Štěstí v neštěstí

Luana napsal:

Celkom fajn, tiež sa teším

Jééé, díky ti Luan. Nečekala jsem, že mi ještě někdo napíše. Po pravdě i já se těším, jak z téhle šlamastiky vybruslím

Som si istá, že to zvládneš
Ja osobne som inak ukážkový tichý čitateľ, príliš nepíšem ale čítam poctivo

Luana napsal:

Som si istá, že to zvládneš
Ja osobne som inak ukážkový tichý čitateľ, príliš nepíšem ale čítam poctivo

Aháá, tak to ti děkuji

Chtěli by jste dneska díleček?

9.Kapitola 1.část
--U Dorotky--


"Miluji tě, šíleně!"odpověděl Adam.
"Já tebe taky, ale...tady ne, pojď!"pobídla ho a nasměrovala přímo do ložnice.
Mírné muchlování se změnilo na poklidné, krásné a vyčerpávající milování.


--RÁNO--
Bylo krásné ráno. Na to, že se pomalu blížila zima to bylo ještě na koupání a tak se Dorotka nasnídala a přemýšlela nad svou krásně strávenou včerejší noc. Pomalu ukusovala opečený chleba potřený marmeládou a plánovala, co dneska budou spolu s Adamem dělat.


Když dojedla a zvedla se udělalo se jí mdlo a rychle vběhla na záchod. Polekala se,ale pak si vzpomněla, že ten chleba už má týden a mohlo by s ním něco být a jejímu křehkému trávení to šlo zase ven.


"Lásko? Není ti nic?"ozval se za dvěřmi Adamův hlas.
"Né, vše je v pořádku. To se mi stává"zavolala zpět.
Opláchla se a zasedla ke stolu spolu se svým milencem.
"Chceš si zahrát?"optal se jí.
"Já nevím, co jít raději ven? je tam nádherně..dokud se to nezhorší"pousmála se na něj.


Pokývnutí Adamovi hlavy dalo Dorotce souhlas a tak se převlékli a vydali se ven na lehátka k bazénu. Ovšem Dorotka se musela opět zastavit na záchodě. Když přišla a natáhla se na lehátko Adam už byl namočený a hrál si jako malý.


"Zase se ti udělalo zle, že??"podíval se na ní vyčítavým pohledem.
"Ale miláčku, už jsme spolu měsíc. Víš co? Zavolám doktorce, aby mě objednala na ženský. Aby jsme si oba mohli oddychnout"ujistila ho a on se na ní jen usmál. Přišel k ní na lehátko a spustil.
"Kdy jsi naposledy..víš co?"zarazil se.
"No, už jsem to měla dávno mít, ale díky tomu, že jsem hubená, se nic neděje"odpověděla poslušně.


"Začínáš mi nahánět hrůzu. Raději tě tam odvezu hned zítra ráno, co ty na to?"strachoval se.
"Dobrá, i já chci mít raději jistotu!"zasmála se.
Celé odpoledne byla snad ještě 3 na záchodě a pak se odhodlala zavolat své doktorce.


"Dobrý den paní Ullrichtová,tady slečna Dorotka Dálkorádová, chtěla bych se k vám objednat, mohu?"
"Dobrej..hm..jistě, zítra na 8, vyhovuje?"zeptala se.
"Jistě, děkuji, nashledanou!"řekla a položila sluchátko.
"Zítra ráno v 8!"odpověděla s klidem na Adama.
"To jsem rád, vezmu tě tam"dořekl, vzal ji do náruče a nesl ji opatrně do ložnice. Opět to samé celý večer..


--2.den ráno--
"Tak jsi připravená?"volal Adam na Dorotku.
"Jo už jdu"
Nasedli do auta a jeli směr doktorka.


--U doktorky--
"Slečna Dálkorádová, prosím!"zvolala sestřička a Dorotka pomalu vešla.
"Dobrý den slečno, tak copak?"zeptala se doktorka.
"Dobrý den, já mám takové divné tušení"odpověděla a svlékla se.
Usadila se na křeslo, doktorka zasedla ke svému přístroji a namazala Dorotce břicho.
"Kdy jste naposled menstruovala?"zeptala se ji opatrně.
"Tento měsíc ještě ne!"přiznala se.
"Aha a kdy naposledy jste měla styk?"
"Včera.."začervenala se.
"Hm..tohle vypadá.."řekla tiše..


"Tak to gratuluji! Vaše tušení bylo správné, jste ve 3 týdnu těhotenství"zaradovala se doktorka.
"Já? Jsem těhotná? Budu mít malé?"koktala Dorotka.
"Jistě, budete mít malé! Nový přírustek"dořekla a podala dorotce papírový ubrousek na utření.
"Počkejte. Vydám vám těhotenský průkaz a sestřička vám odebere krev"zastavila ještě Dorotku. Sestřička odebrala Dorotce krev a pogratulovala. Když v tom tam přiletěl nasupený ředitel Gecklberg agentury KT.Bisci.
Za ním se vyřítil Adam.
"Ahoj, bratře. Jsem rád, že tě opět vidím!"řekl Adam nabrušeným pohledem. Doktorka ani Dorotka nevěděly, jak mají reagovat.
"Můžeš mi říct, co mi to děláš za bordel v mé firmě, Adame?"pohlédl přes brýle na Adama.
"Ale no tak, uklidněte se a spořádaně opusťte tuto místnost. Plašíte tady naše lidi!"požádala je doktorka a všichni šli na chodbu.


Adam odběhl někam pryč a Dorotka se usadila s Adamovo bratrem na lavici v čekárně.
"Ahoj, co tu děláš?"vykulila oči Dorotka.
"Takovej humbuk tady děláš, nenaučili tě slušnému chování?"dodala
"Milá Dorotko, jsem rád, že tě vidím, ale nejsem rád, že jsi s mím bratříčkem lotrem!"řekl dětinským hlasem.


"Není to lotr!" bránila Adama
"Já vím, teď jsem slyšel od doktorky přes dveře váš rozhovor. Gratuluji, doufám ale, že to nečekáš s mím bratrem, že?"usmál se.
"Pochopitelně, že ano. Je to můj přítel, promiň, co ale od nás chceš?"nechápala Dorotka a už pomalu křičela.
"Tvůj milí, je totiž dost hnusnej parchantíček, co pašuje jména a vydává se za někoho jiného, přitom je jen hnusný zaměstnanec, co nemá právo na nic!"nakřkl bratra.


