Život není Hollywood

tak jooo i když já mám takový chyby často a tobě se to stalo poprvý

Už hodněkrát

Joj dobrý.. Její sestřička Marylin mi začíná být čím dál tím víc symppatická...

Díky, no chtěl jsem udělat z Mary normální holku, avšak čeká vás šok!!!
Další dílek napíšu nevím kdy, až vymyslím dalšíí zápletku

Miken napsal:

Díky, no chtěl jsem udělat z Mary normální holku, avšak čeká vás šok!!!

Uh ale mě se líbila i předtím,i když byla satanistka nebo goht nebo co. Ale těším se na ten šok

Jen nevím kam ho mám strčit, jestli do další kapitoly, a ne to bude rande a ticho
Už nic neprozradím

Já jsem teda ticho ....hm.....hm....

Tak a už nepros. Máš to dobrý, a když ti nenapíši, nemusíš se hned ozývat

Kapitola.5 – Schůze

Callbourn bylo malé městečko na západním pobřeží Oregonu ve Spojených státech. Nebylo příliš známé, ani příliš bohaté, i když pár boháčů by se zde našlo. Vanessa patřila do skupiny spíše těch středně bohatých. Její rodina nebyla ani chudá, ani bohatá. Žila zde směsice různých lidí at už normální občané, úředníci, doktoři, plastičtí chirurgové, drogový dealeři gangsteři, kriminálníci, pašeráci a mnohem víc.Byla to oblast rozvojově zaostalá, ale kulturně vyspělá. Občas se naskytla příležitost, že do Callbournu přijeli filmaři natočit film či dokument, ale to se stalo jen málokdy. Šance potkat v tu dobu na ulici celebritu byla téměř nulová. Jednou z nejznámějších a nejvyžadovanějších čtvrtí tam, byla Španělská čtvrt. Obklopovala část pláže a vyznačovala se typickými noblesními domy ve španělském stylu. Občané zde měli na pláž vstup zakázán, a pokud by jste nebyli VIP zřejmě by jste se tam nedostali. Právě tam celebrity bydleli během svého pobytu ve městě. Callbourn se totiž mohl pyšnit svou čistě nejudržovanější pláží široko daleko.

,,Ani jsem se nestihla upravit“ blesklo Vanesse hlavou, když jela na Maryliním kole zrovna po Staré třídě. Vypadala jako strašidlo do zelí, ve spěchu se nestihla ani učesat a trocha nalíčit. Musela se co nejrychleji dostat do cukrárny na Růžku, a ta stála až na druhé straně města. Pomalu se však začínala vlivem horka potit. Cesta ji přišla nekonečná, samé zatáčky, rovná cesta a zase zatočit. Když už byla na konci svých sil, objevila se před ní místo cílu, cukrárna na Růžku.

Byla to budova sladěna do žluté barvy ve tvary kvádru. Prostory tvořila ještě zadní veranda za cukrárnou a menší hřiště vedle verandy pro neposedné děti. Cukrárna byla otevřena teprve nedávno, asi začátkem prázdnin. Od té doby v ní byla Vanessa jenom párkrát tak že to vevnitř neznala ještě uplně dokonale. Hlavní výpomoc pokladní tam dělala Vanessyna teta Elsa z matčiny strany.

Zrovna když zaparkovávala kolo do stojanu před budovou. Podívala se na hodinky a nepříjemný pocit se v ní bouřil. Bylo čtvrt na pět, už celou čtvrthodinu se musel Tony soužit vevnitř a čekat na Vanessu. Nevěděla jestli bude sedět vevnitř nebo venku, ale jak znala Tonyho, tak venku na verandě. Pro jistotu však prošla vnitřkem. Když otevřela hlavni dveře dovnitř. Barvy jí přímo práskly do očí. Na rozdíl on žlutě zbarveného interiéru, byl interiér zbarven do světle růžová. Podlaha byla dělaná z dlaždic střídajícím se růžové a bílé. Stěny byly namalovány čistě růžovou barvou a protější zed naproti pultu byla tapetována velkou panoramatickou tapetou oceánské pláži s palmami. Strop porývaly malá světýlka, taky byl pokryt růžovou barvou. Stolky však byly kulaté a celé bílé i se židličkami, mohlo jich tam být asi pět rozmístěné po celé místnosti. Na každém stolku byla květinka a v pravém zadním rohu bylo honosné akvárium. Byly tam dvojí dveře, jedny na záchody u pravého zadního rohu a jedny prosklené naproti vchodovým dveřím, šlo vidět přes dveře že na terase je plno lidí. Za to vnitřní prostory byly poloprázdné, většinou v nich byly jedinci, kteří měli z horka nevolnost. U hlavního pultu s pokladnou po levě straně stála za kasou Vanessyna teta Elsa. Přepočítávala peníze z utržené tržby. Jakmile si všimla, že Vanessa vstoupila, odtrhla oči od peněz a s údivem ji pozdravila:

