Život není Hollywood

Tak sem dám taky svůj příběh, kterej píšu na několikati forech, první kapitola je spíše úvodní, no ale snažil jsem se, beru kritiku, ať vím v čem se mám lepšit

*****************************************

Život není Hollywood

1.Kapitola - Úvod


Malá asi 13iletá dívka seděla ve svém pokoji na posteli a dívala se ven z okna, ze svého pokoje. Byl teplý a suchý letní večer. Velké domy, které obklopovaly její skromný domek, tonuly v ospalém tichu. Auta která se obvykle blýskala čistotou stála na zaprášených příjezdových cestách a smaragdové trávníky byli zežloutlé a vyprahlé. Všichni obyvatelé byli zalezlí v domech, a čekali až je očekávaný severní vítr osvobodí od úmorných veder. Jenom mladá Vanessa (tak se dívka jmenovala) koukala skrz okno ven na silnici s naprosto chladnou hlavou. Jakoby sledovala že se stane něco neočekávaného.

Přemýšlela o všech věcech které se seběhly minulý den. Měla rande s Tonym Parkerem, nejobletovanějším klukem v Callbourne. Ne, Vanessa neměla lehký život. Tony byl velký sukničkář, soustředil se jen na sebe. Asi si myslíte, jak to s ním Vanessa může vydržet. Ani ona sama nevěděla, jak propadle jeho kouzlu, jak propadla jeho kouzlu většina holek z Callbournu.

Co se tedy stalo. Seděla minulý večer sama s Tonym, v městském parku poblíž alejí. Seděli na té nejzachovalejší lavečce a dívali se navzájem do očí. A jak už to bývá, u většiny rand, padají při něm spoustu zamilovaných slov. Jedno..., druhé...., třetí...., a prááásk. Padlo i slovo Miluji tě, chci s tebou chodit. Bohužel to nevyznělo z Tonyho úst, ale Vanessa udělala první krok.

Očividně bylo vidět že na to Tony nebyl připraven. Myslel si že to bude s Vanessou jen další krátký přelet. Ale vážný vztah ? to opravdu nečekal. Zatvářil se nevinně, a než by řekl slovo láska, v tu rázem zmizel. Van zůstala sedět s otevřenou pusou dokořán, a začala zničehonic hlasitě plakat. ,,Co jsem to udělala ? přemítala ,,Udělala sem snad něco špatně ?"

Van začali téci slzy i nyní když si na to z hloubi duše vzpomněla v pokoji. ,,Buďto jsem udělala chybu já, anebo že by Tony ?" ,,Každopádně, nechci ho už nikdy vidět" vykřikla a vši silou odhodila nejbližší polštář do kouta.

Večeře !!!!! ozvalo se znenadále. Byl to křik její matky, která pravidelně hlásala v tuto dobu příchod na večeři. Van se pomalu zvedla ze své postele a lehce odkráčela ke dvěřím.

Pomalu sešla dolu do přízemí, a jediné co slyšela byly názory na oteplování jejího otce. ,,Ta letošní vedra jsou úmorná, skončí to někdy" slyšela zrovna když vcházela do jídelny. Všichni členové rodiny seděli na svých obvyklých místech a byli zjevně připraveni k prostření. Její máma 35tiletá Juliet se právě chystala sednou na nejrozeklanější žídly v kuchyni. Otec 37iletý Oliver seděl jako obvykle ve svém pohodlném ušáku u stolu a četl si své oblíbené večerní noviny s doprovodem neslušných poznámek. Nejmladší člen rodiny 7iletý bratr Daniel, seděl kousek vedle svého otce a jako jediný zaujatě poslouchal otcovy každodenní nadávky na politiku a jako poslední zde byla Marylin o dva roky starší sestra Vanessy, tedy 15iletá. Byla poněkud jiná od zbytku své mírumilovné rodiny. Svůj život zasvětila gothicu a emu. Měla dlouhé černé vlasy, černé rty, bílé tváře, no prostě děs. Byla stejná mrcha jako Tony. V klidu si seděla znuděně s rukama na stole a poslouchala svůj ošoupaný mp3 přehrávač

