Co bylo dál...

juuuu to je strašně krásný, nemám slov

No, to já taky ne, zajímalo by mě, co to Michaela popadlo...ať mě neštve!! doufam Leii, že už něco prozradíš brzo, nebo mě to bude furt hlodat

Záleží na tom, kdy pokračivání chcete. Kdybyste o něj stáli, mohlo by být ještě dnes večer. Chystám takovej... No zajímavej díleček.
Myssi nedělej s těmi povahami špatnej úsudek. Však ono se to všecko ještě vybarví a potom usuzuj. Ještě toho dost ti dva zažijí.
Jedna z rodinek, s kterou jsem hrála tak děsně ráda. Osobně ještě s Koksouvými ji miluji.

Jinak co se týče aspirací, sama jsem byla špatná z toho, že to pro něj byla špatná zkušenost, ale zas mě to nabádalo k tomu, aby se choval jak se choval. Takhle jsem si ho představovala. Jako v prvním díle, se mi choval ve hře jako trouba a stejně tak dál. Tak jak ho popisuji. Simíci mi samí píší tyhle příběhy

Ale velice vám děkuji za ty pochvaly. Práce přináší plody. Tady se to podle vašich příspěvků uplatnilo. Děkuji

Nu, jestli máš čas a chuť, tak to klidně pošli stejně myslim, že tě za chvíli asi předhonim událostma =)) tak ať je to trošku vyrovnaný
Já vždycky hraju z ohledem na ostatní rodinky, aby se pak mohli potkávat stejný generace
Já nikoho neodsuzuju, jenom mi přijde divný, že se změnila prakticky ''povaha'' sima, páč u mě se chová úplně jinak, a ze zasnoubení měl radost, bral to jako zkušenost dobrou, protože sem mu dala aspiraci po rodině, proto sem se tak divila... nevěděla sem, že u takový povahy de i opak... no asi bude ještě víc překvapení
Jinak sem ráda, že si si je oblíbila, protože já taky

Sakra, proč sem mu jenom dávala to jméno Michael, je to fakt strašně podobný =)) ale ty Leii víš asi co mi to pořád připomíná viď, i trochu chováním, vsadim se, že by to přesně takhle taky vyústilo.. mam k tomu prostě negativní postoj už v reálu tak doufam, že nenecháš Sas aby se trápila, protože sem si jí oblíbila stejně, jako Michaela u mě =))

TAk sem to nakonec sepsala už teďka...došlo mi, že zítra nevim, jak to budu stíhat a to sem ještě chtěla přidat příběh Katy a Mirka, takže tady to jeee...snad nevadí, že je to trošku delší

(4) A je tu svatba… - Michael a Sas

Dny volna se blížili neuvěřitelným tempem…běžící čas potvrzoval už jen pohled na Marleyho, který neskutečně rychle vyrostl z malého chlupatého štěňátka na ještě chlupatějšího dospělého psa =))

Věci se musely dát do běhu a bylo nutné toho spoustu zařídit…vzhledem k tomu, že Sas chodí o den navíc do práce než Michael, nabídl se, že vše zařídí. Sas mu byla opravdu vděčná, řikala si sice, že šaty stihla zařídit jen tak tak i s prací, ale to ostatní jí už vážně dělalo starosti…takže Michaelovu nabídku vřele přijala. Michael se s ní tedy v pátek vyprovodil na verandu a při zvuku troubícího auta, které už na ni čekalo, se s ní rozloučil.