"Ty jeden! Co si to dovoluješ?"začala ječet na celou čekárnu.
"Dorotko, uklidni se!"vkročil k ní Adam a s úsměvem pohlédl na bratra.
"Jeho si nesmíš tak brát, byl to trouba už od narození"poklidně odpověděl a vzal Dorotku na hruď.


"Budeme mít miminko!"pošeptala mu do ucha, což ho ještě více rozveselilo.
"Vážně? Páni! Já budu táta!"zajásal a švihl na bratra nenávistný pohled.
"To půjdeme někam oslavit"odpověděl a v náručí s Dorotkou klidně odcupital do auta.

**POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ**

EHM...nikdo nic?

Děkuji...no a čeká nás pokračování Dorotčina vztahu v dalším dílku..
9.kapitola 2.část
Černé auto značky Eigus zastavilo před známou rychlobruslařskou restaurací.
Bylo už docela pozdě. Celý den byl vyčerpávající a emotivně napjatý. Lidé už pomalu běželi domů unavení z práce a Adam s Dorotkou vešli do mírně zakouřené restaurace. Usadili se na nepříliš konfortní sedačky a ani nemukli.
Proč?? Zdálo se, že je Adam mírně vynervovaný a tak spustil a přetrhl trapnou chvilku ticha. No vlastně ticho moc nebylo, když jste slyšeli občas spadnout někoho na bruslařské dráze.
"Víš, já..chtěl jsem ti poděkovat za ty krásné chvilky s tebou. Bylo mi nádherně a s nikým mi ještě nebylo tak, jako s tebou. Za to jsem ti chtěl poděkovat. A jsem moc rád, že mám takovou šťastnou příležitost, když budu tatínek. Proto bych se tě chtěl zeptat na tvůj osud se mnou. Dorotko, šíleně tě miluji a chci, aby jsme měli šťastnou a spokojenou rodinku. Proto se tě ptám..nechtěla by jsi si mě vzít??,"dořekl a nechal činny, aby udělali své.
vytáhl černou, sametovou krabičku a zadíval se zamilovaně Dorotce do očí.
Dorotka sebou ani netrhla. Seděla dojatě s rucemi u pusy a z jejích nádherných kukadel se jí linuly slzy.


"Já...jsem myslela, že už se nezeptáš..jsem s tebou šťastná a o to víc, když vím, že pod srdcem nosím náš plod lásky. Proto ti odpovím..ano!"zajísala a rychle si navlékla zlatý kroužek s diamantem.
Krabičku zahodila a ani jí nebylo líto, že to spadlo chlapečkovi do zmrzliny, kterou tak šťastně lízal. Adam jen s radostí čučel na Dorotku, jak uchváceně kouká na blýskající se prsten.


--2.den--
Dorotce silně zakručelo v břiše a tak se vydala, že když po včerejšku souhlasila s návrhem, aby u ní mohl Adam, jakožto její snoubenec bydlet, musela zajít na menší nákup. Zašla do nejbližžšího a také jediného nákupního střediska. Ovšem nečekala, že tam potká svou nejlepší kamarádku Ricky.


Řeč ihned padla na jejich společnou kamarádku Kelly, která se už více jak měsíc neozvala.
"Slyšela jsem, že mají nějaké problémy v té práci, kam Kelly tak usilovně "bojovala". Prej to vypadá, že tam toho ředitele bratr falšuje jména a svedl všechnu vinu na ubohého zástupce, který se tak jmenuje. To je ošklivé.."strachovala se Ricky.
Dorotce pomalu docházelo o čem se včera hádala v nemocnici právě s bratrem svého snoubence. Ovšem nedala nic znát..
"Fákt? Tak to je opravdu strašné..takového podrazáka bych nechtěla potkat"přetvářila se Dorotka. Jak mávla rukou Ricky si všimla, že má na ruce nádherný prsten. Zásnubní.
"Téééda..tady se nám někdo ani nepochlubil"vykřikla Ricky provokativně.
"Jo..no, ale nešlo to, začali jsme se bavit o té Kelly, o tom kde je, že nemáme o ní zprávy a mě to úplně vypadlo. Jojo, včerejšek byl významný den!"zazubila se Dorotka.


"A to mám ještě jednu novinku. Budu...maminka,!"vyhrkla a Ricky stuhla krev v žilách.
"Co-cože??"vykotkala. Uvědimla si, že teď už bude o kamarádku méně, protože se bude starat o to malé a tak už nebude mít čas na své kamarádky. A kdo by měl nervy chodit s kamarádkou po ulici, který bude vodit dítě uřvané za ručičku a pořád ho okřikávat, ať tu kočičku pustí nebo ať nehrabe do toho koše..Ricky neměla ráda děti. Sama žádé nechce.
"To je..blahopřeju. No hele, já poletím..čeká mě ještě nějaká práce,"dořekla a objala svou kamarádku na rozloučenou.


Dorotka se prudce otočila a vrazila do dámy. Vlastně ona to byla matka.
Matka Kelly.
"Jé, promiňte..dobrý den!"omluvila se překvapivě.
"Ah..dobrý den..nic se nestalo. Nevíte, co se stalo s Kelly? Měsíc už se neozvala, myslela jsem, že by jste to mohla vědět. Nakonec, je to vaše kamarádka"ušklíbla se.


"Já jsem ji naposledy viděla v clubu. Byly jsme tam spolu oslavit její zájem o práci. No jasně! Teď jsem o ní vlastně slyšela nějaké drby.
Prý má nějaké problémy s tou prací a bydlí u někoho. Já ani nevím u koho, mám teď jiné zájmy" odpověděla přidrzle.
"Aha, takže problémy s prací,"zamyslela se matka a Dorotka se zamyslela opět nad svým snoubencem. nevěřila tomu, že by to byl on.
Je přecci úplně jiný. Milí, sladký, gantleman..né žádný padouch.
"Tak dobrá..děkuji za informace..nashledanou!"rozloučila se a zmizela v dálce.


Dorotka se vydala stejným směrem domů.
--Tentýž večer o několik hodin později--
Zvonek se rozdrnčel a Dorotka nervně otevřela dveře. Do domu vtrhl bratr Adama.
"Ahoj, posadím se, nevadí? Potřebuji si s tebou promluvit. V klidu."řekl na rychlo.
Dorotka se posadila na proti němu a spustila.