,,Ahoj, Vaness co tě k nám přivádí“ promluvila.

,,Ahoj, teti, mno víš mám tu schůzku s jedním klukem“ přiblížila se blíž k pultu a opřela se o něj.

,,Tak at ti to vyjde“ řekla teta a znovu začala počítat peníze.

,,Je tu nějaký blonďák ?...no víš přišla jsem celkem pozdě, tak jestli tu ještě je, nebo jestli vůbec přišel ?“ otázala se Van Elsy.

,,Jeden blonďatý mladík tu je.“ přikývla teta a ukázala rukou směrem na dveře vedoucí na terasu ,,A sedí tu tuším už hodně dlouho, a objednal si dva zmrzlinový poháry, budou už nejspíš na kaši“

Tak on vážně počkal ? Vanessa byla nadšením bez sebe, myslela si že přijde a kde nic tu nic.

Ale on tu počkal, věřil že Vanessa měla problémy a taky věřil, že přijde. A ještě k tomu objednal dva poháry, no to je super. Vanessa se odklonila od pultu a s plnou radostí přešla ke skleněným dveřím a koukla přes ně ven. Na terase bylo rušno, byla dělaná celá ze dřeva a pokryta dřevěnou stříškou kterou podepíraly sloupy v každém rohu. Mohlo na ní být tak dvacet letních dřevěných a čtvercových stolů uspořádané do řad. Celá terasa byla obehnána latkovým vysokým plotem a zleva byly schůdky kterými se scházelo na hřiště. Terase byla také hojně pokryto rostlinami. Ale to hlavní co nemohla Vanessa přehlédnout, byl pohledný mladý asi čtrnáctiletý blonďatý mladík který seděl osaměle u stolu v rohu vedle velkého rozložitého kapradí. Koukal se zarytě přes plůtky ven a byl očividně znuděný. Na stolku měl dva poháry v níž byla zmrzlina a šlehačka, vypadaly celkem chutně a ani nebyly ještě v tak velkém horku rozpuštěné. Vanessa se tedy usmála, chytla za kliku, otevřela dveře a vešla na verandu.

Jakmile si Tony všiml, že Vanessa vstoupila, odtrhl oči od hřiště a mírně se na ní podíval. Zatvářil se jakoby chtěl naznačit překvapení . Vanessa se přiblížila ke stolku, kde seděl a řekla: ,,Ahoj!“ nesnažila se na něj dívat . Potom se posadila naproti Tonymu. Tony se po chvíli vzpamatoval , a odpověděl jí milým hlasem: ,,Ahoj, už jsem si myslel že nepříjdeš“

,,Měla jsem pár problémů, ten je pro mě ?“ odpověděla bleskově a ukázala na zmrzlinový pohár, který stál před ní. Tony přikývl a Van se dala s chutí do jídla. Tony ji chvíli sledoval, potom se odvážil promluvit: ,,Vím, že máš důvod být na mě naštvaná, hodně jsem přemýšlel.“

,,A to ti došlo až ted ?“ vykřikla na něj Van, která zrovna olizovala lžičku, ale jakmile se mu podívala do očí, měla sto chutí mu odpustit, ale udržela se. Tony se zamyslel a chytl ji přes stůl za ruku, Van se nijak nesnažila mu bránit.

,,Vím, že máš chut odejít, dát mi košem, prostě se na mě vykašlat, ale…“ stiskl ji ruku ještě pevněji ,,Oba víme, že ty to neuděláš, jsi slabá“ Van se vymanila z jeho sevření a zatvářila se znechuceně: ,,Ty mě neznáš.“ Opatrně vstala, pohár nechala pohárem. Tony se jí snažil zadržet ale Van byla rychlejší.

