmířili a táhli to spolu jako bratr a sestra.



Nic netrvá věčně a v 15 letech už se zase spolu rozhádali. Tentokrát krutěji.



Už to nebyli jen hádky, ale i fyzické napadání a jak už to bývá vždy zvítězil kluk. Otec a matka už na to neměli sílu a tak už byli na ně protivnější, takže už neobhajovali žádné ze svých dětí.



Už se spolu vůbec nestýkali a Derick byl den o de dne krutější. Už to vyhledával. A tak zaútočil na sestřiny kamarádky a začal jim brát na schvál noviny. Kellyininy rodiče nebyli příliš spokojení.



Holky nakonec odešly na univerzitu, kde úspěšně odmaturovaly a tudíž se jejich cesty rozešly.


Kelly

Dorotka

Ricky


Ale určitě né na dlouho. Kamarádky jsou to pořád! Tímto můžeme začít!

Moooc krásný příběh
Teda tento příběh je ještě 100krát lepší než tvůj první
Opravdu, moc se těším na další díl! Opravdu krásné!

Děkují Leio. Moc jsi mě potěšila. Příští dílek ještě není nafocený, ale to neva. Možná se vám bude zdát trochu o ničem, ale bude to takový jako byl zhruba tady ten dílek :) takže asi né moc o ničem

Wow, mne sa to páči

Díky díky. Moooc mě to těší. To je asi nej dárek, co mi můžete k Silvestru dát.

Vidno, že si si dala záležať na fotkách A mám rada takéto perspektívne úvody

To nejsi sama, taky se v nich ůplně vyžívám! Díky moc! A ty fotky? To mě ůplně baví. Mě baví vše na příběhu. Akorát možno vymýšlet mě nebaví..ale teď už to jde samo

teda Niky fakt moc hezký je to super.

3.Kapitola




"Prosím..pomoc..vidíš? Kam jde? Zachraň naší rodinu!"křičela holčička bezmocně. Kelly stála v ústraní, ale nemohla nijak zasáhnout. Bylo jí holčičky líto. Nevěděla, jak se cítí, ale z toho, jak prosila cítila, že to není hezké.
"Jak? Jak ti mohu pomoci? Řekni a já to udělám!"odhodlala se Kelly vyslovit větu na kterou už nebyl čas odpovědět.



Kelly seděla na měkké pohovce s hlouvou někde ůplně pryč. Zdálo se, jako by spala, ale jen spíše o něčem snila. Seděla jako opařená nehýbajíc se ani nemrkla. Koukala do dálky do blba. Byla nepřítomna.



"Hej, Kelly! Haló? Země volá Kelly? Kde se k četu vidíš? Tak slyšíš?" zacloumá s ní její kamarádka Ricky.
"Co? Kde? Proč se mnou klepeš!"koukla jsem se na Ricky nechápajíc.
"Za chvíli už jsi na řadě. Jsi v pořádku? Koukáš do blba, nepřítomně čučíš do zdi! Děsila jsi mě!" vyděšeně na mě zírala a čekala na mou odpověd.
"Já...nevím. Ale...jo jasně. Je mi fájn"koktala jsem.



Přemýšlela jsem, co to bylo za holčičku, co plakala a kam šla ta paní. Vypadala jako její maminka a za ní stál asi její otec. Ale proč žádala zrovna mě?
"To bude trémou. Určitě" zazubila se Ricky a poplácala mě po zádech.
Najednou vyšla ze dvěří stará dáma.



Zvedla ruce a přitáhla si je k puse. Její ruce udělaly písmeno "o" a ona spustila. Spíše chraptivým hláskem zakřičela.
"Paní Rossmanová, pojďte si!" za chvilinku zmizela ve dvěřích a běžela do kanceláře k sobě. Jen mi ukázala dveře do kterých mám vstoupit. Zaťukala jsem a vešla. Slušně jsem pozdravila a ředitel Gecklbarg ukázal rukou ať se posadím na proti němu. Všude tady mají pohodlné pohovky.



"Ehm, proč se zajímáte o tuto práci?"zajímal se ředitel. Mile jsem se pousmála a hned jsem spustila.