"Co má znamenat s tou prací? Proč si každý myslí, že Adam za to všechno může?"
"Víš, jde o to, že Kelly Rossmanová má úžasný hlas a já ji přijal. Zadal jsem svému zástupci, aby Kelly přijal, ale ten neměl čas a řekl, že to udělá pozdeji. Šli jsme na oběd a mezitím se můj bratr vloupal do kanceláře a zfalšoval jméno mého zástupce, který se tak ani nejmenuje, no..napsal Kelly email, že Kelly vybrána nebyla, ale že se může obrátit na jeho bratra. Jenže jeho bratr jsem já, takže by to šlo pořád takto dokola"vysvětlil.
Kelly s otevřenou pusou koukala a nevěděla, co má říct. Nakonec se rozhoupala.


"To neudělal.Kelly znám, je to má nej kamarádka Já mu věřím..není možné, aby provedl takovou lumpárnu. Včera mně požádal o ruku a piš si, že si ho vezmu. Bůhví, co ti napovídal ten tvůj "zlatej" zástupce. Kecal..to se ví"prskla s nezájmem.
"Věř...je sice hezké, že jsi šťastná, ale s tímhle lumpem nemůžeš být nikdy šťastná! Lituji tě. Nebyl nikdy hodný. Vždy si dělal vše podle svého!"zakřičel.


"Ticho..probudíš Adama..to by pak nebylo hezké!"vstala a chtěla jít zavřít do ložnice dveře. Nestihla. Schody začaly mírně vrzat. Pozdě..
"Miláčku? Kdo je to?"zavolal a sešel dolu.
"Dobrý večer, padouchu"zavrčel na Adama.
"Ale no tak..trochu úcty"zasmál se Adam.
"Nedělej ze sebe andílka, Adame!"zakřičel na bratra.
"A ty mě nechej na pokoji. Co po nás chceš?"šťouchl do bratra.
Dorotka jen z povzdálí vzhlížela, jak do sebe pomalu bratři strkají.


"Nedělej, že o ničem nevíš, Adame. Vždy jsi byl takový..co měl znamenat ten email Kelly Rossmanové o tom nepřijetí..já ji přijal. Co tě popadlo? Myslíš, že když ji tady Dorotka zná, tak by kecla, že tady máš poměr s ní i v mé kanceláři?"zasyčel.


To už bylo na Adama moc a schodil bratra na zem, kde se do něj pustil, jak pes do řízku. Dorotka jen vyjekla a začla kluky od sebe odhánět. Jenže ty se nedali.
"Vy jste jak malý! Nechte toho!Adame!!"zakřičela smutně.


"Když to nejde po dobrým, půjde to po zlým, jako kdysi.."ozval se tlumený hlas Adama. Zanedlouho však vše utichlo a z prachu se vyřítil na zadek bratr Adama. Stačil říci tohle:(cituji ze hry, přičemž jsem koukala, když se mi to objevilo nahoře v pravo v rámečku)
"Páni s tebou si není radno zahrávat! Seberu vše, co tu ode mne je a unhnu ti z cesty! A odešel..


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Ja by som si to prečítala, ale nemám teraz veľmi dobrý signál na internet a zachádzam za limit, takže ešte pár dní vydrž

Děkuji...jistě, vydržím :)

10.Kapitola
Další týdny ubíhaly jako voda. Alex rostl a za nedlouho by měl oslavit své 6. narozeniny. Já se ještě více sblížila s Bradem a zašla si ke kadeřníkovi a Eliss? Ta uspořádávala vše pro to, abych mohla nastoupit do práce. Také jsme spolu vymýšlely, co budeme dělat s Adamem. Ano, dozvděla jsem se, že Eliss potkala Dorotku. Ta jí pověděla, že mně matka shání. O tom, že má poměr s bratrem teď už mohu s jistotou říci zaměstnavatelem-ředitelem Gecklbargem. Od Dorotky bych to nikdy nečekala. Asi to nebyla ta správná nejlepší kamarádka.

Jedno odpoledne jsme tedy přemýšleli, co uděláme. Připojil se k nám i Gecklbarg.
"Tohle je na vězení!"řekl Brad. "Mohu to zařídit"usmál se.
"Díky"oddychla jsem si.


V hlouby mé duše to ale hryzalo. Nemohu tomu maličkému vzíti otce. Ovšem z druhé strany zase není jiná možnost. Napadnutí svého bratra a falšování jmen..to je vážné. Lepší teď, než později, kdy už bude to dítko větší, zvědavější a bude potřebovat otcovskou oporu.

"Dobrá"špitla jsem.
Brad se zvedl, vzal mé kufry a odnesl je do auta.


Rozloučila jsem se s Eliss a slíbila jí, že přijdu na narozeniny malého.


"Kdyby něco, jsme tu pro tebe!"dodala Eliss a já jsem s Bradem nastoupila. Auto se rozjelo a uhánělo do mého nového příbytku po babičce. Po příjezdu jsme byli oba dva uchváceni. Nádherná dřevěná chatička.


"Pááni, je to tu bomba! Nezapomeň, že kdykoliv jste tu s Eliss a malým vítáni!"vykřikla jsem. Brad jen přikývl a radostně mi otevřel dveře a dal do domu těžké kufry. Zadívala jsem se..věci ještě po stařících tu zůstaly.


"Já..už teď mi je smutno..nechtěla bys ještě někam zajít?"nervózně se zeptal.
"Sice musím vybalovat, ale procházka mě nezabije.."odpověděla jsem.
Dovezl nás na nějakou rychlobruslařskou dráhu.
Nasadili brusle a půl hodiny jsme se točili a blbli na dráze.
Když jsme brusle odložili zadívali jsme se na sebe. Dlouhé pohledy do očí.
Cítila jsem, že je to něco jiného..že už to není mezi námi takové, jaké to bylo ze začátku. Brad se mi zdál hezčí, roztomilejší..


"A-asi půjdeme dál.."vykoktal a opět jsme jeli městečkem..
Zastavili jsme u nemocnice na mé požádání. Proč? Uviděla jsem tam Dorotku..


"K-elly? Jsi to ty??"nevěřícně na mě koukala.
"Jasně..máš se?"přetvařovala jsem se. Nic přeci nesmí vědět, že vím, jak to je.
"Podle čeho soudíš..podle mého trošku vypuklého bříška a nebo podle zásnubáku?"uchychtla se.
"Jé..gratuluji..za oboje! Nechtěla by jsi přijít? Vezmi i toho fešáka s sebou!"chrlila jsem a podala jsem jí malý papír s adresou. Přesně jsem věděla, že přijme a nahraje mi.
"No jasně..vezmu..bude mít radost!"pomyslela.
Obě jsme ale věděli, že bude těžké ho dostat ke mně.