,,Nemá to cenu se tu s tebou vybavovat, stejně to k ničemu nevede, naschle za pár dní ve škole!“ chtěla odejít, ale Tony se také postavil. ,, Jo a…! začala , když už byla skoro pryč a chytala za kliku od verandy ,,Ty květiny, co jsi mi dnes ráno poslal,…to bylo dosti ubohý, mohl jsi tam napsat své jméno.“ Tony se u stolku napřímil a s údivem řekl: ,,Ale Van, já ti žádné květiny neposílal, přísahám.“ Odpověděl ji. Van se zatvářila vyděšeně kliku stiskla pevněji a zaraženě se podívala na Tonyho, ničemu nerozuměla: ,,Když ty ne, tak kdo ?“ otázala se ho. Tony se také zatvářil zmateně, pokynul hlavou, že neví a prohodil: ,,Já, ne!“ Van nevěřila, že by měla na škole nějakého tajného ctitele, nebyla to příliš oblíbená, osobnost, stejně tak jako její sestra Marylin. V rychlosti vyběhla z verandy, nechala Tonyho Tonym, proletěla cukrárnou, ani se nerozloučila se svou tetičkou a už seděla na kola. Ačkoliv by se to nezdálo od jejího startu už uplynula téměř hodina. Sice to bylo nepravděpodobné, ale chtěla být už doma, do kdyby proboha rodiče přišli dřív. Chtěla si být jistá že dorazí domů před nimi.

Cesta byla stejně dlouhá s výjimkou že už nemusela tolik spěchat a mohla si všímat krajiny kolem. Trvalo jen necelou půl hodinku než se dostala domů. Sestřino kolo zaparkovala do garáže. A vydala se domů. Když otevírala domovní dveře, neslyšela téměř nic. ,,Uff“ oddychla si, rodiče ještě nejspíš ještě nejsou doma, Marylin sedí ve svém pokoji a její bratr dřímá v šatní skříni v prvním patře. Ovšem jak si myslela, tak svůj názor brzy změnila. Když vcházela do obýváku, přímo jí prásklo do očí to co viděla. Marylin seděla v křesle celá bledá a smutnější než předtím. Vedle ní stála její matka a sledovala dveře kudy Van procházela. Její otec seděl na gauči s naprostou tichostí. Oba rodiče byli vzteky bez sebe že ani nedutali.A její bratr se s úsměvem opíral se o křeslo ve kterém Mary seděla. V ruce držel svůj starý mobil ještě s černobýlým displejem, který patřil kdysi jeho tátovy a mával s ním před Vanesssou a škodolibě se usmíval. Teprve ted Van došlo co se stalo. Její bratr se nejspíš ve skříni probudil a jak na potvoru měl u sebe mobil, takže hned vytočil svoji mámu a o průšvih bylo postaráno. Marylin mu měla dát větší ránu. Celá rodina jaksi čekala až Vanessa příjde domů. Když procházela místností, celá rodina ji ostražitě sledovala avšak nikdo z nich nic neřekl. Jen Van si všimla Marylininy tváře, která z úst odezírala ,,Nevyšlo to.“ A po tváři jí stékala slza, která jí rozmazávala make-up. Van celá strnulá se přiblížila ke své rodině. Měla strach nevěděla co se bude dít.

,,Kde jsi byla ?“ otázala se jí matka s naštvaností v hlase, dív že nevybuchla vzteky. ,,Já..“ začala Vanessa. „Pokud víme, tak jsi měla sedět doma ve svém pokoji a nehnout se na krok, chceš k tomu snad něco říct ?“ vyštekla na ni Jul, Vanessa se neodpovídala a podívala se směrem vzhůru, pohled do očí její matky jí ještě více vydeptával. Nevěděla co říct, nejraději by neřekla nic.

,,Ovšem nemusíš nic říkat“ začal otec Oliver, byl taky rudý jako rak, ale méně než jeho žena Jul.

,,Tady Dan, nám to vše vysvětlil…vy jste ho normálně surově napadly.“ Tentokrát přejel očima na obě dcery. Mary zbledla ještě více a ještě více znervozněla. Jul se dívala na svého manžela obdivně.

,,My ho nenapadly…“ odvážila se promluvit Van, ovšem v zápětí zmlkla. ,,Že ne ?“ udivil se její otec, a snažil se podívat van do očí, ta však odvrátila hlavu jinam. Její bratr se přihlouple zachichotal.