Michael umí být opravdu pracovitý. Odpovědnost vzal vážně a tak netrvalo dlouho a vše se dalo do pohybu. Našel si dokonce čas i na trochu neposedného Marleyho, který vyžadoval opravdu dost pozornosti, a naučil ho nový trik =)

Zanedlouho se postupně prostor za domem měnil…přibyl venkovní stůl s židlemi, švédský stůl, na který se vejde spousty jídla, stolek se šampaňským k pití a samozřejmě také nezbytný svatební oblouk…

Když Sas přišla z práce, byla zvědavá jak přípravy probíhají. Samozřejmě byla mile překvapená, když vyšla za dům a uviděla, že vše už je na svém místě. Michael je prostě šikulka =) a když k ní přiběhl Marley a začal panáčkovat, musela se smát a samozřejmě nějak sladce Michaela odměnit…
Nadešel den D. Sas i Michael nemohli už skoro dospat. Polívala je náhle jakási lehká nervozita z nadcházejícího okamžiku. Přece jen je to jeden z nejdůležitějších okamžiků v životě. Už brzy ráno oba vstali z postele a dolaďovali přípravy…řekli si, na co čekat až na odpoledne?? Svatba bude hned!! Sas se ujala pozvání hostů, Michael zatím připravil jídlo na švédský stůl…

Oba poté zamířili každý do jiné místnosti, aby se Michael oblékl do obleku a Sas zase do krásných svatebních šatů…pak už mohli hosté přijít. Sas pozvala své dvě nejlepší kamarádky, Lenku Hájkovou a Katy Leeovou. Michael si zase pozval svého přítele Pavla Hájka =)
Když všichni dorazili, mohlo se jít za dům, kde už bylo vše připraveno, stačila už jen pustit příjemná hudba…Sas přišla až jako poslední, všichni už s očekáváním hleděli na dveře, až uvidí nevěstu…všichni, až na Lenku samozřejmě, ta šaty už jednou viděla, ale i tak se velice těšila, až Sas zase v šatech uvidí a pak vyšla…elegantně a pomalu se nesla ze schodů...ostatním se zatajil dech, ale nejvíce asi Michaelovi. Musel trochu zatřást hlavou, aby se trochu vzpamatoval =) a přistoupil k ní…pohladil jí po tváři a omámeně ji řekl, že vypadá opravdu překrásně…

Pak přišlo vítání s hosty…



Když se všichni řádně uvítali, mohl se uskutečnit sám obřad, na který všichni už čekali.

Ve chvíli, kdy všem přítomným ulpěly oči na dvojici snoubencům, mohlo dojít ke vzájemné výměně prstýnků…


A další na řadě je to nejdůležitější…dvojice si musí říct své Ano a políbit se…Sas i Michael to udělali s velkou radostí

Všichni nadšeně tleskali…aby zpečetili přání všeho dobrého, šli si všichni připít na dvojici – teď už novomanželů =) došlo také na malé zpestření….začalo totiž dost pršet, ale nikoho to vůbec nerozházelo, ba dokonce to ještě zábavu zpestřilo =))


Teď už mohla začít skutečná zábava…hudba zvala k tanci a jídlo krásně vonělo…novomanželé se k sobě přitiskli a začali zamilovaně tancovat na pomalou hudbu…Michael pak vlepil Sas polibek jako ve filmu, asi se mu to opravdu líbí =))


Hosté se mezi tím královsky bavili mezi sebou, vyprávěli si vtipy a vesele mezi sebou hovořili. Jenom Katy se zanedlouho omluvila s tím, že je už dost dlouho z domu a musí se vrátit domů k malé Amy…ostatní z toho sice byli trochu smutní, ale i tak se s ní vřele rozloučili s tím, že se někdy brzo určitě zase musí setkat. Poté to i Lenka s Pavlem pořádně rozjeli =))

Po tom všem juchání všem pořádně vyhládlo a tak se postupně přesunuli ke stolu…Sas s Michaelem dorazili jako první a nechtěli hosty rušit z dobré zábavy a tak si užívali chvilky soukromí…

Dort sice neměli, ale tím se vůbec netrápili… =)

Když dorazili i ostatní, opět došlo k přítku….pilo se a pilo se =)))


Veselá nálada panovala až do konce večírku…ale opravdu se povedl, bylo to až nad představy obou novomanželů

Přišel čas se se všemi rozloučit…Lenka s Pavlem oběma poděkovali za skvělý večírek a ještě jednou jim vřele popřáli. Déšť zatím ustal…zbývalo už jediné….všechno zase uklidit