"Tak já jdu..měj se..zítra ve 3!"zvolala jsem a vydala se najít Brada.
Cestou jsem narazila na pána, co mě zadržela ptal se mě, že se domnívá, že mně zná, ale já si byla jistá, že ho nikdy neviděla. Měla jsem si všimnout hned, že je to týpek, co dříve okradl Ricky. Ovšem nevšimla.


Okradl mě! Zavolala jsem Brada a ten ho odchytl. Psychicky jsem to nevydržela..Brad musel odjet a já tam zůstala sama. Za chvíli jsem už o sobě nevěděla.


Probudila jsem se na posteli, kde po blíž stál Brad.
"Co, kde..?" udivila jsem se.
"To je v pořádku..upadla jsi do bezvědomí..zůstaneš tu se mnou přes noc . Ráno tě doktor prý pustí"vysvětlil.


Opatrně jsem se zvedla a popošla k němu.
"Co se stalo s tím hulvátem?"pošeptala jsem.
"Odvezl jsem ho na stanici. Dostane rok vězení..předpokládám!"odvětil.
"Děkuji..jsi můj zachránce!"zasmála jsem se.
Zčervenal. A pak to přišlo. Dalo se to čekat. Políbila jsem ho.


"Uh..páni. Asi..pujdu si dát kafe. Ty si odpočiň. Zítra nás čeká těžký den"usmál se a odešel. Lehla jsem si a přemýšlela, co se teď mezi námi změní. Nemohla jsem tomu uvěřit. Usnula jsem.
------------RÁNO------------
Brzy ráno si mě už mohl Brad odvést. Připadala jsem si trapně. Celou dobu jsem na něj nepromluvila a on na mně také ne.
"tak ve 3..zavolej mi až dorazí..ahoj!"zamával a odjel.
V klidu jsem si vybalila a vše potřebný zařídila. Pak už jen čekala, než se objeví. Před 3 jsem uviděla z okna přicházet 2 osoby.
"Ona to zvládla..co teď!"zařvala jsem.
Ihned jsem odspěchala k telefonu. Zavolala Bradovi aby přijel a vyběhla jsem je přivítat.
"Ahoj! jsem ráda, že jste tu!"vykřikla jsem radostně a Adam mě sjel divným pohledem, zamrazilo mě.


Mezi tím vlezl do bytu potichu zadním vchodem Brad. Když spatřil Adama vyskočil na něj z poza rohu.
"Jménem zákona vá zatýkám. Máte právo nevypovídat, cokoliv řeknete, může být použito proti vám, máte právo na advokáta, pokud si ho nemůžete dovolit, bude vám státem přidělen"odřekl monolog a Adam se zděsil.


"Cože? Jaký..proč? Dorotko!"zakřičel.
Ovšem já jsem Dorotku držela venku.
"Nech me! to je můj snoubenec. Mám právo ho vidět! Podvedla jsi mě!"vyjekla s brekem.


"Uklidni se! Vím, co provedl. A vím taky, co provedl svému vlastnému bratrovi. Taky nemohu uvěřit, že jsi povolila takovýhlemu!"uklidňovala jsem ji.


"Já...ti věřila! A ty jsi udělala tohle! Co jsi to za kamarádku? jak uklidni se?? Bereš mi snoubence, kvůli takové prkotině!"hudrovala.
"Není to prkotina..to je hazardování s právy občanů. Tohle se nedělá!"
mé slovo proti jejímu..mezitím se setmělo a Brad s Adamem nasedli do auta směr policejní budova!







POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Tak stráášně moc se těším na přečtení, ale promiň mi Nicolko, že ještě nenapíši názor. Jsem ráda, že se sem otočím. I když už jsme konečně nastěhování té práce je tu ještě strašně moc a čekají mě zkoušky

V pořádku..taky se těším :)

11.Kapitola
Měsíc uběhl jako voda. Adam zatím dostal podmínečné propuštění, dokud soud nerozhodne. Samozřejmě né z cela tak normální propuštění. Jen na víkend. A právě o jednom víkendu se mi zdál zase sen. Byl zase takový divný. Vůbec jsem nepochopila, čím bych měla pomoci, nebo čím mě to nějak mělo ovlivnit. Zdálo se mi o Dorotce. Byla v nebezpečí. Možná tím, že jsme se spolu nebavily. Třeba ji musím nějak ochránit. Asi je špatně, že se spolu nebavíme. Potřebuje mě víc, než jsem si myslela.


------Dorotka vypráví-----------
Bylo kolem 9 hodiny. Já už byla obléklá. Mám to ale štěstí, že ty šaty jsou vhodné i pro těhotné, protože na mě už to těhotenství z malé části šlo vidět. Za neadlouho přišel i můj snoubenec. Mlčel.
"Kdy budeš mít ten soud?"zeptala jsem se opatrně.
"Až bude, určitě se to dozvíš"odsekl, zvedl se a odešel.
"Nevím, proč jsi na mě takový hnusný. Nic jsem ti neudělala. Přeci nemůžeš být naštvaný. Sám víš, co jsi provedl. Můžeš být vůbec rád, že jsi tu aspoň o víkendech!"vyjela jsem na něj. Jenže Adam nic. Duchem byl ůplně mimo. Fájn. Zavolám Kelly. Budu se jí muset omluvit.
Ihned po zvednutí sluchátka a zaznění tónu jejího záznamníku jsem spustila, že bych si s ní potřebovala promluvit. Ať ke mně přijde kolem 14 hodiny. Byla v nejistotě, jestli přijde. Nakonec se mi přání splnilo a okolo 2 hodiny dorazila.

"Ahojky, omlouvám se, jak jsem na tebe posledně vyjela. Měla jsem to tušit. Od té doby jsme s Adamem nepromluvili kloudné slovíčko. Je pořád naštvaný. Přitom si za to může sám. Fakt, promiň!"zašeptala jsem jí do ucha.


"V pořádku. Víš, jak mívám ty divné sny..dnes jsem zase jeden měla. byl o tobě. Šla jsi sportovat. Dorazila jsi domů a najednou tě chytli obrovské křeče"vydechla jsem.
"Ale prosím tě..ještě mám daleko do nějakého porodu. Navíc běhat nikam nechodím a jen kvůli tobě ani nepůjdu. Neboj, vše bude v pořádku"ujistila jsem ji.


"Pojď posaď se. Už víš něco nového o tom vězení? Jestli tam nastoupí? Popřípadě, na kolik let zhruba půjde?"vychrlila jsem ze sebe tolik otázek, že na mě Kelly koukala jak na stroj.


