Co bylo dál...

1. kapitola deníku Michaela Colleyho
Černé zakončení slunného odpoledne


Byl to první den v mém novém domově v The Valley. Přestěhoval jsem se, ano. Po rozchodu s mojí dlouhoměsíční přítelkyní. Proto jsem také dal inzerát, na který se mi ozvala ta překrásná dívka a já najednou byl rád, že jsem svobodný. Ale nevím vůbec kde pořádně bydlí a pochybuji, že se někdy domluvíme na srazu.
Když jsem ale poprvé viděl svůj nový příbytek, neudělalo mi to nejlépe na žaludek.



Aby jste rozuměli, já jsem příšerný puntičkář a byt chci mít jednoduše exkluzivní. Takže jsem já blbec dal všechno do svého nového image baráčku. Úspory, zbytky, tutově všechno, až na pár schovaných drobásků na jídlo a potřeby samozřejmě.
Ale teď se mi ta budpva líbí. Před tím to byla žlutá oblůdka bez vkusu. Ale takhle se mi opravdu vřele zamlouvá.



Ten dům musím uznat má však velmi obdivuhodný pdůrorys. Sice chci ještě zbořit jednu dvě stěny, ale jinak by jsem se sem vešel i s manželkou a dvěma dětma. Takže zatím nám to s mým psem Moodym postačí. Také se musím někde usadit, a když slečně nabídnu tak krásný dům, jaký z toho ještě zevnitř musím udělat... neodolá.



Ale myslím, že by se aj kdo zřekl tohoto psa! Já mám jednu postel, něco do kuchyně, jeden záchod a schody, druhé patro v rozestavbě a on mi ničí i to málo! Málem jsem ho zabil, když to rozcupoval na kousky! (a to opravdu ano!!)
A ne jen to. zatímco jsem dělal revizi v domě, vytratil se i ven a před novými sousedy mě pošpinil. Když jsem vyšel, na zemi byla popelnice a rozházené odpadky po okolí. Doufal jsem, že si toho nikdo nevšiml a co nejrychleji to uklidnil. Takhle nějak začal můj první obyvtelný den. V odpadcích.




Ale nový sousedé si toho snad nevšimli, protože sem zatím ještě nikdo nedošel. Schválně jsem koupil něco blíže lesa, abych měl vysněný klídeček a pohodičku. Ale nakonec ke mě přeci jenom dorazil uvítací sbor. Skládal se ze tří osob. Jednoho týpka a dvou žen. Jedna byla krátkovlasá mladá dívka s velkými očky a krátkou sukní. Doslechl jsem se že už skoro patří do rodiny Kokešů, o které se tu vykládá.
A představte si můj obrovský šok, když před domem stála blondýnka...



Myslel jsem, že se na místě složím a neměl jsem k tomu daleko. právě tohle byla neznámá dívka jménem Saskie Colterová z internetu! Byla ještě mnohem překrásnější než na fotkách. přímo zářila a já už slyšel andělské písně a svatební zvony... jsem já vůbec mužskej?Jo, ale romantickej...
Váhal jsem, jestli je mám jít přivítat. vypadala tak fantasticky a já cítil, že ty romantické a flirtovní zprávičky musely být od srce, jelikož jsem měl chuť jí je všechny z očí do očí zopakovat.



S naším Moodym si začal s láskou hrát a já tím pádem poznal, že ty její popisky o sobě jsou pravdivé a ne přikreslované, jak to často bývá.
Nakonec jsem sebral odvahu. Vyšel jsem a přivítal nejdřív muže, pak Lenku Babáčkovou a nakonec jsem přešel i k úžasné dívce nejdál.
Obrátila se, když jsem si odkašlal a zatvářila se stejně překvapeně, jako jsem se předtím cítil já. Fakt, vypadalo to, že má v obličeji všechny ty pocity co já, i když možná si trošku fandím s těmi svatebními zvony.



Pak se kouzelně usmála, stiskla mi podanou ruku a řekla : To jste vy!!" řekla velmi potěšeně, což mě dojalo. Spíš mě bylo líto, že už si netykáme jak na ISQ. Ale i tak bylo to upřímné přivítání.
"Jak je možné, že jste mě našel?" trochu jsem zrozpačitěl.
"No.. Já se přistěhoval náhodou," začervenal jsem se.
Dívka se nezatvářila zklamaně, naopak potichu odvětila : "Zvláštní ne..." a odešla do domu. Jak to myslela?!
Pak jsem něco z chabých zásob oklohnil pro návštěvu.



A pak netušíte jak dlouho jsme spolu byli. No prostě celý tenm první den. Říkala, že má dnes volno a klidně tu se mnou zůstane, že stejně nemá co dělat.... Tak co! Byli jsme přátelé po netu už delší dobu!!
Bavili jsme se o všem, co jsme si o sobě nestihli říct virtuálně. Byla ještě stokrát lepší než zněla písmenkama a než jsem si ji představoval. A to ani nevíte jaká je má fantazie.



Samozřejmě Moodyho i přes svou ranní zlost k němu, jsem neopomenul, i když jsem netušil na čem budu dnes spát. Proto jsem si ho všímal, aby se necítil sám a opuštěný, zanedbaný a neutekl mi. To by chybělo. A on je velmi citlivý, i když s intelektem je pozadu, má duši a ta se lehce zraní a já bych o něj nechtěl přijít. I když mi někdy leze na nervy, mám ho už dva roky.



Ale večer přišel rychleji než se zdálo. Já byl domluvený s nějakým klubem, který začleňuje nováčky a volali mi dnes odpoledne, že pojedu na partičku fotbalu či basketu. Rád jsem přijal, jsem společenksý typ.
Ale loučit se Sas se mi nechtělo. Ale když už to bylo nutné a na mě troubil taxík, složil jsem ji první kompliment, kdy mi mohla hledět živě do očí. necítil jsem se špatně. Spíš jsem měl lehce těsno u srdce, ale byl jsem šťastný. Ale samosebou jsem se bál jak to vezme.



