Denisina trápení i radosti

Tak snad se jí opravdu dobře spinká.
Opravdu pěkné, jen bych možná tolik nehopsala ze scény na scénu.
Trochu prohloubit situace. Třeba něco ve městě něbeo tak. Jednou je v parku a vtom se ocitně zas doma a podobně. Na to bych si dávala pozor, jinak pěkné

dík doufám že to ještě tři dílky snesete protože ty uý mám napsané a pak je tu šestý díl ve kterém sem to utnula v nejnapínavějším a tak si pa budete muset počkat :D

JJ..doufejme, že se jí zdálo aspoň něco hezkého Pěkný..až na ty čárky zase

nj prominte...ten sen tam nebude zase tam bude trošku skok

3.díl-Sebevražda a ztracený kamarád

Byl pátek a Denisa zrovna vycházela ze školy. Za ní jí v patách, kdo jiný než Daniela s Pavlou. Chodily s ní stále, už ji to štvalo. Věčně jí něco povídaly a ona je věčně neposlouchala. Jako ne že by jim to nějak vadilo, byly to ukecané dívčiny. Zrovna přemýšlela co bude dělat o víkendu. Před školou čekalo auto její rodiny, tak se kvapně rozloučila se svými spolužačkami a rozběhla se k němu. Byli v něm už všichni tři, Lukáš, mamka a taťka.

,,Ahoj, co vy tady?“ zeptala se udiveně.

,,Naložily jsme Lukáše a čekáme na tebe“ odpověděla jí hlava rodiny.Její otec.

,,Proč to?“ optala se znovu.

,,Jedeme k babičce“ řekl jí Lukáš aby ji dál rodiče nenapínali.

,,Aha“ zamručela né zrovna nadšeně. Abyste to nepochopili špatně, Denisa měla babičku ráda, hodně ráda. Kdysi v té malé vesničce taky bydlela, až do osmi let, pak se odstěhovali. Měla tam také hodně kamarádů a stále je má. Ale ona také dobře věděla že i když je asi tři roky neviděla, tak na ni poznají všechny její pocity. A taky si byla vědoma toho že rodiče se na tuhle cestu pouštějí jen aby ji trochu rozptýlily. A to ona nechtěla. Nechtěla aby ji litovaly, nechtěla být bezbranná chudinka. Lukáš se na ni celou cestu díval. Viděl jak přemýšlí, ale nevěděl o čem a nemohl jí pomoci. Chtěl si s Tomem promluvit, ale on dnes nebyl ve škole a vůbec nikdo nevěděl co sním je. Lukáš uslyšel lehké chrápání. Otočil hlavu a zjistil že Denisa spí. To ho potěšilo. Vyčítal si totiž že ji kdy s Tomášem seznámil. Mohlo ho napadnout že jí může zlomit srdce. Vůbec si to neuvědomil a teď si myslí že je to jeho vina.

Když přijeli Denisa hned zdrhla. Babičku sice měla ráda, ale teď ji fakt nepotřebovala. Šla tedy do lesíka na stromě který z rodiči stavěla když jí bylo 5let. Jako malá tu trávila dost času. Už nemohla dál nejradši by celé to trápení skončila a sním i celý svůj život. Věděla že stačí jeden krok a už by se netrápila. Už byla rozhodnutá to udělat. Už dávala nohu do předu, už chtěla skočit do jezera pod ní. Najednou ji někdo strhl k sobě. Mladý kluk asi 15 let, jí byl strašně povědomý.

,,Ahoj, kdo jsi?“ zeptala se překvapeně.

,,Michal,ale to ti asi nepomůže“ odpověděl jí záhadně.

,,Míšo?“ vykulila na něj oči.

,,Ty mě znáš?“ jeden překvapenější než druhý.

,,Jasně to jsem já Denisa, vzpomínáš si?“ hleděla na mladého hocha s očekáváním.

,,Deni? Jsi to ty?“stále nevěřil její dlouholetý kamarád z dětství.

,,Jasně vždyť ti to celou dobu říkám“ usmála se na něj.

,, Tak a teď mi hezky pověz cos to chtěla udělat“ řekl jí se starostí v očích.