,,Takže!“ pustila se do řeči opět Jul. ,,Obě dvě budete mít zákaz vyjít z domu, budou vám zabaveny mobily a ty vaše novodobé walkmany, zakázán počítač a všechny dny do konce prázdnin které jste si mohli tak nádherně užívat, prosedíte doma ZAMKNUTÉ ve svém pokoji, a nechci slyšet ani slovo, už at vás tu nevidím.“ Domluvila a už se snažila k odchodu, Vanessa s Mary byly rychlejší vzteky vyběhli z místnosti, jejich bratr je následoval. Zrovna když se snažili vystoupat po schodišti, zastavil se před nimy jejich bratr a hnusně se na ně usmál. Mary měla chut nakopat ho do …, ale udržela se. Společně vyběhli nahoru. Mary ještě před tím než se zavřela ve svém pokoji prohodila na Van: ,,Zdá se, že v tom jedeme spolu.“

Van také zašla do svého pokoje a litovala toho co udělala. Ta cesta byla stejně marná, stejně se nic nevyřešilo, Tony se jí pořád líbil nemohla to překousnout, a ještě k tomu dny, které si mohla užívat bude muset prosedět doma ve svém pokoji a nechat se užírat nudou. Nemohla jít ani na pc ani si hrát s mobilem, jenom blbý tři dny sedět a koukat do zdi. A ještě k tomu ty květiny od někoho úplně cizího. ,,To jsem to tedy vypracovala.“ pomyslela si. Občas litovala, že zrovna schytala tyto rodiče. Že schytala svého bratra. Ale za to byla ráda, že má sestru Mary, i když by ji nejraději ještě před dvouma dnama zaškrtila. Musí ted holt, pykat trest s ní. Neexistuje žádná budoucnost, neexistuje žádný normální život. Přemítala si Van, byla nudou už tak zblblá, že sáhla po starém čísle dívčího časopisu, který měla už dávno dočtený a dala se do čtení.

Kapitola.6 – Šok vyššího vzdělání


Následující dny byla Vanessa jako opařená. Dny se vlekly a Vanessa se už i začínala těšit do školy. Většinu dne trávila ve svém pokoji kde si četla staré výtisky časopisů a novin. Ven ze svého pokoje vycházela jen ráno, když scházela na snídani, na oběd a samozřejmě na večeři. Když vycházela ze svého pokoje potkávala vždy Mary se kterou vždy chodila na večeři. Ta se na rozdíl od ní netvářila znepokojeně a znuděně, ale klidně s čistou hlavou. Jejich bratr však začínal být čím dál tím více popudlivější a mnohem častěji se jim vysmíval. Rodiče na tom však byli stejně, svých dvou dcer se příliš nevšímali za to mnohem víc začali dbát o svého syna. Jednou při večeři slyšela svoji matku jak slavnostně prohlašuje, že jejich synáček vchází do puberty, když právě u sebe objevil začínající akné, choval se přímo namyšleně. Van si však s Marylin nebyly příliš jistý že Dan zrovna v sedmi vchází do puberty, ale raději mlčeli. Mely zakázané při všech rodinných sešlostech mluvit a pokud by se tak stalo, oplata by je neminula.

Poslední předškolní den byl radostnější i když z pohledu studijního méně radostnější. Van měla jít do deváté třídy, poslední na základní škole, Marylin do druhého ročníku na střední a Dan teprve do třetí třídy na základce. Myslel si, že je bůhvíjak dospělej a rodiče ho v tom více a více podporovali. Van byla poslední den unavená, pořád ještě měla zákaz vyjít ven a tak celý den proseděla jako obvykle a k večeru se vyrazila do koupelny pořádně vykoupat a spláchnout ze sebe den. Napustila si vanu až po vrch, připravila si svěží horkou lázeň a potichu relaxovala a cítila jak nabírá sílu. Přemýšlela na všechny spolužáky, až se zítra všichni opět sejdou, jak se asi přes prázdniny všichni změnili a třeba nejen i vzhledově. Van se také ani nemohla celé dny stýkat s Polly a ani ji nedala najevo, že nemůže. Snad nebude naštvaná a pochopí to.