Její reakce byla až přespříliš příznivá na to abych tomu věřiůl. Ale věřte nevěřte byla to pravda. Potichounce spokojeně mi poděkovala s mile začervenalými tvářemi a nabídla mi tykání. Krásně zakončený den, řekl bych... Ale někdy to prostě klame...



Mezi klubovými uvíťáky byl i poznamenaný blízký muž k Lence Babáčkové, která mě ráno navštívila. Honza Kokeš. Zahrál jsem si s ním fotbal Bezva kluk. Požádal jsem ho o pár pokusů v brance. Naivně jsem si myslel, že ho porazím, jelikož jsem jako mladý chodil často do kroužků fotbalu. Ale někdy je lépe se podceňovat!
Nedal jsem ani jeden! Sebe kriticky se přiznávám. bylo to pokořující, ale kluci to tak naštěstí nebrali a řekli, že to jsou nervy.



Vzali mě tedy ještě na basket... Pdržte mě nebo vybuchnu. No, buď jsem nebyl ve formě, nebo jsem neschopný a ještě můžu být zaláskovaný. Možností i omluv je spoustu, ale jakkoliv, cokoliv jsem si říkal, nějak jsem se pořád cítil dost mizerně. Dal jsem tak dva koše.



Domů jsem dorazil zníčený. Nohy mě bolely, hlava třeštěla a já myslel, že zhořím. Něco na mě lezlo a ještě k tomu jsem byl naprosto zmožený. V krku mi pálilo, svaly bolely. Raději jsem si po příchodu zašel do ledničky a dal si studený džus. Možná by byl lepší bylinkový čas, ale neměl jsem žádný k dispozici a trvalo by to příliš dlouho.



Přes svoje vyčerpání jsem však vzal odvahu a rozvahu a šel něco uvařit. S tím nemám moc zkušenosti. Většinou mi vařila přítelkyně. Chyba mladý muži! Ale co. Chtěl jsem zkusit něco teplého... Další chyba! Ten večer se opravdu nevyvedl. Sporák vzplanul s ním i pánvička a já myslel že v tu chvíli se složím na místě!



Ale na to nebyla chvíle ani možnost. Musel jsem scaknout zuby nehty a vyběhl pro hasící přístroj. Svaly trpěly, když musely unášet tak hroznou tíhu. Nikdy bych neřekl, že to tolik váží. teď jsem to zkusil. přitáhl jsem to do kuchyně, statečně zvedl a myslel na to, že mě Saskie za to vášnivě políbí. To mi dodalo síly a já bez pomoci hasičů jsem uhasil ten strašný výjev přírody.



Vášnivý polibek bohužel nepřišel což mě dokonale vrátilo do reality.
Na teplé jídlo jsem přestal mít doslova chuť a raději jsem se postavil k oku a přemýšlel. Pes mi rozdrápal postel a já neměl kde se uvelebit. Byl jsem bezmocný. Nohy se mi podlamovaly, oči přivíraly a než bys řekl únava, svalil jsem se vyčerpáním na zem.



Tak vypadal můj první celý dne. Řeknu vám nic moc. Ještě teď když píšu mě to celkem vyčerpává a to už je několik řádků. Buďte rádi, že se tak obětuji, pro vaše počtení. Raději si půjdu lehnout do své nové postele, kterou jsem si koupil ze svých peněz z povýšení. Po tom strašně dlouhém čekání mě v práci konečně povýšili, na čež jsem tak dlouhou čekal a ani to mě představte si, nedokázalo nějak rozveselit. Tak mě pro jistotu posali domů. Ani se jim nedivím. Na mě musel být pohled.

Jeee, Leii, to je úžasný dost mě to pobavilo =)) Michael neměl svuj den, ale to se určitě zlepší

(1) První schůzka - Michael a Sas

Myslela sem nejdřív, že sem napíšu nějakej příběh, ale jaksi na to nemam prostředky, tak to shrnu nějakýma fotkama, co sem nafotila ve hře... mam už je nějakej ten pátek.... tak ať taky něčim přispěju Sas s Michaelem se poprvé viděli v den, kdy se Sas zabydlela ve Snílkově a Michael společně s pár sousedama ji přišli přivítat... hned si samozřejmě padli do oka a další den, když sem hrála za Michaela ho Sas pozvala do města... on vybíral místo, nakonec jeli do jakýchsi lázní v Centrumu =)) seznamování proběhlo dobře a ty dva se velice sblížili jinak Michael začal rozvíjet zájem o vaření a jídlo a taky samozřejmě o přírodu a zvířata... a Sas o šití a o přírodu

Tady je Michael ještě před seznámením se Sas, společnost mu dělal jen jeho pes Moody a on se zabýval svými koníčky...

Pak se ovšem jeho život docela změnil, díky Sas tady nějaké momentky z jejich první schůzky v lázních...se sbližováním začali už po vystoupení z taxíku, tak se nedivte tomu prostředí =)) zašli si na expreso, na jídlo a pak zase jeli domů...oba byli zjevně z toho druhého nadšení a dávali to docela najevo...


Nu a aby toho nebylo málo, mam tu taky nafocenou první návštěvu Sas u Michaela =)) ovšem nic závratnýho se nedělo... jen se zase o něco víc sblížili...

Pokračování příště

Pěknéé!!! To je krásné vidět je spolu. Ode mě nějakej ten příběh bude
Ale až někdy v týdnu, teď už to nestihnu

Doufam, že ti nevadí, že nepíšu příběh, já sem teď totiž zvyklá hrát spíš takový ''rychlovky'', takže to moc na příběh neni nu, když tu a tam něco vyfotim tak aspoň, aby bylo pár foteček... snad už brzo přibudou další a ještě jednou se omlouvam

Nemáš za co! Stejně dva příběhy o stejných lidech to snad někdy není ani ono. Takhle vydíme skvěle uspořádané fotečky, která nám úžasně spoří místečkem a polichotí našemu oku

2. zápis
Osudová sprcha


Už je tady!