,,Co se stalo ?, snad ne depka ?" všimla si Vanessynýho zamračeného obličeje, vyndala si sluchátka z uší a ozvala se znenadání, když se Vanessa usadila vedle ní. ,,Ale to nic, právě jsem udělala největší chybu ve svém životě" odpověděla jí stejným tonem a nabrala si na svůj talíř pár rybích kostiček. ,,Ale snad ne ten tvůj Tony ?" ušklíbla se a přestala se věnovat svému jídlu
,,Divím se ti jak se ti může takovej protivném Casanova líbit, určitě tě chce jen využít, ale,i když ......má něco do sebe" Vzápětí zmlkla když se na ní Vanessa podívala s vyčítavostí v očích a opět zase posmutněla. Vysvětlila jí celou situace od detailu k detailu co se stalo. Když skončila Marylin se zatvářila zvláštně, jakoby chtěla naznačit že to se jí stalo už hodněkrát.
,,Asi se mu zítra půjdu omluvit" pokračovala Vanessa.
,,Zbláznila ses Holka!!" zhrozila se Marylin ,,To by jsi byla ta největší husa na světě, to on se k tobě zachoval jak srab, zdrhnou z rande je ten nejhorší čin, ne, jen ho klidně nech ať si vytrpí, však on za tebou za chvíli přileze."
,,Ale co když má jinou ?" skočila jí do řeči Van.
,,No to už je druhá věc, na to je lepší nemyslet, ale je tu ještě jedna možnost." pozastavila se, chvilku bylo vidět že přemýšlí a pak začala:
,,Najdi si jinýho kluka a Tonyho nech bejt, stejně s ním jsou jen problémy." domluvila v rychlosti, nechala jídlo jídlem, povstala a už se měla k odchodu. Když v tom na ní začala Vanessa volat přes celou jídelnu :
,,Jak ty to můžeš vědět, jak můžeš vědět že je tak lehké přestat kluka milovat, vždyť ani žádného nemáš!"
,,Brzy se naskytne, cítím to" odpověděla ji s klidem v hlase, ani se neotočila, nepozastavila a byla pryč. Zbytek rodiny se tentokrát podívali na Vanessu, všichni byli zmatení, včetně Vanessy. Ta se zatvářila jakoby nic a snědla poslední sousto ryb, které měla na talíři..

,,Jdu spát" oznámila své rodině když odcházela z jídelny. Když procházela slyšela svého bratra jak neslušně mlaská. Vydala se zpět nahoru do svého pokoje a ulehla do své postele.

Mikene budeš pěkně číst Pravidla i mé zprávy jako ostatní, jelikož jsem Admin. To je dost velký odhalení, že nečteš pravidla. A ještě k tomu jsem to napsala do zprávy, že máš napsat do Literární dety název a až potom ti to můžu schválit. Takže doufám, že se do příště poučíš.
jestli uděláš ještě něco takového, tak ti to mažu (možná to vypadá, jako prkotina, ale pořádek musí být.... )

...dívala se ven ze svého okna - tam nepatří čárka.
Čárky jinak dost chybí a nějkde jsou přebytečné, ale to si postupně opravíš...

Jinak se mi to celkem líbí, ale ještě nejde pořádně nic říct k ději, když ty postavy neznám
Ale opravdu se mi to líbí. Vypadá to dobře

Ale já pravidla četl a jestli myslíš ty chyby, tak za ty se omlouvám pokusím se to příště několikrát zkontrolovat. Jo a jestli chcete znát popisy postav tak dám odkaz, a tam jsou jejich fotky a informace, no zatím o dvou postavách
Jo a ten název už tam je, a sorry myslel jsem že ten minulej příspěvek v debatě o schválení byl na mě

Mikene super už se těším na další dílky....které sem už stejně četla ale ještě na ty další co určitě vymyslíš

* v kúsavej nálade, niečo ju naštvalo ale s vami to nesúvisí *

Stalo sa toho zas toľko, že neoznámil začiatok ? Snáď by si mu to neschválila, keby ti to neoznámi ?

EDIT : Ešte som si to neprečítala, ale čochvíľa to napravím

Ještě jednou se omlouvám, byla to moje chyba, další díl tu bude co nevidět

2. Kapitola – Prázdnota

Noc byla dlouhá a Tony s její bláznivou sestrou Marylin ji zjevně nenechali být ani ve spaní. Měla nespočet snů ve kterých vystupovali jako její nejděsivější noční můry. Nejprve se jí zdálo jak spolu s Tonym utíkají po širokém bramborovém poli a Tony se jí snaží chytit.

Volá na ni: ,,Pojď sem, pojď sem. Nedám ti pokoj, chci si s tebou jen užít. Vrať se, neutíkej !“ až ji nakonec chytl za nohu a stáhl ji k zemi. Van se snaží z jeho sevření všelijak osvobodit, ale bezúspěšně. V další sérii snů vidí svoji sestru jak se s Tonym vášnivě líbá, před brankou domu.

Van na ni Volá: ,,Mary, jak jsi mi to mohla udělat.“
,,Ale klídek sestřičko, nemohla jsem odolat., hned ti ho vrátím“ ozve se Mary, která se na pár sekund odtrhla od Tonyho. Tony ji však chtivě strhl k sobě a začal ji opět zuřivě líbat. Oboum zničehonic narostly křídla a vzlétli spolu do nebe

,,Neeeeeeeeeeee“ vykřikla Van a podívala se směrem vzhůru. Když v tom se probudila.