Tomuhle klukovi Denisa věřila. Sice ho dlouho neviděla, ale přesto ho nala už odmala. Míša byl její dobrý kamarád. Bylo mu 16 let a když byla malá byli dobří přátelé. On ji vždy chránil aby nespadla na lyžích v zimě, nebo aby se v létě nespálila. Byl to její druhý bráška. Měl ji strašně rád a ona jej taky. Měla v něj důvěru. Tak jí ani nepřišlo divné že mu vyklopila vše o Sáře a o Tomovi, prostě o všem co ji štvalo. Míša poslouchal a posléze se zeptal:

,,Nejmenuje se ten tvůj Tomáš příjmením Menzík?“

,,Jak to víš?“ vykulila na něj Denisa své modré oči.

,,Byli jsme spolu na táboře minulý prázdniny. Fajn kluk. A nemohlo to být jinak? Tom se mi nezdál jako sukničkář.“ Zapochyboval Míša o Tomově vině.

,,Nevím, to fakticky nevím.“ Povzdechla si.

,,Aha, Deni já už musím, dáš mi na sebe nějaký kontakt, prosím?“ začal se Míša loučit.

,,Jasně dám ti číslo na icq a na mobil“ řekla a obě čísla mu napsala, propiskou kterou vyštrachala v kapse, na ruku.

Rozloučili se a Michal šel domů a Denča ještě chvíli přemýšlela. Míšu málem nepoznala. Vyrostl z něj hezký kluk. Nikdy by ji nenapadlo že zrovna on bude znát Toma a vůbec že Míšu ještě někdy uvidí. Ale byla ráda že je tomu tak. A také byla ráda že jí Míša nedovolil skočit dolů.

Když přišla k babičce uviděla zmeškaný hovor. Věděla že je to Míša a hned si ho uložila a prozvonila zpátky. Už se těšila domů, ale dpufala že tu Míšu ještě potká. Něco ji k němu táhlo a ona nevěděla co.

Mno...krátký, ale pěkný. Už ani těch chyb tam není moc.

mocky děkuji původně to bylo delší ale něco mi nesdělo tak sem zkrátila a chyby to bude tím že jsem to z papíru do pc opisovala skoro hodinu a půl a dávala na všechno bacha

5. díl-Gábina

Denise se mžikalo před očima. Zdálo se jí že se jí nic nedaří a k tomu byla strašně zmatená. Cítila se strašně blbě. A zato mohla ta trapka Gábina. Jak jí Denča nesnášela. Snad víc než smradlavé boty a to je co říct. Gábina je její spolužačka. Denisa se s Gábinou nesnáší, velmi často se hádají a občas z nich chytají infarktové stavy i učitelé. A k tomu je Gábina strašně podobná Sáře mají jiný účes, ale když se stejně učešou jsou jak dvojčata. Dneska se s ní zase chytla v hodině.Denisu vyvolali a jak to bývá tak ona neuměla nic. A Gábina jako stará šprtka se jí vysmála:

,,Co si ty k*á*o myslíš, furt jen za klukama si namyšlěná p*t*k, ale učit se to ne!!" řvala po ní.

,,Cccc, závidíš?? mě aspoň narozdíl od tebe někdo chce. kdo by se taky zahazoval s takovou ..... co jen každého pomlouvá a učí se a pak se divý že se s ní nikdo nebaví!!" nedala si to líbit Denisa.

,, Já, narozdíl od tebe něco umím" řekla Gábina už mírněji, uvědomovala si že to co jí Denisa říká je úplná pravda, ale přesto musela mít poslední slovo. Bohužel jí nebylo přáno, k údivu všech se zvedla Sára. Všichni čučeli jako z jara. Jak by ne věděli jak je to teď mezi Sárou a Denisou. Sára se dost z ostra rozjela:

,,Ona něco umí, něco co ty ne. Ji mají skoro všichni rádi, je milá, hodná a nikdy jsem si nevšimla že ty by si tohle uměla! Jenom ji závidíš a kvůli tomu ji ničíš lásku i kamarádství?“ vypadlo z ní jedním dechem. Gábina jen lapala po dechu, dobře vědela o čem Sára mluví, ale nechtělo se jí to přiznat. Denisa se na Sáru užasle dívala, ale stále jí nic nedocházelo. Nedocházelo jí co tím chtěla Sára říct. Stále jí nedocházelo jak to bylo mezi Sárou a Tomem. Věděli to jen Sára, Gábina, Tomáš a brzy se to měl dovědět Denisin brácha. Když už jsme u Lukáše tak tomu o chvíli později zazvonilo na přestávku. Crrrr ,,Hurá, konečně si budu moct s Tomem promluvit“ napadlo Lukáše a vydal se tedy za Tomem. Když se dozvěděl tuto pravdu úplně mu to vyrazilo dech.