Saskie byla úplně vedle. Pozvala si svého nového internetového přítele k sobě domu. A zrovna má převrhnutou popelnici. To zase ta zákeřná Barbucha. Měla chuť se propadnout do země.
Michael Colley. Ať už byl jakýkoliv. Trouba či umělec, ona věděla, že je ten o koho právě stojí a i ona měla naději, že se jejich virtuální vztah přenesl do reality. Byla štěstím bez sebe a rozhodně nechtěla o tento křehký svazek přijít a proto se rozhodla ho pozvat. Jelikož mu volala ještě v pyžamu a on přišel až nečekaně rychle, svižně se převlékla do své zelenavé sukně a ladícího trička.



Využila pohostinnosti zrcadla a upravila si pramínky vlasů po bokách a utáhla culík. Na rty nanesla jemnou rtěnku a řasy přejela skoro vyschlou řasenkou. Automatické úpravy
dodávající neviditelný šarm.



Ale rozhodně nechtěla, aby její přítel čekal moc dlouho a tak se vypravila ho uvítat.

Uvítali se velmi přítulně. Sice žádné na ústa, ale na polibky došlo.



Člověk by si mohl říct, že vztah se musí pěstovat velmi pomalu a pečlivě. Ano, možná by to tak mělo být, ale když už se dostaví vzájemná láska a přirozeně se k sobě dvojičky tulí není nic špatného, když se to trošku uspěchá. A tak si nakonec k sobě Michael a Saskie našli velmi krátkou cestičku.



Dokonce došlo i na stejné zájmy. I když Michael nebyl šílenec do přírody takový jako Víla Saskie jak jí říkali přátelé, rád se přizpůsobil a poslouchal zájmy jiných. Z toho můžeme poznat jak ohleduplný je to chlapík.



Ale jednoduše ani dokonalý člověk nedokáže všechno a to Michael dokonalý není ani z půlky. Když ho Saskie pozvala dovnitř a on se dostal až do její útulné ložničky, málem omdlel když viděl ty přišpendlené broučky za sklem.
„Ach Sas!“ zabědoval, když Saskie vešla za ním.
„Copak?“
„Ty je chudáčky zabíjíš a špendlíš jak trofeje?“ a málem to z něho vyšlehlo.



„Nejsou to králíci. Ty bych zabít nedokázala, ale broučky? Je to hmyz Michaele! Ale stejně. Nikdy jsem neviděla citlivější nádivku!“ zasmála se hlasitě a vyskočila mu kolem krku. Až překvapivě pěvně ji chytil a ona cítila jeho svaly a jak ji bezpečně drží. Její náklonnost byla mnoho násobnější, když pocítila bezpečí, které z jeho náruče číší.




S Michaelem si ještě ten den spoustu užila a když se blížil čas kdy měl jít, stále více a více byla Saskie smutná. Nakonec přeci jenom za sebou Michael zavřel dveře a odešel. Sas se zadívala na bílé dřevo a pak si šla těžce sednout. Byl klid a ona tu byla sama. Mazlíčka ještě neměla, ač si ho velmi přála. Třebas Moody od Michaela je úžasný pes. Když těď Michael odešel, poznala jak jí jeho přítomnost krutě chybí.
Ale nechtěla už na tu dvojici myslet, tak si vzala z neobjemné knihovničky Deník Mr. Propera a začala študovat správné uklízení.



Bláhově si myslela, že příští den bude stesk po Michaelovy, kterým se (dodatečná informace), přestěhoval před těmi třemi měsíci, zlepší. Jenže opak byl pravdou. Nedokázala zapomenout na jeho úsměv, podlouhlé, suché vlasy a šedomodré oči. Prostě s ní láska zacloumala až moc silně. A Saskie s tím nemohla nic udělat.



Každičký den na něj myslela a přemýšlela co s tím. V práci si příliš nevedla a s penězi byla na štíru a ani její nejlepší kamarádka Molly ji nedokázala rozveselit. Propadla se do snů a její útrpnou náladu zvýšilo ještě to, že Michael se za poslední týden neozval. Bylo to tím, že jí říkal, že teď musí hodně pracovat a mobil mu před pár dny spadl z okna ve 4 patře.
Na rána se nečesala, nepřevlékala a mrzla na podlaze bosýma nožkama. A někdy ji to vydrželo až do oběda. Nijak ji to nevadilo. Sem tam se řízla, avšak krev je vycucla a pokračovala s prázdným výrazem v práci.



Když u ní Molly zase byla a snažila se vykouzlit na její líbezné tvářičce úsměv, zase byla bez úspěchu, což ji mrzelo. A tak vážně promluvila.
„Sas. Ty jsi až po uši těžce zamilovaná,“ zašeptala ji a pohladila po tváři. Saskie sklouzla slza po líčku a ona se něžně usmála.
„Něco s tím udělám,“ slíbila a pokračovala ve své dávce lososa.
Molly měla pravdu. Tak se sebrala a vyšla si na nějakou tu túru do přírody, která ji zatím nikdy nezklamala.



A pomohlo to. Jen co byla pořádně od hlíny a vlasy plné kudli babek, vrátila se domů a vlezla se stáhnutými vlasy do pevného drdu s rozhodnutím co udělá. Bylo to rozhodnutí, které muselo přijít. Jinak to nešlo. Michael pro ni byl někdo kdo ji udělal čáru přes dosavadní život a ona věděla, že jestli tento pokus neriskne, bude vždy nešťastná. Tak daleko do srdce ji amor střelil.




Michael :



„Knůůůů!!!“
„Přestaň!!“ zařval jsem už. Dokázal mě dohřát! Ten pes tu vyje už od 2 hodin ráno!
Rychle jsem vstal a dal jsem mu jedno za ucho. Potom jsem se podvolil, když se Moody svaťoušce zadíval a sešel s ním do prvního patra už rovnou oblečený, jelikož jsem to hrozné psí vytí vydržel skoro do sedmi.
Přešel sem bez zastávek k jeho špinavé misce z večera. Aby jste věděli, ten hloupý pes večeři jednoduše dostal! Neměl důvod být hladový, ale teď, když už jsem tu byl a čistil jeho misku na žrádlo, v mezičase než se mi propeče toast, vrtěl vesele ocasem.