Bylo ráno, krásný den. Hodně podobný tomu včerejšímu. Slunce svítilo do pokoje i přes zatažené závěsy. Van celá zpocená se usadila na svoji postel a podívala se na budík na nočním stolku. Bylo 6:30 ráno. Vaness se protáhla, vstala a přešla k protějšímu psacímu stolu. Měla tam položený svůj mobil. Blikala na něm SMSka. Van ho uchopila a přečetla si nápis na displeji. Byla od Tonyho.

,,Ale copak se stalo, snad se nechce milej Tonýšek omluvit přes esemesku, to by bylo ubohý.“ ušklíbla se Van cestou když se s mobilem vracela do své postele. Posadila se na postel klikla a začala se zaujetím číst.

,,Ahoj Van, chtěl bych se s tebou dnes sejít, a ujasnit si pár věcí. Přijď 16:00 do té nové cukrárny, kterou nedávno otevřeli. Budu tam čekat. Tony."

Van nevěřila svým očím. V rychlosti si esemesku přečetla ještě jednou. Poté vstala ustlala si postel, převlékla se do domácího každodenního oblečení a vyrazila po schodech do jídelny.

Když scházela dolů neslyšela nic kromě svého vlastního dupotu nohou. ,,Co se stalo, touhle dobou je tu nějak málo rušno, copak všichni ještě spí ?“ pomyslela si.

Nadpřirozené ticho jí přišlo více než nadpozemské. Avšak nikde nikdo, podívala se do ložnice rodičů, do sestřinýho pokoje, do koupelny, do vchodové haly, do kuchyně, do jídelny na zahradu, nikdo tam nebyl. Haloooo, je tu někdo ? zakřičela když vcházela do obývacího pokoje. ,,Haloooo !“ opět zakřičela. Nikdo se však neozýval: ,,Haloooo !!!!“

„Nikdo tu není.“ ozvalo se zničehonic tajemně. Z rozložitého obývacího křesla se vynořila Mary. Byla celá černá a ještě smutnější než dříve. Téměř splývala s barvou křesla, a tak div že si jí dříve Van nevšimla.

,,Kde jsou naši ?“ otázala se Van na svou sestru, bylo z jejího hlasu cítit strach.

,,Naši tu nejsou.“ odpověděla zase s jistým rytmickým klidem jakoby se bavila se vzduchem před sebou, opět se na Van ani nepodívala a upřeně sledovala místo před sebou.

,,Ptám se tě, KDE JSOU NAŠI, jestli mi to neřekneš povím mámě kdo jí tak záhadně krade z pěněženky peníze.“ Naštvala se už opravdu Van. Marylin to však nevyvedlo z klidu. Bylo vidět že se usmála, uvelebila se ve svém pohodlném ušáku sevřela ruce a zadívala se směrem vzhůru. Chvilku bylo ticho. Poté pronesla :

,,Ať si je Satan vzal.“ A opět bylo ticho.
,,Ts, nemá to cenu bavit se s bláznem“ odpoveděla ji lhostejně Van, odešla z místnosti a nechala Marylin být, ta poklesla hlavou dolů a zarytě se začala dívat do toho místa odkud před chvílí odvrátila oči.

,,Určitě šli na nákupy“ řěkla si Van v duchu když procházela chodbou ,,Ale ta ségra mi už vážně leze na nervy, je to čím dál horší.“ Když v tom někdo zazvonil na domovní dveře.

,,To budou naši, jdu tam“ oznámila Mary na dálku. Spěchem přeběhla halu a otevřela. Nestáli tam rodiče ale pošťák .

,,Zásilka pro Vanessu Smithovou a tady prosím podepsat“ řekl jí a podával jí svazek překrásných řezaných květina a dotazník k tomu. Van si od něj půjčila propisku a vyryla do něj nádherný podpis, jak to uměla jen ona. Pošťák ji předal svazek květin a ještě než odešel dala mu dýško a rozloučila se s ním.
,,Jestli si Tony myslí že mě podplatí tak to je vedle“ říkala si když si v kuchyni u stolu prohlížela květy ,,A hele tady je věnování. “ Uškubla malý lísteček a četla:

,,Moje milá Vanessko, moc tě miluji, moc, Tvůj tajný ctitel“
Van se zhrozila: ,,Proboha to tam rovnou mohl napsat Tony a né tajný ctitel.“

,,Tak já musím, ahoj !“ ozvalo se z dálky. Do kuchyně vlítla celá rozjařená Mary. Nemluvila už tým svým děsivým nenormálním hlasem, ale mluvila jaksi normálně. Už neměla na sobě ten hrozný gothický závoj. Normální oblečení s kombinací s jejím make-upem a rtěnkou - to vypadalo strašně.

,,Kam jdeš ?“ otázala se Van Mary.

,,Musím jít, ahoj.“ Odpověděla znovu Mary, proletěla kuchyní, a práskla domovními dveřmi.

,,Ona je vážně vážně šílená, hej ale ty rodiče taky, kde by mohli být za chvíli je 12:00 to mám sama připravit oběd ? Vždyť ani neumím vařit. “ pomyslela si v duchu. Najednou zazvonil telefon. Van ho uchopila a vzala. Volala Polly. Vanessyna nejlepší kamarádka už z dětství.