"Hehe, takže postupně. Zatím jsem s Bradem nemluvila. Z tvého vyprávění o Adamovi je asi jisté, že to nebude jen tak. Teď sice může být o víkendu doma, ale pořád je na něj zatykač. Soud tedy rozhodne o tom, na kolik let půjde. Odhaduji to na ten 1 plus nějaké veřejné práce. Možná ho pustí za dobré chování dřív. Taky je možné, že na tak krátko na něj vydají vykoupení. Částka se bude točit tak kolem těch 500 000 až 700 000 simoleonů"vysvětlila Kelly a já koukala. Zaujala mě ta částka. Takovách peněz nemám. Navíc ještě teď, když budu zařizovat vše pro dítko/ka.


"Ach jo"povzdychla jsem.
"No, snad jsem ti vše vysvětlila a ujasnila, jak se věci mají. Takže už půjdu. Musím ještě na nákup. Měj se a opatruj se. Uvidíme se určitě na tom soudě!"vstala z lavičky.
"Jsem ráda, že už je to mezi námi v poho. Ještě jednou promiň. Budu na sebe dávat pozor! Tak ahoj"obejmuly jsme se a Kelly odešla.





POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

12.KAPITOLA
Tak a je to tu. Nadešel den, kdy malý Alex oslavil své 6. narozeniny.
Od rána se už nemohl dočkat. Konečně se blížila 12. hodina. Eliss vzala malého do náruče k dortu. Sfoukla svíčky, při čemž jí svým slabým dechem pomohl.


Dala ho dolů na zem a Alex už vše zvládl sám. O chvíli už před nimi stál v dětských letech. Byl nádherný. Jak jinak, za nedlouho ho začala trénovat do školy. Napsal si jednu větu. Sice škrábal, ale uměl se už aspoň podepsat. A do 10 už si taky dokázal spočítat. (omlouvám se za ty dlouhé vlasy u Eliss).

----------------------

Ozval se pisklavý zvuk ze zdola. Seběhla jsem schody a otevřela dveře. Návštěva byla neočekávaná.
"Dobré odpoledne, Kelly!"pozdravil ve dveřích Gecklbarg.
"Jé, dobrý. Pojďte dál!"oplatila jsem mu pozdrav a pozvala ho dál.
"Jdu kvůli práci. Dneska musíte do clubu Hudební stereo. Víte, kde je?!"zeptal se. Chvíli jsem přemýšlela.
"Jo! Ano..vím..a co tam?"udivila jsem se.
"Dneska to budete mít jinačí. Jistě znáte DJ-pult. No a právě jim chybí Dj, střídají se 2, ten druhý chybí, a tak někoho shánějí. Nabídl jsem se. Nevadí? Určitě to umíte s takovým pultem. Míchat různé písničky, hrát na přání a tak.."usmál se a já jsem jenom koukala.
"Heh..pokusím se!"šeptla jsem. Vzpomněla jsem si, že dnes musím zajít přeci na narozeniny Alexe. Najednou mě napadl nápad, co kdybych je pozvala do toho clubu. Takový narozeniny určitě neměl.
"Tak tedy v kolik?"zazubila jsem se.
"Výborně! V 7 v clubu. A vezměte si něco sportovního!"řekl a odešel.


Ihned jsem zavolala Eliss. Doufám, že s tím bude souhlasit. A taky doufám, že přijde Brad. Začalo to vyzvánět.
"Ahoj Kelly, už tě očekáváme!"zaznělo.
"Ahoj Eliss. Víš, já..musím do práce. Ale napadlo mě, že by jste přišli za mnou. Musím dělat DJ. Alex aspoň bude mít nezapomenutelné narozeniny!"vysvětlila jsem. Chvíli bylo ticho.
"Aha..no já nevím!"posmutněle odpověděla.
"No ták. Mysli na malého!"
"Dobře..ale tak na hodinku, dvě"dořekla.
"Díky, tak tedy v 7, přijď do Hudebního sterea"řekla jsem nadšeně.
"Jo, přijdeme. Tak zatím!"rozloučila se.
"Ahoj" vložila jsem mobil zpět do kapsy.


-------------7.hodin, Hudební stereo----------
"Ahoj!! Teto Kelly!"zavřískal Alex a už se natahoval, aby mě obejmul.
"Ahojky, brouku. Kdepak je maminka? a Brad?"vyzvídala jsem.
"Maminka sedí támhle u stolu. Za tebou. A strajda..e..někam šel. Ale to je jedno, jsi tu pro mě a to je důležitý!"zauvažoval a já se zasmála.
"To víš, že jo!"uklidnila jsem ho. Tak roztomilí klučina.


Najednou všichni přišli ke mně.


"Páni! Jsem ráda, že jste přišli"mrkla jsem na Brada. Ten se usmál.
Najednou přitančila Eliss a vtáhla mně na parket.
"Tak. Jak se vám tu líbí?"usmála jsem se.
"Nakonec to nebyl tak špatný nápad. Malému se tu evidentně líbí!"šťastně odpověděla.
"Jsem ti to říkala!"zakřičela jsem přes hudbu.


"Smím prosit?"nabídl se vedle mě Brad. Dj hrál pomalou.
"Jistě"
Začali jsme tančit. Zase ty naše dlouhé pohledy do očí. Ani jsem si nevšimla, že u nás stojí Gecklbarg. Pořád mi chtěl něco sdělit, ale nemohl.
Uviděla jsem, jak to DJ pomalu balí a tak jsem se šla připravit.


Stoupla jsem si na vyvýšinu u pultu a spustila jsem hudbu. Dechovka! Ježiš! Rychle jsem hledala něco, čím bych to mohla vyměnit. Pomalu se ke mně přiblížil Gecklbarg a nenápadně na mě zakřečil.
"Ten čudlík na pravo!"
Ihned jsem provedla a začalo hrát techno. Uff!
"Díky, šéfe"zasmála jsem se.


Blížila se 10. hodina. Každý už pomalu balil a odcházel.
"Pro dnešek hotovo!"zakřičel Geklbarg.
Vypla jsem hudbu. Už jsem toho měla taky plné zuby. Eliss s malým Alexem se už taky loučili. Já jsem však ještě musela zůstat a poslechnout si od šéfa, jak dobře jsem to zvládla.
"Výborně. Na to, že jste to měla pod rukou poprvé, jste si vedla bravůrně.
Odměna vás nemine. A bude vyšší, protože jste měla za ůkol jinou práci, než pro kterou jsem vás přijal!"poblahopřál.
"Díky. Byla to makačka, ale potom už jsem to měla!"poděkovala jsem.