No dejme tomu, že se mi ta topinka propekla až moc.



Takže jsem se já dosyta určitě nenajedl. Buď ona nebo já. Je to náš zákon. Tentokrát vyhrál pečený chléb. A já jen trpělivě chroupal černé uhlíky.



Byl ještě čas a tma. Nečekal jsem a šel se pořádně vyždímat do sprchy. Po dlouhé době jsem měl tento den klid. Práce přes týden nestála a já neměl ani minutku, abych se ozval své nadějné milované. Dnešek byla sobota a já se mohl v klídku vysprchovat. S přesvědčením, že si Saskie pozvu k sobě a vynahradím ten špatně odbytý týden. Ale při tomto rozhodnutí jsem měl divné, varovné šimrání v žaludku. Ale pak jsem si odvětil, že příčinou bude ten přiškvařený chléb.

Jeee, to je pěknýýý moc hezky napsaný Leii, máš prostě talent už se těšim na další pokračování, copak má asi Sas zalubem... určitě taky pak přidam nějaký fotečky aspoň ať se taky podíváš =))

Děkuju. Já vím, že strašně moc prozrazuji, ale nemůžu si pomoci. Na té hájence jsem The Sims mohls hrát, ale net nebyl. A rodina Colley už je dost daleko, takže se máte na co těšit

Ale neprozrazuješ, je to hezký... nu, u mě taky nastane pár docela velkých změn ale zabývala sem se teď jen jednou věcí a do toho to učení, takže takový velký události sou asi jen dvě teď sem Simíky nehrála už minimálně týden, ale brzo už bude (snad) líp

(2) Jak čas plyne... - Michael a Sas

...od sblížení uběhnul nějakej ten čas a Michael se Sas se rozhodnuli, že by mohli začít žít společně... takže první věc co udělali bylo, že si koupili nový dům z vlastních financí, které dali dohromady... takže toto je jejich nový domov:

Ale to nebylo všechno... Michael i Sas měli oba moc práce, Sas v povolání zdravotnickém, Michael jako kuchař... a Moody zůstával doma úplně sám a to mu moc nesvědčilo... tak se jednoho dne Sas rozhodla, že Moodymu pořídí společnici a tak se stalo... tohle je Mili, nový člen rodiny

S Moodym se stali velmi dobrými přáteli, takže si všichni oddychli, přece jen na místě byly i nějaký ty obavy...

Jak byli ty dva bez dohledu, samozřejmě se nedalo předejít následkům... a jednoho dne Moody s Mili zamířili do boudičky aaaa, Mili čekala štěňátka zanedlouho se narodili: Maja, Miki a Mandy.... Moody byl velice pyšný =)) rovnou můžete vidět, jak vypadali, když vyrostli bohužel Sas a Michael vynaložili spoustu financí na nový dům, a tak neměli na to, aby uživili 5 psů... takže pejsky museli dát k adopci... Moody taky už měl svá léta a zestárl...



Michael a Sas se dál věnovali svým koníčkům... Michael samozřejmě vařením a Sas čtením a šitím

Ale ne každý den byl čas na příjemné věci...bylo spoustu a spoustu práce... Michael se Sas si byli jistí, že jestli spolu chtějí založit rodinu, musí mít dostatek peněz na její zajištění, a tak se pracovalo a učilo...za každého počasí

Čas plynul... a jednou se stala první tragická věc... Moodymu nadešel čas.... a umřel Zvláště Michael to nesl hodně těžce, Moody byl vždy jeho nejlepší přítel... ale také Sas to velice poznamenalo... dokonce i Mili se po Moodym moc stýskalo...ale Mili byla zároveň pro Michaela a Sas oporou, věděli, že aspoň ona jim ještě zbývá...



Ale Moody rodinu po neustálém oplakávání neopustil úplně... vrací se do domu každou noc a že mu to strašení de
Mili se poctivě i ve svém stáří stará o Moodyho hrobeček a pravidelně ho ''zalévá''


-----POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ-----

No tak s tím zaléváním mě to na konci naprosto rozesmálo
Ale jinak je mi líto, že už Moody není. To u mě ještě drží a to už je tam nějak dlouho
Taky doufám, že vám brzy zase sepíši pokračování

Nu, já vim, taky mě to mrzí, byl to takvej zajímavej pejsek... ale co nadělam...

(3) Na vrcholu - Michael a Sas

Mimo zaměstnání se samozřejmě Sas i Michael vídali se svými přáteli, velice je podporovali, díky nim se jim v práci opravdu dařilo. Hlavně Sas se velice často schází se svojí nejlepší kamarádkou Lenkou Hájkovou a Michael zase s jejím manželem Pavlem Hájkem. Mezi známý se zařadila i nová přistěhovalkyně Katy Lee Sas se s ní seznámila teprve nedavno, ale obě si velice padly do oka... že by začátek nového přátelství...?


Všechno se prostě dařilo... jinak se to říct nedalo... nebo to bylo jen zdání...? Zrovna když si Michael se Sas mysleli, že se přiblížil jejich sen o společné rodině, stalo se další neočekávané neštěstí... začalo to tím, že přišel nevítaný host....

Sas byla zrovna v práci, Michael se honem přispěchal podívat, co se stalo... byl to docela šok... Mili je prostě už moc stará... a tak v ten den viděl Michael Mili naposledy... nedalo se nic dělat

Sas se z toho málem úplně sesypala, když přišla z práce... ale Michael byl dobrým utěšitelem.


...koneckonců, ani Mili se jen tak snadno nechtěla vzdát svého domova...

Nešťastnou událost trošku zastínily zatim ty největší úspěchy... Sas i Michael byli povýšení v práci... dosáhli vrcholu své kariéry - Sas jako ředitelka nemocnice a Michael jako slavný šéfkuchař oba byli velice šťastní, protože věděli, co to znamená a mohli konečně uskutečnit svuj největší sen...



Michael se tedy odhodlal k největšímu kroku, kterým by mělo vše začít...




----POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ-----

Juchůůůůůů!!!!!!!!!!!!!! Bude svatba, bude svatba

Tento díl je opět z pohledu Michaela. Chtěla jsem, aby tento začátek příběhu byl jiný než jiné rodinky. Snad se mi povedlo, to co jsem zamýšlela. Chtěla jsem pospat člověk povrchního a bohužel ve většině - dnešního - moderního.
Hezké počtení

Překvapivý krok

Po tom, co jsem se příjemně ochladil ve sprše, jsem si vzal nové spodky, protože jsem nebyl úplně spokojen s těmi včerejšími, které jsem si v noci bezmyšlenkovitě oblékl, a polonahý se do rozednění prospal na pohovce. Ale ty bezohledné paprsky si mě přeci jenom ráno našly. Když jsem se dostatečně protáhl, oblékl si své ohrané oblečení a jelikož jsem měl žaludek na vodě, ještě s toho připáleného dezertu, místo snídaně jsem měl nutkání zavolat Saskie.



Velice ráda přijmula mé pozvání, ale mluvila velmi nervózně, nic jsem zatím však neřešil. Uklidil jsem těch pár krámů, co jsem ve svém nicotném vlastnictví měl a čekal na zazvonění.
Přišlo.
Natěšeně jsem šel otevřít. Málem jsem se propadl do podlahy. Moody zrovna čůral na chodník a velde něj byla podezřela úmyslně převrácená popelnice, lemovaná odpadky. Saskie se hihňala do rukávu.
"Michaeli, to přeci není žádná hrůza. Když jsi ke mě před pár dny přišel... Aspoň víš jak jsem se cítila" smála se mile. A upřímně se nezlobila.



Vytáhl jsem mop a nadávkami na Moodyho, který mi zavaří, co se mu jen přichomítne pod tlapy. Pucoval jsem zaneřáděný chodník a drtil hrubé slova, adresovaná černému psovi poblíž mých ruk, které držel na uzdě jen Sasčin upřený pohled.
Až moc naléhavý pohled. Nemohl jsem to snést. Moč se vsákla, odložil jsem ten neromantický předmět a...



Byl to první náš polibek. Naprosto úžasný polibek. Dřív jsem líbání s dívkami považoval za nevázanou zábavu, vzrušení. Ale se Saskie to bylo jiné. Nechtěl jsem ji pustit z náručí. Cítil její ňadra, ale neregistroval jsem je jako... No, ne tak! Jen jsem cítil, že je se mnou a já s ní. A nehodlal jsem ji dlouho pustit. Také se nenechala. Dlouho jsme byli ještě v objetí a hráz, kterou jsem matně cítil ve vzduchu, když přišla, byla pryč.
Saskie po tom polibku byla úplně jako vyměněná.



Dlouho jsme si povídali a pak jsem ji z ničehonic požádal, jestli by nechtěla bydlet se mnou a ona vykulila oči a vykřikla : "O to jsem tě přeci chtěla požádat já!"
Nervózně jsem se teď zasmál já.
"Víš... Ten tvůj domeček je sice moc pěkný, ale..."
"Ne. U tebe myslím" začervenala se.
Ulevilo se mi a tak jsem ji ze všeho nadšení objal.
Od té doby se toho dost změnilo. Sas prodala byt a většinu nábytku z něho. Můj a teď i samozřejmě její dům, se změnil. Ložnice vypadala konečně jako ložnice, kde se dáma domu velice ráda zašívala a vzdělávala se.



Koupelna už nevypadala jako díra se záchodem a vývodem pro sprchovou vodu, ale dostala nádech luxusního žití. Trochu jsem se lekal toho, jak rychle dokáže Saskie změnit peníze v tolik zbytečných věcí do domu. Znám tedy lepší využití jako pořádný drik v Roxy nebo taneček s pěknou puberťačkou v Kryptě. Ale o tom jsem raději mlčel.



Také jsem se nakonec po dlouhých debatách nechal přemluvit na základovou garáž do budouctnosti, i když jsem o autě se svým platem jen potichu snil.
"Není na to však přece jen trošku brzy? Budeme rádi, když nám vyjdou peníze na rádio a novou ledničku. Auto... To bude chvíli trvat, nemyslíš?" říkal jsem.
"Když v práci budeme pilní a zodpovědní, proč by to klidně nemohlo být za ty 3, 4 měsíce? není to nemožný úkol. Ale jak jsi přišel, že ten přístěnek má být zrovna pro auto? Garáž? Mluvila jsem snad o tom? Skvělé místo pro dítě úchylné na Rock nebo dráhu vláčku? Nebylo by to úžasné? Celá naše rodina by se do té místnosti vlezla a stavěla si vlastní městečko Colleyov" smála se spokojeně.
Osobně... Já z těch řečí byl docela vyjukaný. Než jsem stačil cokoliv škytnout, Saskie si odešla číst...



Ale jinak nám to hezky klape. Pokaždé když se vrátím z práce, příjde mě Saskie láskyplně obejmout. Stále více jsem z toho šokovaný. Ještě ani jdnou jsem nepomyslel na svatbu. I to, že jsem ji nabídl pobyt u mě doma byl pokrok. Jsem tomu však rád! V tom se nepleťte, jen že se moje přítelkyně chová jako moje stará, když to hrubě.



To stejné vnímám i u psa. Se mnou nic neuměl. Ale od té doby co je tu Sas, jeden večer v každém týdnu je mytý a ráno se mu přítelkyně pilně věnuje a učího v jeho třech letech ke mně. Pravda, trochu jsem jeho výchovu odflákl, slyším to každý den, ale co! I on potřebuje volnost. Připadá mi to přejhnané a zahání to moc idylickým prostředí rodiny... To slovo se mi v hlavě také ozývá až moc často. Jsem mladý, v nejlepších letech... Dítě... Akorát budu starší a závislý na to, abych chodil brzo domů a měnil mu smradlavou plínu.