,,Ahoj Polly“ ozvala se jako první do telefonu.
,,Čauvec Vanes, jak se máš ?“ ozvalo se z druhého konce telefonu.
,,No moc dobře ne, a ty ?“ odpověděla ji sklesle
,,A jakto že moc dobře ne, já se mám fajnově ?“odpověděla ji Polly
,,Hmm, to se máš“
,,No vidíš, doufala sem že by jsi k nám dnes mohla přijít na oběd, trochu pokecáme, u nás nikdo není doma a uvařila jsem celkem chutný jídlo.“
,,Ale to je dobrej nápad, u nás taky jsou všichni pryč, zřejmě je dneska nějakej sraz, můžu teda přijít, já nic nevařila.“
,,Tak dobrá přijď co nejdřív, budu čekat, tak zatím“
,,Zatím !“ odpověděla a ukončila hovor.
,,No třeba ten den nebude tak špatný“ udivila se, napsala v rychlosti vzkaz rodičům, oblékla se a vyrazila k Polly.

Lu, ty se chceš hádat? Snad taky můžu něco říct ne??

A ty za nic nemůžeš Mikene, mě spíš naštvalo, že to prostě vypadalo jako kdyby si ty pravidla vůbec nečetl, nemyslím to špatně, ale bylo by mi líto, kdybych si to psala pro sebe.

Nebudem sa hádať, aj keď mám na to náladu

Prečítané, je to dobré

Ach, jo

Ach jo ? :) Čo je to za skleslý postoj ?

Ale to nic, já jen komentuju situaci

Jo, je to pěkný. Až na ty chybky, ale to se časem zlepší, že?

Vždyť jsem to kontroloval ? jaký chyby tam vidíš ?

Miken napsal:

Vždyť jsem to kontroloval ? jaký chyby tam vidíš ?

Skúsim ja.

citace :

,,Tak já musím, ahoj“ ozvalo se z dálky. Do kuchyně vlítla celá rozjařená Mary. Nemluvila už tým svým děsivým nenormálním hlasem, ale mluvila jaksi normálně. Už neměla na sobě bez čiarky ten hrozný gothický závoj. Normální oblečení s kombinací s jejím make-upem a rtěnkou - to vypadalo strašně.

Tipla by som, že takéto malé chybičky krásy

No jo, ty čárky, opraveno
Přihodím sem další poslední díl, který mám zatím napsaný, než půjdu psát další

Na čiarky existuje jeden dobrý grif - všetko si to po sebe nahlas prečítať

3.Kapitola – U Polly

Polly Cambelová bydlela hned prvním domku na Brooklynské ulici, na stejné kde bydlela také Vanessyna rodina. Byla to mladá nadaná dívka, neměla moc kamarádů, byla jaksi jiná než ostatní dívky ze třídy. Jejím snem bylo vystudovat odbornou školu Kuchařského úmění. Vaření bylo její hoby. Uměla připravit mnoho jídel, které se většina lidí naučí až po třicítce, no na to že jí je 13. Chodila s Vanessou do třídy a byly to nerozlučné kamarádky.

,,Určitě bude chtít vědět jak to je s Tonym.“ říkala si Van když přecházela silnici. Od té doby co měla ten konflikt s Tonym, jí neviděla, tudíž jí ani neřekla jak na tom je. Prošla kolem
cihlových baráčků a zastavila se na na rohu ulice před Pollyním domkem č.1. Prošla brankou a zaklepala na vstupní dveře. Po chvíli se dveře otevřely a v nich stála celá rozjařená Polly. Její dlouhé blonďáté vlasy byly mírně splihlé a její černé brýle malinko nakřivo. Každopádně byla štastná že Vanessa přišla.

,,Už jsem myslela že nepříjdeš.“ řekla: ,,Pojď dál, přeci tady nebudeme stát, připravila jsem tvoje oblíbené jídlo.“

,,Smažené kuře, to snad ne ?“ vyhrkla Vanessa a prošla kolem ní dovnitř do domu. Ocitla se v předsíni, která byla udržovaná a zachovalá. Není se čemu divit Cambelovic rodina měla nejstarší a největší dům v ulici. Bydlela v něm společně se svým otcem Arturem, matkou Ariel, jednoročním bratrem Lukem a se svoji babičkou Molly. Starou pětašedesátnicí. Na to že byla napůl hluchá, slepá a nemohla chodit, byla to celkem fajn baby se smyslem pro humor. Prošli společně předsíní. Polly si pěstovala květiny které byly vysázeny po celém domě. Celá chodba jimi byla obsypána. Když se právě Van zastavila před velkým rozložitým kaktusem, ozval se ubohý hlas, odněkud ze schodů.