Ještě chvíli jsem si s ním povídala a pak odešla. Stejně tak i on. A i Brad, Eliss a malý Alex. Vážně se to dneska povedlo.
-------U Eliss ještě ten večer--------------
"Páni. Měl jsem ty nejlepší narozeniny, jaký si kdo mohl přát!"vychluboval se Alex na posteli.
"Potom hlavně poděkuj ještě tetě Kelly. Ta to vše udělala. Pro tebe z lásky. Nezapomeň na to!"upozornila svého synka.
"Neboj. Hned zítra jí zavolám a poděkuji. Je to moje moooc velká kamarádka. Teď už jsem unavený. Osprchuji se, převléknu a půjdu spinkat"zasmál se a odběhl do koupelny.


Co se dělo zatím u Dorotky? Myslím, že už každý pozná!


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ (snad už se někdo ozve, když je víkend)

Tak jsem to všechno dohnala Je to bezva. teda když to porovnám s tvým prvním příběhem, s kterým jsem ti pomáhala, tak teda klobouk dolů. Pravopis i úprava je skvělá. Sice jsou tam trošku nereálné komunikace a scény, ale od toho je to sim život.
Někdy se lehoučce ztrácím v ději nebo nevím proč se tam určitá postava ocitla a podobně. A kdyby jsi byla tak ochotná a ke svému úvodnímu příspěvku (na začátku tématu) napsala seznam postav. Jméno postavy, fotka a kraťučký popisek.

Jinak se to moc hezky čte a blahopřeji k Bradovi

Jeje, díky Leiy. Jsem ráda, že se líbí-ještě si vzpomínám na ty chvíle, kdy jsi mi pomohla..
Ovšem mám pro tebe smutňoučkou zprávu.
S tím úvodem, samozřejmě mohu udělat, ale až bude více času. Vážně nestíhám..opravdu

Přidám tedy další dílek. (omlouvám se, zapomněla jsem fotky upravit)
13.KAPITOLA
Byl tu den D. Dnes 14. března, má Dorotka s Adamem svatbu. Pozvala mě, Ricky a rodiče. Ovšem svého bratříčka ne, jelikož je nemocný. A tak okolo 12 hodiny jsme se sešli na jejich zahradě, kde už bylo vše připraveno. Postýlka stála za obloukem přesně uprostřed. V ní byla malá Adriana.
Ano, Dorotka porodila zdravou, hezkou holčičku. Ovšem byla podobná tatíčkovi, nikoli matce.
Již nastávajíci novomanželé se přesně v 13:00 postavili pod oblouk.
Nejdříve si vyměňovali vzájemné romantické pohledy. Jejich dcera nádherně oddychovala mezi nimi.


Za nedlouho si vyznali lásku a slíbili se, že se budou ve všem podpořovat. Ve zlém, či dobrém. Ve štěstí i zármutku. A nakonec ve zdraví, či nemoci.
Jako první dala svému miláčkovi prstýnek Dorotka.


Hned jak dovlékla byl čas, aby i Adam učinil Dorotku šťastně vdanou a navlékl ji zlatý prstýnek, který je navždy bude spojovat.


A nakonec obřadu přišel první, novomanželský polibek. Slušelo jim to.
Samozřejmě, že dcera byla na fotkách taky. Byla vážně moc roztomilá.
Každý se nad ní rozplýval. Také aby měla památku ona, i její rodiče.


No a veselka mohla začít. Tancovalo se, jedlo, pilo, bavilo se. Přišlo dokonce i na únos nevěsty.


Jak se na to přišlo? Když Adam hledal svou drahou polovičku, ale nikde nebyla.
"Má přítomná tchýně a tcháne, mohu vás poprosit? Kde je Dorotka?"zeptal se udiveně.
"No přeci ji unesli!"zasmáli se
A tak zavolal chůvu, a vydal se hledat Dorotku.


----------v baru-------
"Myslíš, že nás najde?"zeptala se rozpačitě.
"To jsem si jistej, je to totiž jediný bar, kde mají vše tak drahé!"zasmál se Theodor, a "kopl" do sebe další skleničku borovičky.


Měl také pravdu. Za necelou čtvrt hodinku vletěl do baru Adam.
"No to jsem si mohl myslet! Jasně, nejdražší bar, tak co by ne?"zasmál se ironicky Adam.


"Tak jdeme!"zakřičel, zaplatil a už byli na odchodu, když v tom Dorotku celá udýchaná zastavila Ricky.
"Tady jste! Já!..nevím, jak ti to mám říci, ale tvá dcerka...ona...ona zmizela!"vykřikla zděšeně.
Vše v ní ztuhlo. Hlava se jí zapotácela.


"Co-cože?"zakoktala. "Jak je pryč?! Kdo ji hlídal?!"zazmatkovala.
"Adam zavolal chůvu, ale ta si s námi dala panáka a pak dalšího..a.."vše už bylo Dorotce jasné.
"Adame!"zakřičela hystericky. Slzy se jí draly do očí.
Jak je to možné? Proč chtějí zrovna její dcerku? Je teprve narozená před několika málo dny!


Sešla dolů za Adamem a vše mu pověděla. jeho výraz v obličeji byl o něco méně vyplašený, přesto vyděšený.


"Ta baba! Říkal jsem jí, ať na malou nezapomene, že je na zahradě. Co se teď stane..co když.."nechtěl ani pomyslet.
Rychle nasedl za volant a uháněli spolu domů.
Dorotka vyběhla na zahradu, kde stála postýlka, ovšem prázná.
Vše se jí to zdálo jako pouhopouhý sen, ba i vůbec nepředstavitelný.
Stála tam ve tmě, celá promrzlá, bezmocná.


Adam uvnitř domku hulákal na starou dámu, která byla absolutně opitá.
"Za tohle budete pykat!"vykřikl.
Bábince to bylo šumák.
"Chtěla jsem si užít, kdo by si pomyslel, že jí někdo unese"řekla s chladnou hlavou.
"Já vás...ne! Vypadněte! Zmizte! To si piště, že se o tom ještě ten váš "chůvinec" dozví" zavyhrožoval.
Babka si ještě něco brumlala, a odešla.
"Babo neschopná! Blé! Ani o novorozeně, co vůbec nic nedělá, jen leží, se neumí postarat"křičel pořád za ní Adam.


Rychle zaběhl pro Dorotku, ovšem už bylo pozdě. Ležela v bezvědomí na studené zemi. Rychle jí chytl nohy, aby jí nezapadl do krku jazyk a snažil se volat o pomoc. Naštěstí mu v tom pomohl mobil v kapse, kterým rychle vytočil číslo 155!


"Vážně svatba za všechny prachy!"třískl do židle a vdáli už slyšel sirénu sanitky..