"Myslela jsem, že když máte napsáno v novinách: "Hledáme slušně zpívající dámy na malé představení v barech" myslela jsem si tedy, že bych to mohla zkusit. Peníze se hodí a navíc chci práci. Doma nějak moc nejsem vítána"dořekla jsem a ředitel Gecklbarg byl ohromen. Vypadal trochu...divně no. Asi měl jiný život než já.



"Ehm...podívejte se paní---"nedořekl a hned jsem ho přerušila.
"Slečně Rossmanová" křečovitě se mi ušklíbly koutky.
"Hm..slečno Rossmanová, nevím sice jak jste myslela cituji "Doma nějak moc vítána nejsem" ale to je jedno. Důležité je, že je tam napsáno-podmínka: dobře vynikající zpěv" což nevím, ale v dotazníku jste napsala, že umíte krásně zpívat a navíc si skládáte sama text a písně si navrhujete též sama" dokončil svůj dlouhý a nudný monolog a já mu sytě a velmi urážlivě odpověděla "ano"
Gecklbarg se na mě koukl a poručil rukou abych šla za sedačku. Pomohl mi spustit karaoke, které mohlo být samostatné bez písně a textu.
Chvíli jsem na něj koukala, že se zbláznil, ale po chvíli mi to přišlo, jako docela pěkný nápad a chytla jsem s plnou chutí mikrofon.
"Nebojte. Tato kancelář je zvukotěsná" uklidnil mě.
Dvakrát jsem do něj zaťukala (simácky pro štěstí) a řekla: "tato píseň se jmenuje Nejsi sám, tak to pochop! ".



".....a tak nejsi sám, už to pochop a ty hlouposti už netrop..nejsi...sáám!"dokončila jsem a odkašlala si.



"Hm, tak tohle bylo....dobré! Více než dobré..ale uvidíme, jak na tom budou vaše soupeřky"odpověděl suše Gecklbarg a něco si zapsal. Čekala jsem, co se bude dít. Bylo ticho. Traoné a hromové. Stála jsem tam a koukala na něj.
"Ozveme se"ukázal rukou na dveře a ani se nerozloušil. Duran jeden. Tak jsem ho také nepozdravila jen tu starou dámu, co na mě mávala skrze skleněné dveře. Zavřela jsem a octla se na chodbě, kde už netrpělivě přecupitávala chodbu Ricky. "Tak co? jak to dopadlo?"vyzvídala.



Co jiného také mohla dělat. Vyzvídat po tak dlouhé době, co se dělo a proč tam byl tak dlouho. Kort, když na někoho čekáte. Pak jdou ty ručičky na hodinkách o 70% pomaleji.
"Ještě jsem neviděla, aby někoho tak rychle vzali"zasmála jsem se a Ricky hodila nafoukanou tvář. Neodbyla jsem ji. Naopak jsem ráda, že tu byla a podržela mě. Nevím, co bych si počala tady sama.



"Řekl, že se mi ozvou. Ale vypadal strašně divný. Bude asi z té rodinky, co jsi sou všichni "fifty-fifty", hodní a skromní"vzpoměla jsem si na svou minulost. Ricky jen odfrkla a už si to pádila ke dveřím. Šla jsem pochopitelně za ní. "Mohly by jsme se stavit v nějakým tom baru!"navrhla a já neměla námitky.



Jen jsme vešly do dveří současně do nich vtrhl i chlápak s velikým kloboukem a v černém hábitu. Vešel a podivně se ochomítl okolo Ricky, která něco spatřila. V zádu v riflích měla kapsu a v ní měla peněženku.
A v tý peněžence.....to by bylo na dlouho
Prostě si toho Ricky všimla a hned si šáhla na kapsu, kde necítila žádný hrbolek. A tak se hned do něj pustila. Jenže proti chlápkovi jak hora jistě neměla žádnou šanci. Ani obranu, kterou používala na svého bratra.
"Hej ty! Já tě viděla...vrať mi tu peněženku!"zakřičela a chlap v cilindru se otočil. "Já? Proč bych vám mladá dámo kradl peněženku? Jste si jistá?"zasmál se. "To není k smíchu..je to spíše k pláči. Vím, jste jedinný, kdo se v mé blízkosti teď pohyboval. Má kamarádka to udělala asi těžko. Nedovolujte si a vraťte mi ji! Co si to dovolujete?!"křičela na celou chodbu až na nás koukala ta stará dáma a ten chamtivý ředitel. Oba koukali přes sklo ve dveřích a ani nedutali. mě to spíše nahánělo hrůzu, jak se tži dva hádali. Jenže došlo k horšímu. Začali se rvát. Nechápu, proč nezasáhl Gecklbarg, ani ta stará dáma, ale to mi bylo jedno.