,,Ale, není to malá Vanesska ?“ ze schůdů právě scházela stařenka Molly, v ruce měla hůlku, na sobě starý oděný oblek který se nosil v Americe v šedesátých letech a na nose měla brýle z kostěných obroučků.

,,Promiň, zapomněla jsem ti říct, že babička je doma, ale neboj nebude nás rušit“ odpověděla Polly ledabyle a vůbec se nenechala ničím zastrašit.

,,Ehm, dobrý den.“ Řekla opatrně Van a podívala se směrem do schodů. Molly však už byla dole, přibližovala se k Vanesse, pevně kulhala a mžourala svými silnými brýlemi.

Ale ty jsi nám ale vyrostla.“ odpověděla s nadšením když byla téměř u ní: ,,To když jsi k nám chodila za Pollynkou byla jsi takováhle.“ dopověděla a rukou naznačila výšku asi pětiletého dítěte.

,,Promiň baby, ale my už musíme jít, zatím“ vmísíla se do hovoru Polly, chytla Vanessu za ruku a odtáhla ji stranou. Molly na ně zdálky koukala a bylo vidět že je zmatená.

„Kdybych tě tam nechala s ní klábosit, mohlo by to být až do večera, nikoho nepustí ke slovu když začne“ upozornila Van Polly když zrovna vcházeli do kuchyně.

,,No jsem vlastně ráda že jsi mě zachránila, neměla jsem jaksi náladu se s ní vybavovat, díky.“ ušklíbla se Van.

V kuchyni to vonělo všemožnými vůněmi. Stůl byl připraven k prostření. Byly na něm talíře s kuřetem a bramborami a vedle sklenice plné coca-coly. Na kuchyňské lince bylo spousta otevřených kuchařských knih a na každé byl stejný recept “Jak správně usmažit kuře“. V rohu v pelíšku dřímal její pes, jorkšírský terriér Dustin.
,,Páni ty mi čteš myšlenky“ pronesla hrdě Vanessa a usedla za stůl. Polly ji následovala. S chutí se se pustili do jídla. Během jídla se ozvala Polly:

,,A jak jsi na tom s Tonym“ optala se.
Vanessa se zatvářila jakoby spolkla kost, přestala jíst a vysvětlila jí situaci, podobně jak ji vysvětlila Marylin. Po skončení se Polly zatvářila zmateně potom promluvila:
,,Je to srab, do něj bych to neřekla, myslela jsem si že to nějak práskne, radím ti nech ho být“ odpověděla.
,,Hodně jsem přemýšlela, ale ještě dnes mě pozval ve čtyři na zmrzlinu. Půjdu tam, a tam to ukončím“ řekla jí Van s prázdnotou v hlase.
,,On tě pozval ?“ zeptala se překvapeně Polly.
,,Ano, pozval a dokonce mi poslal svazek růži“ odpověděla jí.
,,Tak to je hukot“ oddychla si Polly a přestala také jíst své jídlo. ,,Hlavně mu tam neudělej nějakej trapas, to by nepřežil, a ty růže by taky bodly.“
,,Neboj, už to mám promyšlený co a jak.“ mrkla na ní Vanessa. Polly to očividně uklidnilo.
,,Hele už za dva dny začne škola, dévátej ročník bude hodně důležitej, stejně ho tam potkáš“ řekla opatrně Polly.
„Škola, není to co mě teď trápí“ začala Van ,,Mám starost o svou sestru, o Mary, poslední dobou se chová jaksi divně, naši to zřejmě ještě nezaregistrovali. Víš ty co mi dnes řekla ?“
Van povyprávěla Polly celou příhodu, celej ranní rozhovor s Mary. A zvlášť zdůraznila její slova “Ať si je Satan vzal“.

Polly se nezatvářila nijak vyděšeně: ,,Hele z tohohle bych ještě nedělala žádnou vědu, třeba je to nějaký modní trend tohle říkat v tom jejím podivným spolku kam chodí“ sdělila svůj názor Polly.
,,Páni“, zamyslela se Vanessa ,,Kdyby naši zjístili, že jejich dceruška potají navštěvuje satanistický klub, to by byl doma výprask.“ pousmála se Vanessa.
,,Buď ráda, že ty nadávky nemusíš poslouchat.“ oplatila jí to Poll. A obě se hlasitě zasmáli. Marylin neměli moc v lásce stejně jako ona neměla je.
Chvilku se tak bavili o klukách, o dívčích zájmech, o tom jaké to bude až se zase všichni ve zdráví sejdou za dva dny ve školních lavicích. Čas však utíkál.