Byl večer a Saskie zase poctivě mydlila mého už jen polorozmazleného a čistého psa (takhle bych ho dřív jistě nedefinoval) a já se válel na pohovce a díval se na Vášeň v těle. Moji oblíbenou Telenovelu. Jsou tam skvělé postelové scény.
Když se z koupelny vyvalila moje přítelkyně a spražila mě posměšným pohledem s větou : "To je dokument jak nejhůře zahrát svou roli?" A potom na mě jen vyprskla ať se podívám na vanu. Kape z ní voda, i když kohoutek zastavíš, či nařídíš proud. Uzávěr se nedozavře a proud nespustí. To je zase zkažený večer. Stále jen práce!



Když jsem odcházel, nevypadalo to asi zrovna podle Sasčiných představ. Ale mě mohla vlézt na záda. Celý den jsem musel po internetu hledat 30 nudných jmen, které patřili ještě nudnějším obchodním podvodníkům.



Saskie však den ode dne byla skleslejší. Měl jsem strach, že vím o co se jedná. Nevím, jestli to byla touha po... Po něčem co chlap prostě potřebuje a já už to postrádal dlouhouu dobu nebo jestli mě vedlo mé bláznivé srdce, které mě donutilo, aby se upoutal už jen nastěhováním dívky. Ale udělal jsem to. Zašel jsem do klenotnictví a večer ji vzal něžně za ruku. Měla hrozně jemňoučkou kůži.



A požádal ji o tu ručku. Když řekla ano, necítil jsem to co je popsané ve filmech ve formě deníků či vyprávění. Necítil jsem žádné radostné teplo. Cítil jsem, jak se po mém těle rozprostírá chlad. Studený, nepříjemný a měl jsem strach, aby nebylo poznat jak se potím. Uvědomil jsem si, že jsem pod čepcem. Skoro naprosto svázaný... Od celoživotního slibu mě dělil jeden krůček...



Saskie udělala výbornou večeři ten pro ni významný večer. Zářila jako slunce. Aspoň z něčeho jsem měl radost. Saskie pro mě byla velmi důležitá. Měl jsem ji mco rád, co vím, možná i miloval, i když jsem úplně netušil jak se to pozná (vůbec si ve své zaslepenosti nevzpomněl na okamžik, kdy ji poprvé políbil), ale v žádném případě jsem neměl v plánu se vázat. Proč jsem se jen zasnoubil? Opravdu byla příčina jen ta nezkrotná touha po Sas? To díky tomu jsem se tak obětoval? ANo, chytila mě do své sítě krásy.



Možná ano, protože za to co jsem prožil v noci, bych dal klidně tisíc prstýnků... No možná ne všechny zásnubní. To mi stačilo jednou, ale stejně jsem té nabídky nelitoval. Apoň tu noc ne. Odměna tu byla.







Saskie, ale vůbec nebyl taková jako ji Michael popisoval. Celý svůj pobyt byla zodpovědná, milá a plná ochoty. Ale Mick si toho nedokážil vážit, a vše měřil podle svých měřítek. A to si podle vyprávění dokážete představit. Přítí díl bude věnován Saskie, abyste poznali, jak to vše vnímala ona. Samozřejmě jiné fotky a situace, ale vše se dozvíte. Doufám, že se mi povedlo trochu vás zavést do děje a doufám, že se vám to líbilo

juuu Leiinko mocky hzounky

Je to moc hezky vymyšlený, ale trošku mě zaráží to náhlý chování a trošku mi to někoho připomíná... ale moc hezky se mi na to nemyslí

Tak doufam, že bude Michael zase hodnej

(3) Nové události - Michael a Sas

Přišla zima...takové nudné období, kdy člověk je rád, že je doma v teple a nemusí nic dělat...pro Michaela a Sas nastal v životě stereotip. Dny se střídali a oběma pořád padalo na mysl, že jim něco schází, nějaké to oživení...Sas byla pořád zdrcená ze smrti jejich dvou pejsků, které si oba velice zamilovali...byli pro ně jako děti, takže to byla ztráta opravdu veliká...Sas moc nemluvila, vždycky si raději vlezla do postele se svojí oblíbenou knížkou a četla si, dokud se neunavila tak, že usnula...a taky tu byla práce, spousta práce...
Michael už se na to nemoh dívat dál. Jednou, když Sas už odjela do práce a on měl zrovna volno, vzal do ruky telefon a vyťukal číslo služby...zanedlouho přijelo auto se sympatickou paní, která mu sdělila nejdůležitěšjí informace, potřásla jeho rukou a zase odjela....ale něco po ní zůstalo...bylo to malé a chlupaté...

''No...vítej mezi námi.... Marley'' řekl Michael a vzal ten uzlíček do rukou, aby se s ním pomazlil...

Pak už jen nedočkavě čekal, až se Sas vrátí z práce...ta ale bude koukat... a taky že jo....Sas vystoupila z auta, přišla na verandu a už při prvním kroku na ní se jí zdálo, že se něco změnilo...podívala se na podlahu a co nevidí...k nohám se jí přiblížilo malé štěně....Sas se rozlil po tváři úsměv, který dlouho nebyl vidět a zavískla...Michael to samozřejmě uslyšel a ihned se přišel podívat, zrovna ve chvíli, kdy Sas brala chlupáčka do náruče. ''To je Marley, nový člen naší rodiny...''

Sas se k němu přitulila, aby ho vřele uvítala...po dlouhé době měla zase veselou náladu a úsměv na tváři, Michael z toho měl velikou radost

Od té doby se vše zase vrátilo do normálu...dny ubíhaly, až přišlo jaro...uběhla už nějaká doba od chvíle, kdy Michael požádal Sas o ruku...byl to zatím jejich nejšťastnější den v životě a oba nyní věděli, že se blíží ještě šťastnější den...a to den jejich svatby =) peněz měli našetřeno už dost, aby zvládli i zařízení všeho potřebného...už jen počkat na nějaký ten volnější den, aby mohli vše připravit a pozvat hosty....jednou večer, když se Michael vrátil vyčerpaný z práce, zamířil rovnou do koupelny, kde se upravovala Sas. Vzal jí za ruce, oba se podívali jeden druhému do očí a tušili, že se jejich sen uskuteční už tento týden, až budou mít dny volna...