Rvali se hodně dlouho. Dokonce jsem si musela odskočit a když jsem se vrátila ještě pořád se mlátili. Fandila jsem a povzbuzovala Kelly. Asi se ptáte proč já nezavolala policii, ale to se dozvíte. Mlátili se tam ještě asi takových dvacet minut. Vypadalo to, že se oba nechtějí vzdát, ale najednou vyletěla z prachu Ricky přímo na zadek. Kňourla a tak jsem jí vyběhla na pomoc. Ta mi však rukou ukázala, že se zvedne sama a tak jsem ji nechala.



Chlápek místo toho, aby utekl stál a vyběhl ze dvěří a začal prskat. Vyběhly jsme za ním. Vypadalo to, že z toho prachu, jak se udělal byl alergický. Kelly toho využila a zavolalaihned policii vedle mě z telefoní budky. Obě jsme si oddychly, když policejní chlápek z telefonu uklidnil Ricky a za chvíli přijel. "Díky dívky! Teď už je můj. Hledali jsme ho dlouho a takovou dobu nám utíkal"zasmál se a skočil po chlápkovi v hábitu.
Vytrhl mu z kapsy Rickyninu peněženku a vrátil jí majitelce.
Všichni byli nakonec spokojení. A proč nám nepomohl Gecklbarg ani dáma? Ti ho znali a znali tu povídku, co se říká o zlozvěstném muži, co kradě peněženky a tak se neodvážili proti němu něco míti.
Policajt si muže vzal do auta a odjel s ním. My jsme měly namířeno do toho baru.


Pokračování příště

To, co jsem ti tehdy psala, už úplně neplatí, přesto ti možná napíšu.

Skvělé Hezky se to čte, a opravdu se mi to velmi líbí!

Díííky holky. Četla jsem to po sobě a pořád mě dostává to s tou peněženkou. A v té kapse byla peněženka a v té peněžence byli papírové a v těch papírových byli mince a na těch mincích byli obrázky...to by fakt bylo na dlouho

Já si to tam také domýšlela

Tak vidím, že to se mi povedlo, co? Díky holčiny

teda Niky je to fakt nádherné dívky ještě pomohly policajtům a doufám žee tu práci dostane

Díky a.d.o původně to nebylo naplánované v tom dílku, že jí okrade. Stalo se to náhodou

KontraIda napsal:

To, co jsem ti tehdy psala, už úplně neplatí, přesto ti možná napíšu.

Co přesně jsi měla na mysli?

mě se tenhle příběh nelíbí,dlouhou dobu sem nevěděla o co tam jde,nepřijde mi moc propracovaný jak jsi psala na jednom foru,dělat ze sebe chytrýho umí každej

Thak tho máš máš blbý, že jsi nevěděla o co tam jde..
A pokud myslíš, jak jsem psala na zelených o jednom příběhu, že
je o ničem tak to byla pravda. Takže jsem chytrou nedělala jak si všichni mysleli, ale jen jsem řekla svůj názor, tak nevím, co na tom bylo chytrého..
Už se to dávno změnilo a jestli sis zakládala sem účet jen kvůli tomuhle tak to bylo chytrý

4.KAPITOLA
Trošku jsme se zpozdily, když jsme hledaly bar. Nevěděly jsme, jaký si máme vybrat a tak jsme zavolaly na pomoc Dorotku, která je v tomhle vynikající. Tudíž jsme za chvíli byly 3.



Vybraly jsme si bar Pop Star, kam většinou chodí jen ty nejslavnější, jako třeba Siky mau či Elis Nová a takové popové hvězdy. Musím uznat, že Dorotka se svým výběrem opět uspěla.
"Eh...proč jste chtěly jít zrovna do baru?"zajímala se Dory.
"Máme pro tebe překvápko!"pohotově odpověděla Ricky.
Já byla sticha a raději šla zabrat stůl.
Holky stály jako opařené a koukaly, co zrovna dělám.