,,Jejda to už je tolik ?“ vykřikla Vanessa zrovna když probírali hollywoodské celebrity. Podívala se na hodinky které hlásaly 14:13.
,,No vidíš a naši se ještě pořád z té procházky nevrátili.“ prohodila Polly.
,,Promiň Polly že ti nebudu moci pomoci s umytím nádobí, za necelý dvě hodiny mám to rande a já ještě ani skoro nebyla doma.“ Omluvila se jí a už vstávala ze židle.
,,Ale to je v pohodě jen jdi, naši se za chvíli vrátí. “ oznámila jí Poly, byla už dávno na nohou a umývala nádobí.
Van stihl ještě podrbat na břížku Pollyninýho psa Dustina a než se otočila a byla venku z místnosti, Polly na ní přes kuchyň zavolala:

,,Jo a Van!“ křikla přes celou místnost.
,,Ano ?“ ozvala se Van která jen tak tak nenarazila do dveří, otočila se a podívala se na Polly.
,,Hodně štestí“ pousmála se na ni Polly ,,A drž se na té schůzi a hlavně neproveď něco, čeho by jsi mohla později litovat.
Van její usměv opětovala ,,Díka neboj nic takového neprovedu“ odpověděla ji a zmizela z místnosti.

Proběhla kolem chodby kde na schodištním odpočívadle právě stará Molly čichala ke kaktusům. Zjevně si nevšimla že kolem ní Vanessa proběhla. Ta utekla ven z domu, proletěla brankou a téměř celou ulicí než se dostala ke svému domu. Celá udýchaná otevřela domovní dveře. Nebylo ticho, ale byl slyšet každodenní povyk svého bratra a hlasitý rozhovor svých rodičů. ,,Uff jsou doma“ oddychla si Vanessa a vstoupila do dveří. Vše bylo v pořádku.

Mikene mocinky hezký

A vdsadím se, že to neukončí Pěknýýý

Hey Mikene velká poklona...hlavně mě fascinuje,že i přesto,že jsi kluk (alespoň doufám páč kdyby ne mám teď pěknej trapas ) tak je tvou hlavní hrdinkou holka. Podotýkám že jsem příběh okamžitě zhltla oba první dílky..(moc super ) ten třetí se mi zdál trošku slabší páč tam bylo jen opakování toho co se stalo + Polly ale i tak se mi příběh děěěsně moc líbí

Moc díky, no je pravda že ten třetí byl trochu o ničem, ale nějak sem jí tam tu Polly nacpat musel Ale za to čtvrtej, už jsem ho dopsal, se mi celkem povedl, celkem. Teda alespoň mně se líbí, nevím jak se bude vám. Taky je o trochu delší, když jsem ho psal tak se mi uplně kouřilo z hlavy. No tak tady ho máte. A ještě jednou dík moc

PS: jo a jsem kluk

4.Kapitola – Zákaz

Van vstoupila do haly. Než se však stačila přezout, vybafl na ni její mladší bratr Daniel.
,,Kde jsi byla ?“ otázal se. ,,Co je ti do toho.“odsekla mu hrubě. Bratra neměla ráda. Byl to takový práskač a policejní pes. Rodiče ho hodně rozmazlovali, a veškerý zákaz, který Van porušila ihned bonzoval svým rodičům. Což poté vedlo k událostím, že Vanessa dostala zákaz chodit ven a on pochvalu od rodičů. Pořád se snažil hledat záminky, jak Vanessa srazit na kolena.

,,Máma říkala, že když na mě budeš drzá, sníží ti kapesné až o polovinu“ začal ji vyhrožovat
,,No, to celkem stojí za to abych ti mohla nadávat.“ odpověděla mu Van lehkomyslně když si vyzouvala boty.“ ,,Však počkej, uvidíme kdo se bude smát.“ Naštval se Dan, otočil se a vyběhl po schodech do svého pokoje. Bylo šlyšet prásknutí dveřmi.

,,Přece mě nebude nějakej malej, sedmiletej spratek vydírat.“ pomyslela si Vanessa a chystala se jít do obývacího pokoje, promluvit si se svými rodiči.

Když tam vcházela, viděla jak její otec sedí na gauči a sleduje svůj oblíbenej seriál a matka chodí kolem mistnosti a telefonuje si se svojí přítelkyní, s Amber. Byla tam taky Mary, seděla na křesle a četla nějakou knihu, byla nenamalovaná a odlíčená. Chovala se přirozeně, byla do té knihy tak zaujatá, že si nevšímala okolností kolem a ani si nevšimla, že Vanessa vstoupila do místnosti. Van se příblížila víc ke své sestře a přečetla název knihy. Bylo na ní sytou červenou barvou napsáno “Tajemná moc voodoo aneb jak ublížit milovanému“.

Jakmile si matka Juliet všimla že Van přišla do místnost, řekla do telefonu Amber:
,,Tak, tedy do hodiny jsme u vás jo, ahoj.“ domluvila a otočila se n vanessa.
,,Kde jsi byla ?!“ křikla na Vanesssu ,,Celou dobu tu na tebe čekáme a ty nikde.“
,,Byla jsem u Polly, ale já vám tu nechala na lednici vzkaz“ odpověděla jí Van
,,Žádný vzkaz tam nebyl, že jo Oli“ odpověděla jí matka a otočila se na otce, který celou dobu sledoval televizi a nevnímal rozhovor. ,,Hmmm“ odpověděl a neodtrhl oči od obrazovky.