Konečně nastal ten očekávaný den, začala škola, a nejen to. Pro Vanessu a její sestru skončil dlouhodobý zákaz. Van celou noc spala jako zabita, když z jejího bloumání ji vyrušil budík, který hlásal, aby vstala do nového dne s úsměvem. Van měla sto chutí praštit budíkem o zeď. Na to jak se včera těšilo, tak se jí dnes nechtělo. Celé dny byla totiž zvyklá vstávat přesně na oběd. Nemohla si však dovolit přijít první den pozdě. Pomalu se tedy překonala, vstala z postele a vypnula budík. Na židli před psacím stolem měla oblečení, které si včera večer chystala do školy. Převlíkla se tedy a ustlala postel. Pomalu scházela dolů na snídani, když přišla dolů do kuchyně viděla, že je něco v nepořádku. Uprostřed místnosti stál její namyšlený bratr oháknutý ve speciální školní uniformě a kolem něj poskakovali jeho rodiče a všemožně Dana upravovali, když si Dan všiml Vanessy, povýšeně se na ni usmál. Na stole byla kompletně nachystaná snídaně pro každého člena rodiny, omeleta a pomerančový džus.

,,Dobré ráno“ pozdravila Van, když vstoupila do děje a pořád upjatě sledovala bratrovu uniformu, co to má znamenat ? Její rodiče se zatvářili oba neutrálně a se souhlasem pokývli hlavou na její pozdrav. Van se usadila na stůl a dala se s chutí do jídla. Po chvíli se usadil i Dan, co se upravil a sedl si na druhý konec stolu od Van. Její rodiče jak by smet. Po chvilce vlítla do místnosti i Mary, byla rozcuchaná, na tváři měla rozmazaný make-up a oblečená v šileně záškolácké soupravě, zřejmě se jí také nechtělo vstávat.

,,Čafty, rodino!“ řekla šíleně a přejela očima všechny v místnosti, když spatřila Dana zastavila se a vykulila oči.

,,Jdeš pozdě na snídani, to nestihneš…školní autobus je tu za chvíli“ pronesla její matka a ani ji nepozdravila stejně jako Vanessu Mary ji neposlouchala, spíše se se zaujetím dívala na bratra. ,,Wau brácha , kde jsi vzal ten príma vohoz ? řekla překvapeně když si sedala za stůl naproti Vanesse.

,,Á, vy to vlastně ještě nevíte“ začala její matka Juliet ,,Tady Daniel byl přeřazen na prestižní školu La Fiestu, už nebude chodit na normální základku“ po jejich slově se Dan zatvářil ještě více povýšeně, a podíval se směrem vzhůru se zavřenými oči. Van s Mary byli udiveni, přestali jíst a koukali se slepým výrazem, až se z toho Van zakuckala. Van neveřila vlastním očím, když její bratr má právo na lepší vzdělání, co jsou teprve ony ? Ony jsou vosk, proč jim to rodiče nikdy nenabídli, proč musí být jejich bratr vždy ve všem napřed. Tohle a mnohem víc se Vanessse míhalo hlavou, byla zklamaná.

,,Ano je tomu tak“ dodal její otec a nevšimal si pohledy sester, všichni kromě jich byly naprosto spokojeni.

,,Nabídl mi to jeden můj spolupracovník ve firmě, mají tam nejlepší vzdělání v celém Callbournu, on tam vodí děti už od první třídy“ dořekl. Její otec byl bohatý muž, spolu se svými kolegy vlastnili firmy GRendel, která se specializovala na automotorové součástky. Plat měl celkem přívětivý, ale Van si těch peněz nikdy neužila. Její otec býva v těhle věcech škudlil.

,,Ano Oli myslím, že to byl velmi dobrý nápad“ odpověděla mu Juliet.

,,Bez ohledu tedy kolik to mělo výhrad“ dodal otec Oliver.

,,Vždycky jsem věděla že Daníšek si zaslouží jen to nejlepší.“ řekla Jul.

,,A hlavně tu nejlepší práci, kdo povede rodinný byznys dál ?“ odpověděl s překvapením Oliver. Mary pípla potichu na Vanessu ,,A my mu budeme dělat uklízečky“, Van se potichu usmála. Ne vážně opravdu znala bratra lépe než jeho rodiče, mu šlo jen o slávu a o to aby ho lidé ctili, netušil co takový byznys vůbec znamená, navíc byl hrozně líný. Rodiče do něj vkládají velké naděje, ale až to bouchne, to bude bomba.