Stará a milá paní nás usadila hned před podiem.
Nikdo tam nebyl a první na co hned holky koukaly byli kluci (těch tam bylo málo a za nic nestáli) a potom hned Dorotka vyjekla, když uviděla známí simkotoul, který chtěla vždy vyzkoušet.



Usadili jsme se ke stolu a holky s údivem obdivovali vše, co v klubu bylo.
Já jsem se ovšem nemohla zbavit té myšlenky nad holčičkou..
"Tak, co si přejete?"zadívala se vážným pohledem číšnice.
"Dáme si sisiny(známe simské čer.víno) a jídlo necháme na šéfkuchaři!"objednala jsem.



"Tak proč jste mě sem tak táhly?"zeptala se Dory.
"Kelly bude pracovat!"vykřikla Ricky. "Jako zpěvačka"dodala.
Dorotka se na mě s úsměvem podívala a spustila.



"Vážně? Tak to ti gratuluji. To musíš být pyšná!"
"No, zase tak jistě to nevím. Mohli tam být i lepší adepti.
Ta kancelář byla zvukotěsná"ušklíbla jsem se a sjela jsem očima Ricky, která musí hned všechno vykecat a obrátit. Ta se jen usmála.
Číšnice přicupitala a přinesla jídlo s vínem. A zase hned Ricky jako první vzala skleničku a prohlásila přípitek na mě a na mou kariéru.



Než jsme dojedly byla už tma a táhlo na 7 hodinu. Vše se to tam začalo scházet a nebyla vyjímka s popovými hvězdami. Na podium byla uvítána hvězda SIMGalaxie a začala zpívat nějakou tu svou..
"Hele nechceš tam jít taky ty naše zpěvajdo?"zažertovala Dory a všichni jsme se zasmály.
"Jsi normální? Sama tam nejdu..."odmítla jsem.
"Ale no ták, nebudeš tam sama!"přidala se k ní i Ricky a mě nezbývalo nic, než je poslechnout.
V hlavě mi říkaly hlasy nechoď tam, ale mé tělo si dělalo, co chtělo.
Vstoupila jsem na podium holky a ostatní začali tleskat a už jsem viděla, jak Ricky odchází za nějakým klukem.
Navolila jsem si 9 a začala zpívat..všichni na mě koukali, ale já na ně raději nekoukala.



Písnička skončila a já si vysloužila pár tlumených tleskání.
Odešla jsem do zadu za podium a tam na mě vyběhla Ricky, že se jí to moc líbilo a že tu práci mám určitě v kapse, ale něco jí zarazilo.
"Nevypadáš...trochu jinak?"podívala se na mě a já zrudla.
Koukala jsem na sebe a pozorovala se a najednou jsem zjistila, že mám asík tak o pár kilo navíc.



"Ježiši! Já...musím jít..bylo to fájn...ozvu se!"vychrlila jsem na ni a běžela
jsem ihned pryč. Přemýšlela jsem a pořád si říkala "Jsi tlustá, jako prase...hnusný prase!"



Cestou jsem narazila na Dorotku.
"Hej Kelly! Kam tak pospícháš? Nejsi nějaká...jiná?"podivila se.
"Jo jsem....a každý si toho začíná všímat. Musím jít...ahoj!"skoro už jsem brečela.
Najednou začal zvonit telefon.
Byla to máma. Ještě ta do toho všeho.
"No mami? Už jdu.."řekla jsem rychle do telefonu.
"Nazdar..musíš rychle přijít. Dědovi se něco děje"řekla vyplašeně a položila.



První, co mě hned napadlo bylo: "A co s tím? Děda mě nikdy neměl rád, co já bych mu měla asi udělat".
Nakonec mě, ale překonala moje dobrá duše nasedla do auta a jela jsem domů.


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Byl to moc pěkný díl, ale s tou tloušťkou je to dost nereálný nemyslíš?

Když máš společenské šaty a ztloustneš, tak se do nich těžko vejdeš, tak aby to na tobě nikdo nepoznal. Proto si musíš vzít větší šaty. A aby sis je mohla vzít musíš jít, co nejrychleji domů... Samolitr, že už se tam na tu zábavu nevrátíš mnu..
Díky Leiy

teda Niky nádhera já smekám klobouk ( ale zrovna žádný nemám )

Chtěla jsem si to pečíst, ale trochu mě zastavila hrubka hned v první větě.