,,Hmmm, to ho asi sfoukl větřík do odpadkového koše“ řekla Van ledabyle. Neměla náladu se s matkou hádat.

,,Nech si těch fórků“ ohradila se proti ní její matka Juliet, a opět se zadívala na ní.

,,Ještě jednou se omlouvám, asi jsem ho musela někde založit, a kde jste byli vy ?“ zeptala se Vanessa opatrně. Její matka byla už i tak dosti naštvaná cholerička.

,,Copak ti tvoje milovaná sestřička nevzkázala, že jsme s tatíčkem a s bratříčkem šli na nákupy ?“ zeptala se a tentokrát se otočila na Marylin a bedlivě ji sledovala. Ta taky nedala žádný známky, že jí zajímá a dál četla

,,No tak sestřičko přiznej se kde jsi byla tu dobu co jsme byli“ zopakovala jí důrazně. Mary se však ani nepohnula.

,,Kde jsi..?“ ,,Byla v tom jejím zákazaným spolku !“ zčistajasna se ve dveřích objevil její bratr Daniel, jeho škodolibý obličej zářil přes celou místnost, což způsobilo že i jeho otec se odvrátil do televize a se zaujetím začal poslouchat. Mary taky zbystřila položila si knížku na klín a zpytavě se podívala na bratra.

,,Jen povídej, řekni všechno co víš.“ řekl Danovi otec Oliver. Dan se ve dveřích narovnal a opřel se o futra, poté začal:
,,Vím jen to že pravidelně navštěvuje nějaký zakázaný spolek, kde se schází různí kriminálníci a vězni, říkají si Banda Satanů.“ A bylo to venku, ten bonzák vybonznul všechno Marylino tajemství, který tak pracně tři roky tajila. ,,Slyšel, jsem to včera při večeři. Povídala si o tom s Vanessou.“

,,Nechceš nám tomu něco říct Mary, SNAD TO NENÍ PRAVDA“ otázala se Juliet napřed potichu , potom zakřičela. Mary vypadala bledě, i když neměla make-up s vystrašením kroutila hlavou. Otec na ní koukal a vypadal pobouřeně.

“Však počkej, ty toho ještě budeš litovat“ řekl, vstal a už se snažil Mary něčím udeřit, když v tom Vanessa zvolala.

,,Je to lež“ vykřikla na poslední chvíly. Otec strnul a podíval se na Vanessu, stejně tak i zbytek rodiny a hlavně Mary, která na ni obdivně přátelsky koukala.

,,Bavili jsme se o filmu, o jedné novince, hraje tam taky jedna holka Marylin. Je hlavní hrdinkou a je to dcera trestance, která je pro všechno zlo, ten film je teď hrozně cool.“ vychrlila ze sebe Van jedním dechem div že se neudusila. Ale právě tím zachránila své sestře život, a to stojí za to. Otec se znepokojeně zastavil, matka si vydechla a Mary plná emocí v rychlosti zmizela z obýváku, ještě rychleji než včera z jídelny. Van jen slyšela jak na ní šeptla: ,,Dík.“

,,Bratr, to špatně pochopil“ dopověděla Van po delší době, to už Mary byla pryč.

Dan zčervenala jako rak a pomalu ze odšoural z obyváku, z chodby bylo slyšet jak si mumlá: ,,To není možné.“

,,No dobrá“ začala Juliet, už byla klidnější ,, Příště ale o takových věcech nemluvte před bratrem nebo to zase blbě pochopí.“

,,Neboj mami, nebudeme.“ omluvila se jí Van ,,Jo a chtěla bych ti oznámit, že za necelou hodinu a půl nebudu doma, jdu za Tonym, máme se sejít“

,,Cože ?“ začala zase Juliet, přímo se vyděsila ,,Nikam nepůjdeš, pokud nevíš tak jsem ti zakázala za tým pacholkem chodit , tahá tě jen ke dnu a navíc si mě pěkně naštvala že jsi nebyla dnes doma, budeš hezky sedět doma na zadku. Máš domácí vězení !“ domluvila.

,,Ale mami, to mi nemůžeš udělat, ta schůzka je pro mě fakt moc důležitá“ vyhrkly Van přímo do očí slzy když domluvila.

,,Ts, teď je pro tebe důležité studium. A nebudeme se dál bavit. Daniely, Daniely ?!“

,,Ano mami ?“ Dan se přišoural do obýváku se zvědavostí co po něm máti zase chce.

,,My za chvíli s tátou odejdeme, pozvala nás Amber na návštěvu, vrátíme se bůhví kdy. A ty Danieli budeš doma hlídat aby se Vanessa nevzdálila ze svého pokoje, pokud se cokoliv stane, odejde nebo uteče ven ihned mi zavolej, číslo máš.“ dopověděla Juliet. Dan pokývnul že rozumí a odešel jako když si voják jde na chystat zbraň před bitvou.
Van se rozbrečela a utekla z místnosti utíkala, utíkala do svého pokoje. Práskla za sebou dveřmi a zabořila hlavu do polštáře na posteli.