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Do kelu do kelu do kelu !! Tak rada by som si to prečítala, ale ten môj blbý net je proste blbý, každú chvíľku vypadáva a obrázky nikdy nenačíta celé ... :(

Skvělě napsaný díl!!
Teda kdo mohl?? Moc jim držím palečky

Díky holčiny, musela jsem tam opravit jeden rod, psala jsem tam, že to mluví Kelly, ale u toho vyplašení jsem napsala Dorotčin hlas..
Nakonec, kdo to udělal si ještě rozmyslím, páč taky newím, děťátko mi zmizelo samo..

Niky to nesmíš prozrazovat. Nesmíš říkat že si zápletka takhle přišla sama Pro příště to prosím neříkej.ů Kazí to atmosféru a opravdovost děje. Aspoň mě

Tak jsem to nemyslela, spíše jsem očekávala, že mě někdo utiší, a řekne, že už to zažil a při příští návštěvě už tam mimčo zase bylo..

Muhehehe, konečne dočítané celé
Zaradila by som tento príbeh tak niekde do priemeru, v podstate súhlasím s tým, čo tu Leia prednedávnom napísala

14.KAPITOLA
"Tak co s tou malou uděláme??"
"Jak co? Zbavíme se jí, dříve či později. Ovšem ne před manželkou. Miluje jí!"řekl s úšklebem vousatý muž.


"On nějak ten čas vyjde. I kdyby měl být minimální, tak to vyjde"
"Ale ta malá za to nemůže, jaký je její otec"bránil druhý.
"Ano pravda, ale je to jeho krev. Prostě! Zbavit!"vykřikl.


"Najednou tam vtrhla nějaká žena. Nejspíš toho vousatého. Jenže jsem se probudila no. Pořád se mi zdá, že je odněkuď znám. Cítím, že jsou blízko"namyslela jsem se.
"Musejí být blízko, když stihli tu holčinu ukrást. Neměli by jsme to říci Dorotce?"zeptal se.
"Ne, myslím, že to není dobrý nápad. Akorát by jí to vyplašilo, kdyby jsme jí řekl o tom zbavení se malé!"odpověděla jsem stále zamyšlenější plánem, co budeme dělat.


"No tak pak na něco přijdeme! Teď musíme na ten soud. Nesmíme se zdržet. Tedy aspoň já ne. Jako jeden z porotoců si to nesmím dovolit"usmál se.


Vystoupili jsme a zamířili do místnosti, kde už seděli všichni. Porotci, obžalovaný, Dorotka, ale pan soudce nikde. Usadila jsem se k Adamovi a Brad k porotcům, čímž vytvořil plný počet. Najednou vešla nejvyšší moc.
"Vítám vás zde. Dnes 4.září 2008, kde se bude konat soud versus obžalovaný Adam Depiesse. Dávám slovo obžalovanému a tady právníkovi. V celé místnosti byl neuvěřitelný klid.
"Přísaháte, že budete mluvit pravdu a nic víc než pravdu?!"položil otázku.


"Jistě, přísahám na svou rodinu, že budu mluvit pravdu a nic víc než pravdu"odpověděl poslušně.
"Jak je tedy možné, že jste takovou ohavnost na pracovišti udělal ve vlastní dobro, tedy pro osobní zneužití?"
"Jsem si vědom, že to nebyl dobrý nápad. Myslel jsem jen na mě a na mou Dorotku, která je už nyní mou manželkou. Vím, že se o práci u nás Kelly zajímala a věděl jsem, že by Dorotka nebyla šťastná, kdyby se dozvěděla, že zde pracuje její kamarádka, když jsem měl poměr na pracovišti. Vůbec jsem to nechtěl dopustit. Nepřemýšlel jsem nad tím, ale jen konal. Takto to dopadlo"dořekl. Já jsem jen nevěřícně koukala.


Takovéto otázky padaly ještě nejmíň půl hodiny.
"Nemám žádné otázky!"vykřikl najednou. Koukla jsem na Dorotku, která seděla absolutně zničená.


"Dobrá, tak tedy dávám slovo Kelly Rossmanové!"vykřikl soudce.
Věděla jsem, že je něco špatně. Vůbec nemám chuť říkat něco proti Adamovi. Uvědomila jsem si, že by teď byla Dorotka úplně sama.
Nevěděla jsem, co budu říkat. Vše mi vypadlo.
"Pravdu a nic než pravdu?"stejná otázka.
"Samozřejmně!"odpověděla jsem.
"Vy jste tedy hledala práci, kde pracoval i Depiesse?"
"Ehm.."koukla jsem na Dorotku.
"Námitka!! Tají se pravda!"vykřikl někdo.
"Zamítá se..odpovězte"pobídl mě dál v klidu soudce.
"Ano"odpověděla jsem poslušně.
"Přiznáváte, že kvůli poměru své...teď už manželky Vás nepřijal, kvůli důvodu, že se znáte?" prokletá otázka, která ho teď dostane do vězení.
Najednou mi vše přišlo tak ubohé. Vždyť se toho zase tak moc nestalo. Práci už přeci tam, kde jsem ji hledala mám. Navíc Dorotku nemohu takto nechat. Ne to ne!


"NE!"v místnosti se vše znepokojilo.
"Ticho v soudní síni!"zuřil soudce.
Všechny má odpověď zaskočila. Nemohli tomu uvěřit.
"Nemám další otázky!"udivil se právník.
Najednou se porota odebrala do zadní místnosti.


Za nedlouho se vrátila s neutrálním úsměvem. Musím přiznat, že u nich člověk vůbec nemůže vědět, co a jak rozhodli.
Dopředu se vetřel chlápek s divným obličejem. Chudák.


"Porota rozhodla, že soud versus obžalovaný bude sproštěn viny-tudíž nevinnen!"
Dorotce se rozzářily oči.


Já měla aspoň trochu dobrého pocitu. Ale...co Brad, Gacklbarg, ostatní mí kamarádi??


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Pro radost a dlouhé čekání přihodím další dílek.
15.KAPITOLA
Celou cestu, co jsme jeli z nás nepromluvil ani jeden. Když jsem zaparkovala před svou chatičkou z lehka jsem se zeptala:
"Co jsem asi podle tebe měla dělat?"
"Co jsi měla dělat? Říci pravdu. Porota stejně debatovala o tom, že dostane při nejhorším rok! Ale né! Ty jsi prostě tu svojí kamarádku nenechala ve štychu! Já se tady snažil jak největší pitomec a ty nakonec zalžeš! Co si myslíš, že si teď všichni o mně pomyslí? Co Gecklbarg?" křičel.