Van se napila pomerančového džusu a oznámila celé rodině: ,,No nic, já se půjdu trochu upravit, ještě než vyrazím do té podřadně školy, zatím.

,,Jdu s tebou“ dořekla Mary, vstala ze židle a následovala svou sestru.

,,Asi jsem to trochu přehnala, to oblečení vypadá děsně, vůbec se nehodí k tomu mýmu božímu stylu, jdu se upravit“ řekla Vanesse když společně stoupali po schodech nahoru. ,,Dobrá výmluva“ pousmála se Vanessa a šla směrem ke koupelně.

,,Jo a segra“ začala Mary, když už byla skoro u dveří svýho pokoje

,,Nezapomeň, brácha je teď pan Někdo, takže žádný sprostý slova, rozumíš ?“ Van se na ní ironicky zašklebila a Mary se na ní zasmála. Potě se Van zavřela do koupelny. Stoupla si před před zrcadlo a trochu si upravila svůj vzhled. Trvalo ji to skoro čtvrt hodiny.

Poté vyšla z koupelny dolů do předsíně, čekala tam už zcela moderně gothicky upravená a namalovaná Mary. Její vlasy byly tmavší a ústa měla zvýrazněna černou rtěnkou.

,,Jdeme, tohle je lepší, ne ?“ otázala se sestersky a ukázala na své oblečení.

,,Jasně, odpověděla jí“ a společně už chtěli vykročit ze dveří domu když tu k ním přiběhl Dan ve své šprtské uniformě, následován svým otcem.

,,Ty nejedeš s námi školním autobusem ?“ otázala se Van opatrně.

,,Ts“ odpověděl jí, do hovoru se vmísil otec: ,,Do prestižních škol závaží své děti rodič osobním autem“

,,Aha“ odpověděla překvapeně Van svýmu otci. ,,Prosímtě, tak se projdeme na zastávku jen my dvě“ odpověděla jí segra. Všichni čtyři vyšli z domu, před domem si však Dan s Oliverem pohodlně sedli do auta a odjeli. Van a Mary nezbylo nic jiného než jít pěšky na prostou školní autobusovou zastávku, která byla hned na konci Brooklynské ulice, těsně před Pollyniným domem.

,,To jsme to tedy dopadly“ řekla Marylin během cesty. Van se na ní jen usmála, když Mary viděla, že se Van nemá k odpovědi, začala.

,,A jak se těšíš do školy ? optala se.

,,Jasně, že jo, alespoň budu pryč od svých rodičů a svýho brášky“ odpověděla ji Van.

,,Mluviš mi z duše“ namítla ji na to Mary a obě se hlasitě zasmáli. Cesta byla krátká a tak za chvíli stáli na rohu ulice před Pollyniným barákem. Před značkou školní autobus stalo pár žáku, a jen jedna spolužačka z Vanessiné třídy, většinou z jiných tříd, avšak co Mary nemohla přehlídnout, byla asi přibližně stará Polly Cambelová, oblečená v podzimním outfitu. Jakmile ji Polly z menšího davu uviděla, běžela jim naproti.

,,Ahooooooj, kde jsi byla, vůbec jsi nedala vědět….?“

,,Mno tak já půjdu“ oznámila kamarádkám Mary a vmísila se do davu za svými gothic spolužačkami, Van ji chvíli sledovala, pak se obrátila zpět na Polly:

,,Ahoj, všechno ti vysvětlím. Spolu odešli kousek dál od skupinky a Van ji pověděla všechno co se od té doby co odešla z jejího domu stalo.

,,Takže se nic nevyřešilo, jen přitížilo“ odpověděla jí ledabyle Polly.

,,Ale, vrtá mi hlavou jak se mohl bratr dostat na prestižní, myslela jsem, že tyhle školy jsou jen pro vyšší vrstvu.“ zeptala se otázale Van

,,No víš,“ začala Polly ,,Nad některými věcmi, je lepší vůbec nepřemýšlel…a hele autobus je tady, pojď.“ oznámila ji nakonec Polly. Spolu se vrátili ke zastávce. Počkali až horda zbrklých studentů včetně její sestry Marylin nastoupila do autobusu, potom s klidem nastoupila Polly a hned v závěsu za ní Vanessa.