Co se stane jestli tam nepříjde, nedokáže Tonymu vysvětlit pravdu, to má sedět celý den zavřená doma a potit se užírajícím časem. Vanessa přemýšlela o všech věcech, které by se mohly stát kdyby nedorazila. Možná by to tak bylo lepší, Tony by to bral jako konec a Vanessa by nemusela nad ním zbytečně utratit tolik slov, stejně tak jako na něm prolít tolik slz. Domovní dveře se zavřeli a Van věděla že je doma jen se svým přiblblým bratrem který před dveřmi šmíruje jestli náhodou Van nevychází. Přemýšlela, přemýšlela avšak čas běžel jako když namotáte na vidličku nudli a pomalu s ní otáčíte, otáčíte a ona se pomalu odmotává. Zbývalo už jen půl hodny když v tom někdo otevřel dveře Vanessynýho pokoje.

Vešla do něj Mary, každopádně byla štastná že se její tajemství¨neprovalilo. Van se snažila na sobě neukazovat žádné známky smutku. Otřela si oči od slz do rukávu a posadila se vzpřímeně na postel.

,,Chtěla jsem ti poděkovat“ začala Mary ,,Za to, že jsi se mě zastavila a neřekla to našim.

,,Sestry by si asi měli pomáhat“ pousmála se na ní Vanessa. Mary se taky pousmála a podívala se na sestru.

,,Mohla bych ti s něčím pomoci ?“ optala se Mary. Očividně si všimla že Van není zrovna dvakrát do smíchu, ale dál to neřešila.

,,No vlastně i když , něco by bylo.“ zatvářila se škodolibě Vanessa a smutek byl pryč.


*****************************************************************


,,Co tu chcete, jí dál nepustím“ řekl jim varovně Dan, a nechtěl je pustit dál. Van zrovna procházela s Mary po chodbě, když je tam jejich bratr načapal.

,,Ustup z cesty prcku.“ odpověděla mu Mary, z jejího hlasu bylo cítit hodně velké varování. Ten však z cesty neustoupila a zůstal stát.

,,Máma říkala, že nemá vycházet z pokoje, že má zákaz, domácí vězení.“ Řekl jí a mířil na ní plastovou pistolí ve tvaru kulometu.
,,Ale máma tady není, prcku, takže ustup!!“ řekla Mary oným děsivým hlasem znovu
,,Nejsem žádnej prcek, je mi už sedm a neustoupím“
,,Ustup!!“
,,Neustoupím!!!“
,,Promiň prcku, ale takhle dopadnout všichni žalobníčci“ a než stačila vůbec Van mrknou okem, Dan ležel rozplácnutý na zemi jako odhozená loutka bez provázků. Zřejmě ho zasáhla jedna z Marylininých pověstných pěstí.

,,Pomoz, mi ho dát do tam té komory“ křikla na Vanessu když ho zrovna sbírala ze země.

Spolu s Marylin Dana vzali, Van ho chytila za nohy a Mary za ruky a zavřeli ho do nejbližší šatní skříně. Mary po té skříň zamkla na klíček.

,,A teď, až se Dan vzbudí nebude si nic pamatovat, a ty už můžeš být dávno doma“ promluvila Mary na Vannesu „jsou sice už čtyři hodiny, ale když si ještě pohneš, určitě to ještě stihneš, půjčím ti kolo."

,,Proč to děláš ?, proč kvůli mně tolik riskuješ i když to taky možná nemusí vyjít ?“ optala se Van své sestry.

,,Sestry by si přece měli pomáhat ne ? Jo a hodně štestí.“ mrknula na ní.

,,Díky“ odpověděla ji Van a začervenala se. Nemohla uvěřit tomu, že zrovna její sestra jí tak pomohla. Zrovna ta osoba od které by to nejmíň čekala, ovšem s výjimkou svýho bratra Dana.

Nebyl však čas. Van jako blesk seskočila ze schodů. Na hodinkách bylo napsáno 16:03. Byly tři minuty poté co schůze měla začít. A třeba ještě ani Tony nedorazil. Vždycky chodil pozdě, řekla si s úsměvem v hlavě. Když zrovna venku nasedala na kolo. Místo cílu bylo daleko, ale Tony byl naštěstí trpělivý. A tak Vanesse nezbylo nic jiného. Usedla na kolo a svorně vyrazila na svou cestu.

teda mocky pěkné ale oprav si chybku Vešla do něj Van, každopádně byla štastná že se její tajemství¨neprovalilo. Van se snažila na sobě neukazovat žádné známky smutku. Má tam myslím být že vešla Mary ne??pochopila sem to správně??

Jejda, pardon, cybička se vloudila a ano, má tam být Mary