"Promiň, ale pokaždé, když jsem se mrkla na Dorotku bylo mi jí strašně líto. Nechápeš, co teď asi zažívá. Ty jsi děti ještě nikdy neměl. Nevíš, co to je přijít v jednom dni o mrně a za další měsíc by přišla na rok i o manžela. Prostě jsem..nemohla.."řekla jsem tiše. Nevšimli jsme si, že nás někdo důležitý sleduje.


"Jo jasně..nemohla!"zabručel a vyšel z auta. Ihned jsem šla za ním a odemkla. Nehodlala jsem se s ním hádat. Nemohla jsem se na něj koukat, když je naštvaný. Přijde mi směšný. Sedl si v ložnici na mou postel a odpočíval. Musela jsem něco vymyslet. A napadlo mě, že si ho přeci můžu získat jedinou věcí. Teď se to hodí. Tak jsem se tedy převlékla do spodního prádla a vešla do ložnice. Jeho nafoukaný pohled se ihned ztratil na mé postavě. Přilehla jsem vedle něj.
"Promiň. Já to nějak vyřeším. Uvidíš.."pošeptala jsem a přitáhla si ho blíž. Moc neodporoval.


V tom se mi rozdrnčel mobil. Jeho úsměv hned opadl.
"Nezvedej to.."zatoužil.
"Musím..to je..Dorotka!"vystřelila jsem.


"Ano, tady Kelly!"řekla jsem.
"Ahoj Kelly, promiň, že volám teď, ale nemohla by jsi zítra přijít?"zeptala se.
"No jistě..v jednu?"
"To vyhovuje. Platí, tak tedy zítra..pa"rozloučila se.
"Papa"opětovně jsem odpověděla a znovu si lehla. Už pak bylo o mě postaráno.

Alespoň vím, co na něj platí, pokud je naštvaný. Ten večer byl nádherný.


*******
"Ahojky, šla sis zaběhat?"řekla Dorotka sedící na lavičce.
"Nene, to bylo jen před rodiči. Jdu hlavně za tebou!"vydýchávala Ricky.
"No tak pojď, copak se děje?"udivila se Dorotka.
"Mám za to, že vím, kde je tvá holčička!"vydýchla znovu.
"Cože? Kde je? Jdu za ní!"zpanikařila Dorotka.
"Klid! Nemůžeme tam ihned takhle vtrhnout!"uklidňovala ji.
"Ta rodinka, co bydlí skoro na konci našeho městečka. Em...Sundsovi! Jo..šla jsem tam okolo a zdálo se mi, že slyším pláč, který tam nikdy od nich nešel. Pokud vím, tak ta žena dítě mít nemůže a její manžel jí pořád shání nějakou nabídku, jak by k dítěti mohli přijít. Bydlí tam i se svým bratrem. Tak jsem se tam šla juknout"spustila Ricky.


"Pustili mně dovnitř a já šla přímo za brekem. Ozýval se z ložnice, když v tom se předemnou objevil ten jeho bratr a řekl, že mě musí ohlásit u paní"pokračovala.


"Souhlasila s tím, že si dítko můžu prohlídnout, ale nesmím se ho dotknout. A tak muž vzal dítko do náručí a ukázal mi ho..byla to malá!"


Dorotka jen s otevřenou pusou a vykulenými očky koukala.
"Ne-nevím, co mám na to říci. Ti nejtižší sousedi. Nemohlo mě to napadnout!"ťukala se do čela.
"Kolik je?"zeptala se.
"Za minutu jedna!"odpověděla Ricky.
"Aha, tak to už by měla přijít Kelly!"vykřikla.
"To je náhoda, no vida. Kelly vždy na něco přijde!"radostně se těšila Ricky.
"Jo, musím jí poděkovat a Adam taky. A kyž už tu bude, tak se pokusíme přijít na nějaký plán!"plánovala Dorotka.


Najednou se objevila Kelly.
"Ale, teda holky. Vy vypadáte, co jsem vás neviděla..den?"zasmála se.
"Háhá, vtipálek zase!"ironicky se zasmála Ricky.
"Pojďte dovnitř, holčiny!"zvala dál holky Dorotka.
"Kelly, chtěla jsem ti za prvé moc poděkovat! A za druhé spoléháme na tebe, že nám pomůžeš s plánem jak dostat malou od sousedů Sundsovích!"vyhrkla na Kelly a silně jí objala.


"Aha, no tak na to si půjdeme sednout ven, tak jak jsme to kdysi dělávaly. Dáme hlavy dohromady a na něco přijdeme!"zasmála se a táhla Dorotku s Ricky ven. Sedly si na zem a začaly přemýšlet.


"Je divné, že si ještě nezavolali o výkupné!"přerušila ticho Dorotka.
"Ale noták, přemýšlej. Nechtěj výkupné. Pokud jsem pochopila..chtějí si jí nechat!"vykřikla zděšeně Ricky. V Dorotce hrklo.
"Holky!Nemyslete na to špatné, ale na to dobré a hlavně na plán!"zastavila je Kelly.
Najednou z domu vyšel Adam.
"Nazdar, děvčata. Co tu kujete?"divil se.
"Ahojky, miláčku. Přemýšlíme nad plánem, jak získat naší malou zpět. Je u Sundsovích"sdělila Dorotka.
"Co-že? Ten bídáák"sevřel Adam pěst.
"Vy se znáte?"udivila se.
"Jo, můj kdysi ředitel. Pořád nemůže zapomenout na to, že kvůli mě přišel o dva ze svých lidí. Proto se mi chce pomstít!"řekl s nervami.
"Ježiši, jak přišel o dva ze svých lidí?"zděsila se.
"No ehm..já vlastně oni..stříleli po mě v autě. Já je setřásl, jenže tak, že oni přestali dávat pozor a spadli z útesu do moře. Auto ohořelé, na šrot a je našli po roce mrtvé v moři"dořekl.
"Tak...to je v.."polkla Ricky.
"Mimochodem, díky Kelly za vysvobození. Možná jsem průšvihář, ale abych šel kvůli tomu do vězení? Opravdu ti děkuji!"dořekl.


"No..bylo mi potěšením..pane zabijáku"řekla trošku zaskočeně Kelly.
"No, takže co uděláme?"skočila do řeči Ricky.
"Já bych věděl!"zatnul zuby Adam a nastavil ruce v pěst.
"No, tak..ty už by jsi toho měl nechat, než se dostaneš do ůplného trestního činu"podotkla Kelly.

"Myslím, že mám nápad!"zakřičela Dorotka



POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