,, Takže to nebyla Sára, ale Gábina s kým tě Denisa viděla?“ zeptal se když mu to Tom celé vylíčil.

,,Jo, a k tomu nedobrovolně, kdyby chvíli počkala viděla by mně jak jsem jí odstrčil, celé to bylo naplánované. Jenže já nevím jak to Denise vysvětlit vyhýbá se mi jako smrti.“

,,Tobě jo, ale mě ne, se mnou mluvit bude“ odpověděl mu pohotově Lukáš.

,,To doufám“ pomyslel si Lukáš, nahlas však nic neřekl, protože už zvonilo, na nudnou hodinu matematiky kterou se sebezapřením přežili. Učitel jim zrovna vyprávěl něco o rovnicích, ale oba byli mimo a neposlouchali. Lukáš přemýšlel nad tím že musí nějak těm dvou pomoct. Nemohl se dívat na to jak se Denisa ničí. Jen on věděl o spoustě probdělých nocí, které prožila a také o tom že skoro nic nejí. Taky ho vyděsilo to že i Tom pomalu brečel, tohle u něj nikdy neviděl a to ho zná od té doby co přešli do péče jeho mámy a táty, těch co ho vychovávají. On musí Denisu vážně milovat, byla jeho poslední myšlenka, než si učitel všiml že ho neposlouchá a vyvolal jo. Teď byl Luky v pěkném průšvihu, další pětka v žákovské. ,,Ahjo, to je den“pomyslel si a začal dávat konečně pozor.

Ještě ti nemůžu říct názor, dlouho jsem nečetla, ale jdu si to přečíst radši znova od začátku a pak se dočkáš mého komentu ju?

jj děkuji, mno vím že jsem si z dílkem dala na čas, když on nebyl čas

Thak už aby tu byl

mno joo, měl by

Tak už jsem to dočetla. Fakt moc pěkné. Sive takový obyčejný teen příběh, ale člověk se hezky uvolní a přeje těm dvojičkám jen to nejlepší!!!

mno to je účel, vypadá to jako ohraná klasika ale za pár dílů to dostane nenadálý směr jaký by myslím nikdo nečekal, teda nastane pokud si to nerozmyslím a už mlčím


A děkuju

jj prosím nic neříkej. V příbězích chci být překvapená a zvlášť v tom tvým

no budeš, myslím že nejen ty už mlčím

Mlč a mlč...nic neříkej...hmm....ano...těším se...prostě a jednoduše

dobrá držím pusu na zámek ale na papíře to bude už zítra, tady až za pár dílků

6. díl- Sen

Lukáš zaklepal: ,,Deniso můžu s tebou mluvit?" Nic. Znovu zaklepal. Zase nic. Vešel. To co uviděl mu vyrazilo dech. Vykřikl: ,,Deniso!" Podíval se na dívku ležící na zemi. Oči se mu zalily slzemi.. Klekl si k ní. Znovu začal křičet: ,,Deniso, Deni! Vzbuď se!" Spatřil lahvičku vedle ní, prášky na spaní. uf to si oddechl. Podíval se nahoru, jako víla se tam vznášela Gábina, nee, v ruce držela láhev alkoholi, zle se zasmála a usmála se na Lukáše:

,,Tímhle to zapila"

,,Neee" vykřikl.

Najednou uslyšel ránu a...a spadl z postele.A taky se probudil. Rozhlédl se a zjistil že usnul. To je ale nuda, pomyslel si a v tom si vzpomněl na celý sen.Rozběhl se k Denise do pokoje. denisu našel sedět na posteli a dívat se neznámo kam. Přišel k ní: ,,Deni..." zašeptal. Podívala se na něj prázdným pohledem.

,,Co potřebuješ?"

,,Můžu s tebou mluvit? o Tomovi?" zeptal s echlapec opatrně.

,,Proč?"