Sas měla v hlavě plán...počkala, až Michael ulehne do postele. Věděla, že usne co nevidět, po práci býval opravdu hodně unavený...když se tak stalo, potichu vyšla z domu a sedla do auta...

Jejím cílem byl Svatební salón. Musela to provést tajně, vždyť se přeci řiká, že když ženich uvidí nevěstu v šatech ještě před obřadem, není to nic dobrého...vstoupila dveřmi do budovy a rozhlídla se....všimla si vystavených šatů a zadívala se na ně...přemýšlela, jak by asi měli vypadat její šaty, musí to přece být dokonalé...

Ze zamyšlení ji vytrhnul veselý pozdrav. Sas se otočila a spatřila svojí nejlepší kamarádku Lenku Hájkovou. Obě se hned vesele objaly. ''Copak tu děláš Leni?? Překvapila si mě''... ''Aaale, šla sem se projít a koho to najednou nevidím za oknem?? Tebe jak si prohlížíš šaty!! Takže se už blíží den D?? To je skvělé!! Určitě ti pomůžu s výběrem šatů!!''

Sas byla šťastná, že Lenku potkala, uvítá její pomoc při výběru...přece jen dvě hlavy vždy vymyslí víc Sas tedy zamířila k regálku a Lenka zase k jinému. Prohlížely spoustu druhů krásných šatů, nevěděly, kam dřív koukat.

A pak je Sas uviděla...visely tam a byly nádherné...beze slov je vzala a ihned zašla do kabinky, aby si je vyzkoušela a upravila se. Když po chvíli přešla k zrcadlu, nevěřila svým očím...byla to prostě krása, skoro jako ve snu...

Sas se zasnila...v duchu už slyšela melodii a ostatní zvuky svatby...už se nemohla dočkat =)

Mezi tím si Lenka všimla, že Sas někam zmizela...rozhlídla se a uviděla jí před zrcadlem...přispěchala, aby se podívala zblízka...sotva přišla, rozšířily se jí oči a pusa se otevřela úžesem...''Páni, Sas!! Ty sou ale krásný!! Opravdu strašně moc ti sluší, si v nich prostě nádherná!! Ty tady určitě nenechávej!!''

Sas se trošku začervenala a ostýchavě řekla ''Myslíš..?? Taky se mi strašně moc líbí, sem ráda, že máš na ně stejný názor.''
''Uvidíš!! Michaelovi vypadnou oči až tě uvidí!! Určitě si je kup!!''

Sas byla opravdu vděčná, že tu měla svojí věrnou kamarádku, která by jí určitě v ničem nelhala. 100% jí věřila. ''Takže počítej taky s tím, že mi určitě půjdeš za družičku Leni!!'' řikala Sas nadšeně a vděčně zároveň ''No jasně, s tim počítej!! To bych si nenechala ujít, už se moc těším!!''

Sas zaplatila za nádherné šaty, s Lenkou se rozloučily a Sas se unavená, ale šťastná vracela zpátky domů...opět potichu otevřela dveře, schovala šaty na místo, aby nebyly na očích a ještě tišeji zamířila do ložnice, kde už tvrdě spal Michael. Přilehla si k němu a za chvíli už se nechávala unášet krásnými sny o šťastné budoucnosti, která na ně čekala...


-----POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ -----

Překrásné, líbí se mi, že se naše verze liší. O tom mi s části taky šlo.
Nebudu ti říkat jak to s nimi dopadne... To by nebylo ono.
Ale máš krásný fotečky a vyprávění. Na další se příšerně těším Fakt krásný!!
Jestli byste chtěli dám pokračování
A tobě taky díky Adi

Jj, já vim že šlo, sem včera byla nějaká přecitlivělá víš strašně mi to připomnělo špatnou zkušenost a vlastně něco, z čeho mam tak trochu strach sice se jedná jen o simíky, ale někdy de s jejich pomocí vyjádřit pocity ale opravdu obdivuju, že si to takhle dokázala vymyslet...nedivila bych se, kdyby si jednou vydávala knížky Leii =)) a já bych byla určitě poctivá čtenářka
Jinak děkuju, musela sem to trošku protáhnout, abychom se moc nepředháněly sem zvědavá na situaci z pohledu Sas, ale myslim, že bude podobná tomu, jakej pohled mam ve vztahu já

Uvidíme Děkuji za komliment Ráda píšu. Je to poznamenáno i v mém tématu Leia. Uvidíme. Moc ráda bych byla spisovatelkou, ale to předbíhám. Ale hezky se na simíkách cvičí Ale ty taky píšeš moc krásně!
Prosím! Nevzpomeneš si odkud máš ty nádherné šaty?? Svatební. Kde jsi aspoň často stahovala svatební toalety? Kromě PronupSims

Jj, já vim a myslim, že by se ti to mohlo splnit a taky moc děkuju za kompliment...

Jinak ty šaty sou určitě z MTS2 od Bruna

Těšim se na tvoje pokračování

Nové známosti

"Dobrý den. Jsem z klubu, ve kterém jste zažadála o místo mezi námi. Elfové. Děkuji. Jste zvána!"
Byla jsem pochopitelně vyvedena z míry, že jsem se nezmohla na otázky : "Nepodali jste žádné zkoušky testy, jak?? Jak jste si mohli tak náhle vybrat mě, když o mě v podstatě nic nevíte, vidím vás poprvé!" Ale na tak složité vyjádření jsem neměla hlasivky. Dostala jsem ze sebe jen : Díky!" se spokojeným výdechem.



Michael nebyl doma a Moody tvrdě spal se slinami u tlamy. Měla jsem volno. Noční službu jsem se rozhodla předat své přítelkyni Molly, protože z nezjevných důvodů bývám příšerně unavena a potřebuji poctivý spánek. Teď jsem však měla sílu přeskákat skály a hlavně se podívat se do soukromé Rajské zahrady kam mě pozvala slečna Linda, díky členství na prohlídku.

Když jsem dorazila na místo, do očí se mi vedraly nezkrotné slzy. Bylo to tak nádherné. Příroda mi byla v mnoha ohledech vším.



V srdci zahrady byla seskupena hromádka lidí. Bála jsem se, jelikož jsem ani jednoho neznala. O tom jsem si byla jistá. Policistu žádného, stejně tak jsem nikdy nepotkala tady ve městě černocha. Ty ostatní mi též nic neříkali. Dodala jsem si však odvahy a s nervozitou a svrběním v žaludku jsem se přidala k hloučku. Ulevilo se mi, když na lavičce seděla i Linda.
Usmála jsem se na přítomné a svižně posadila vedle vůdkyně klanu.



"Dáš si něco k pití? Ale bohužel tu nemáme takový luxus jako... jako jinde. Akorát zásobu plechovek" zasmála se. Dodávala mě svým úsměvem chrabrost. Necítila jsem se už tak hrozně. Pomalu mě představila všem přítomným.
Po pár chvílích jsem si připadala jako v rodině. Vypadalo to, že ten kdo miluje přírodu nemůže být zlý. Aspoň podle Elfů (název klanu).
Největší sympaťák se však vyklubal z policisty.



Brzy jsem zapomněla na čas, ale nezapomněla na svého drahého. Stále se mi v hlavě přemítala vzpomínka na ten úžasný a nezapomenutelný okamžik, kdy mě Mick políbil ručku a požádal o ni. Celý ten čas, co jsem s ní před tímto krokem bydlela, jsem doufala, že se vyjeví. Ale pomalu jsem přestávala mít naději a hasla jsem. Tak velmi jsem věřila, že mě miluje a dělala jsem vše proto, aby mě měl stále rád a věděl, že já city opětuji. Chtěla jsem ukázat, že budu dobrou manželkou a matkou. Ale postupem času jsem nevěřila ani jeho polibkům. Ale teď je to jiné.



Neokážu vyjevit svou úlevu a štěstí, jaké jsem v té chvíli cítila. Uvěřila jsem zase, že mě Mick opravdu miluje a myslí to s naším vztahem vážně. Jen mě mrzí, že vždy když se slůvkem dotknu téma děti či rodina, otočí nenápadně téma naprosto jiným směrem. Ale snad je to jen chvilkové a on si uvědomí jak je i toto téma pro nás důležité.



Jak jsem tak přemýšlela, snesla se dávno tma a já měla strach, aby se o mě Mick nebál. Ale nemohla jsem si odpustit přijmout nabídnutou rozlučkovou hru, kterou mě skupinka Elfů nabídla. Ach byl to krásný den. nebudu říkat, že lepší než jiné s Michaelem. Každý okamžik s ním je pro mě darem a důvěrou, ale poznala jsem lidi, jenž mají stejné zájmy a kteří si mě váží. Ach, nemůžu se dočkat až o tom všem povyprávím Michaelovi.



Když jsem docházela při příjemném ovzduší k domku, zaujmula mě bílá skvrna poblíž stěny. Stál tam uboze vypadající pes, zkroušený tuláctvím. Bylo mi ho líto a tak jsem se bezmyšlenkovitě pustila do seznamování. Neměl obojek, takže ani známku. Nic. Jako by neexistoval. Bylo mi ho hrozně líto. Vůbec na mě neštěkal ani mě nekousl. Zezačátku vrčel, ale když si mě očuchal, zavrtěl lehce ocáskem a opětoval mi mou dobrou vůli. Dokonce mi projevil nejvyšší důvěru. Což mě naprosto přemluvilo.



Mick seděl u šachů a hrál sám se sebou. Usmála jsem se a pozdravila. Nadzvedl polekaně hlavu a pak si oddechl : "To jsi jen ty" a vrátil se ke hře.



Zamračila jsem a řekla : "Ano jsem to já, zlatíčko," a políbila ho na tvář. Trochu mu opadl ten nezájem a tak aspoň vstal. Nedala jsem na sobě znát to zklamání, které mi přivedl fakt, že na mě Mick vůbec nečekal a nebál se o mě. Ale ten večer jsem si zkazit nenechala. Možná byl uražený, že jdu tak pozdě domů. Jo to je ono! A... Požádal mě o ruku! Co na tom je jedna špatná nálada?



Byla jsem dost chytrá na to, abych mu v té hrozné náladě neříkala o záhadném pejskovi, kterého jsem pojmenovala Bublina (kluk) a žádala ho o to, aby s ními zůstal. Rozhodla jsem se pro trochu mazanější spacifikaci.



Když jsme postupovali výše, i při těch podmínkách jsem dokázala zařídit, aby jsme nechali otevřené dveře. V té chvíli si toho Michael ani nevšiml a jeho nálada se rozhodně zvýšila.
Když běžel do schodů s mojí rukou v jeho. Všimla jsem si, že Bublinka opatrně postupuje do domu. Spokojeně jsem si pomyslela "Fajn" a modlila se, aby Moody neměl tak špatnou náladu jako pániček před pár minutami.



Byla to nádherná noc a já rozhodně nelitovala toho, že se to opět stalo. I když jsem to stím spacifikováním nemyslela tak daleko. Bylo to ale překrásné a i když jsem to v tu chvíli nevěděla, tak i pro naši budouctnost velmi důležité. Ale aspoň jsem se zapřísáhla, že Bublinku dostanu do rodiny. A ne jenom jeho. To už jsem se však zapřísáhnout nemohla, jelikož jsem o tom neměla ani tušení.

Juj, to sou teda novinky... zajímavý, jak sme odlišně Michaela pojaly já sem ho vzala povahově přesně naopak =))
Sem zvědavá, jak to dopadne, nejspíš se to už dozvim příště co

Ale vrtá mi hlavou pořád jedna věc... jak to, že to zasnoubení bylo pro Michaela špatnou zkušeností?? Myslim, že se aspirace u vytvořených simů nemění neee?? nebo jo??

Jinak zítra čekejte zase moje pokračování =)) doufam, že to dopoledne stihnu zapsat, mam trošku víc fotek... možná zkrátim vyprávění, stejně si myslim, že k tomu nebude muset bejt nějak víc řečeno...