,,Bylo to jinak než si myslíš"

,,Tak mluv" pobídla jej nejistě.

,,Deniso" začal ,,onen den ti někdo volal viď? A říkal ať přijdeš do parku a budeš překvapená, je to tak?" Luky se odmlčel a dal prostor denise aby odpověděla, ale ta jen vydechla a přikývla. Lukáš tedy pokračoval: ,,Lukášovi taky někdo volal. Když přišel do parku čekala na něj Gábina a vrhla se na něj zrovna ve chíly když jsi přišla. Kdyby jsi jen chvilku počkala viděla by si jak ji Tomáš odstrčil. Gábina se učesala jako Sára, chtěla vás rozdělit, tebe a Toma, tebe a Sáru. A k tomu využila toho že si je tak podobná se Sárou hodně podobné." skončil Lukáš.

,,Kdo ti to řekl?" zadívala se na něj denisa nevěřícně.

,,Tomáš" vyslovil jmébo prostě.

,,A ty mu to věříš?" ušklíbla se mladá dívka.

,,Mluvil jsem jak e sárou tak s GábinouObě to potvrdily, Gábina dokonce strašně hrdě.

,,Aha" Denisa se stále vyrovnávala s krutou realitou. Nevěděla co na to říct. Lukáš civěl a čekal. ,,Takže to celé narafičila Gábina?" denisa stále nemohla uvěřit. Lukáš však přikývl. ,,A já po nich obou řvala." řekla denisa a Lukášovi se zdálo jako by byla v tranzu.

,,Za to ty nemůžeš, nemohla jsi to vědětů snažil se jí Lukáš uklidnit, ale jeho snaha byla marná.

,,Musím se jim hned omluvit, myslíš že mi odpustí?" obávala se Denisa.

,,Určitě ano, Tomáš si nic jiného nepřeje" Lukáš se na ni pousmál.

V tom se však dívka svezla k zemi. Lukáš se k ní vrhl, ale ona vůbec nereagovala.

Z jednoho průšvihu do dalšího co?
Doufám, že bude Denisa v pořádku. ale musí to být hrozný pocit, když ví, že jim bezprávně ublížila.

no to je.. z jednoho do druhého mno.. a jestli bude v pořádku vím jen já a nepovím... díky za komentík

7.díl- Co je Denise?

Lukáš začal s denisou třepat, donesl vodu apolil ji. Nic nepomáhalo. Lukáš si najednou připadal bezcenný. V jeho očích byly vidět tři věci: Smutek, bezmoc, strach. Lukáš se vrhl k mobilu, vytočil číslo 155. Když to zvedli vyhrkl na ně:

,,Dobrý den omdlela mi sestra, co mám dělat?" Sestra se ho znažila přibrzdit.

,,Pane jak se jmenujete?"

,,Lukáš Frýdlant" přemýšlel proš chce jeho jméno.

,,Kolik vám je let?" vyslovila další otázku.

,,15" Lukáš ztrácel trpělivost.

,,Adresa?"

,,Nový Jičín, ulice 1.Máje, čp.3!" už pomalu křičel. Operátorka dobře věděla že měla chtít jeho číslo a ověřit si to telefonátem zpět, ale cítila že je to vážné.

,,Do 15ti minut jsme tam" řekla tedy.

,,Děkuju" řekl Luky a zavěsil. Šel zpátky k Denise a začal vytáčet číslo rodičů. První mámino.Nic. Tak tedy tátovo. Vzal to, ale Lukáš nebyl z toho co slyšel moudrý. Byla to směsice různých hlasů:


,,Třísk...bum!"

,,Karle!"

,,Pomooooc" Lukáš dostal ještě větší strach. Zavěsil tedy. Podíval se na hodiny, ještě 13 minut, 13 minut nekončícího utrpení. Bylo to k nevydržení. Rozhodl se zavolat Tomášovi.


,,Tome, Denisa omdlela!" zaval do sluchátka když to Tom zvedl.

,,Cože?Jak? Proč?Co se jí stalo?" začal se strachovat Tom.

,,Nevím, zrovna jse jí říkal to o tom s tebou a Sároua chvilku po tom, co jsem jí to vylíčil, se mi tu složila" vysvětloval Lukáš.

,,JDu k vám" řekl Tom hlasem který nepřipouštěl námitky. Lukáš však námitky měl:

,,To nemá cenu za chvíli přijede senitka a odveze ji" namítal.

,,Tak jedu do nemocnice" nedal se Tom.

,,Tak jo budu tam a dej vědět sáře. Prosím, jestli máš její číslo. Je to její nej kámoška." Poprosil ještě Luky.

,,Byla a snad zase bude. Číslo mám s do půl hoďky jsem v nemocnici." odpověděl Tom.

,,Tak jo čau"

,,Čau"

Lukáš si klekl k denise a stiskl její ruku. Denisa se však nehýbala. Lukáš velmi trpěl, ještě asi pět minut než přijela sanitka. Rychle běžel otevřít.

,,Kde je ta dívka?" zaptal se jeden záchranář.

,,Druhé patro, třetí dveře vlevo" vedl je k Denisině pokoji. Rychle, ale opatrně ji naložili na lehátko.

,,Mladíku jsou tu vaši rodiče?" zeptal se ten starší.

,,A pojedete s námi?"

,,Jistěže ano" řekl s údivem nad tím ,ajk si mohli myslet že ne. Snesli ji tedy dolů, opatrně aby nzakopli. Když nasedly do sanitky Lukáš znocu stiskl její ruku. Mladší ze záchranářu který to viděl se na něj povzbudivě usmál: ,,To bude dobrý"

Lukáš se na Denisu chvíli díval, pak se podíval ven. Přemýšlel nad událostmi dnešního dne. Co je vlasrně Denise?

Zajímavé a napínavé.
doufám, že Deniska není nemocná...

díky... no to se dozvíte až za pár dílků...

8.díl- Tomáš



Sotva Tomáš položil mobil, hned začal uvažovat. Co se mohlo Denise stát? Žeby se tak rozrušila? To nevěděl. Ještě chvíli nad tím přemýšlel, když si vzpomněl na to že slíbil přijít do nemocnice a zavolat Sáře. Začal v kontaktech hledat její číslo. když ho našel ihned zavolal.

,,Ahoj Sáro, tady Tomáš, Denisu vezou do nemocnice" vyhrkl aniž by na něco čekal.

,,Co se jí stalo" Sára byla dost vystrašená.

,,Nevím, omdlela, teď mi volal Lukáš" odpověděl rozrušeně a raději neříkal že to bylo ve chvíli kdy ji Luky říkal o tom co bylo mezi nimi.

,,Jejda, snad nic vážného" Sára se o kamarádku dost bála, ale snažila se nedat to najevo.

,,Nevím jdu do nemocnice, jestli chceš přijď"

,,OK" řekla a zavěsila.

Tomáš se tedy vydal na cestu. Cestou hodně přemýšlel. Doufal že to s Denisou nebude vážné. Měl o ni strach a to velký! On tuhle dívku fakt miloval. Zamiloval se do ní hned jak ji poznal. Neodradilo ho ani to že to tehy byla dost namyšlená holka. A byl rád že ho vzala na vědomí a vůbec si sním něco začla. Dost na tom že on byl chudý a ona jak se říká z dobré rodiny. .. dál už přemýšlet nemohl. Vyrušila jej houkačka. Rozhlédl se kolem a zjistil že se dostal na místo nějaké bouračky: ,,Kdoví co se stalo" pomyslel si, ale pokračoval dál. Došel až před nemocnici, zrovna ve chvíli kdy dojela sanitka s Lukášem a Denisou. Její křídový obličej.Tomáš si pomyslel že se asi taky zesype, ale místo toho k nim zamířil.

,,Jak jí je?" zeptal se.

,,Nevíme, musíme udělat testy"odpověděl mu jeden z řidičů sanitky. ,,A kdo vlastně jste?" optal se zvědavě.

,,Jsem její kluk" řekl Tom ale v duchu si pomyslel: ,,Snad"

,,Hmm" zamručel ten starší a z hlasu bylo cítit opovržení z toho že taková malá a má kluka. V tom přijela další sanitka a dva muži oděni v bílém s ní na nosítkách vytáhli nějakou paní. Lukáš se jen letmo ohlédl a najednou zbělel údivem i strachem. Tu ženu dobře poznával přestože ji dlouho nevyděl, tenhle obliček nešel zapomenout :

,,Mami?" vyřkl prostou otázku.