Když bylo vše uklizené, Sas s Michaelem se šli obléci do normálního oblečení. Už to bylo za nimi, bylo to opravdu krásné, i když oba trošku pociťovali úlevu, že je to za nimi a že jsou konečně svoji…ulehli do postele s vědomím, že teď už k sobě prostě neodmyslitelně patří =)

Teď už je čekala jen jedna věc…a to svatební noc

…po které oba už vyčerpaně a sladce usnuli…


-----Pokračování příště-----

Nečekaný obrat

Vzbudil jsem se uprostřed noci. Byla tma a budík hlásil půlnoc. Hodinu duchů... Nikdy jsem tomu nevěřil. Od té doby co mě k smrti vystrašil můj bratr Daniel s prostěradlem na hlavě. Měl jsem z toho šok. Ale zase jsem od té doby už na duchy nikdy nevěřil. Danielovi už to však nikdy znova nevyčtu. Je mrtvý.



Vstal jsem, celý dřevěný a oblékl se.
Neměl jsem moc na výběr, tohle byla poslední souprava ve skříni. Vše ostatní bylo zabaleno v kufru.
Sešel jsem schody a vtom jsem málem vykřikl. Takový to byl šok, když se po podlaze procházel naprosto neznámý, sněhobílý pes. Zastavilo se mi srdce a okamžik z dětství jsem měl před očima.
Nakonec po pár minutách jsem zjistil, že pes je celkem sympaťák.



Na krku jsem pak viděl přivěšenou tabulku : "Mikšíčku, prosím!" (Poznal Sasčino písmo. Byl v dobré náladě, vzkaz pochopil a souhlasil.)
Potom už troubil taxík.
Vyběhl jsem po dvou schodech do druhého patra. Saskie si nimrala oči. Hodil jsem ji její připravenou soupravu na peřinu k ní na nohy, sebral kufry a řekl : "Raději pospěš než nám to ujede..."


Moje poznatky z dovolené :

Příjezd byl úžasný. Saskie neskutečně veselá a vděčná. Byl jsem spokojený ze svého podařeného překvapení.


Jak to se Saskie asi probíhalo?
Zkoumala přírodu a ptáky


Jedla


Zkoumala přírodu a motýly


Jedla


Byla unavená


Byla unavená


Zkoumala přírodu a ptáky



A zase jedla


A byla unavená


Ale naše společné večery byly nádherné




Nakonec jsem naprosto přestal litovat zasnoubení. Saskie totiž byla něčím, co mi dodávalo sílu a co mě zajímalo. Jsem s ní spokojený a myslím, že ji opravdu miluji... Opravdu jsem to napsal?

Těsně po návratu vypadalo všechno bezvadně. Měl jsem ženu, která mi jako moje první přítelkyně - popř. snoubenka, svou existencí dodávala radost ze života.
Poděkovali jsem Sasčiné přítelkyni, která se nám starala o naše dva divochy a šli je společně se Sas zkontrolovat.
"Chlapi! Jste chlapi!" napomínal jsem je s humorem a potom se se Saskie příjemně navečeřel.




"Bylo to nádherné Micku. Děkuji! Myslím, že jsem to potřebovala" svěřovala se mi při jídle.
"I já se bavil" řekl jsem (Tupec! To byla teda romantická a zajímající se odpověď! -ironie- Pozn. spis.)

Saskie
Bylo to překrásné. Cítila jsem, že ta dovolená nám oběma prospěla. Cítím, že jeho city ke mě jsou silnější. A nebylo nádherné, jak to pro mě připravil jako překvapení?
Bublinku přijal a já myslela, že bude všechno tak krásné i dál. Doufala jsem v to. Bublina přeci jenom byl lehčí oříšek...
Nakonec jsme šli společně do postele, protože už bylo pozdě.



Stála jsem, ani nedutala. Nešli jsme potom spát. Michael slíbil, že se brzy vrátí. Potřebuje si prý zavolat. Úplně mu to vypadlo z hlavu. Ulevilo se mi.
Nemohla jsem to už v těch útlých šatech vydržet. Bylo to strašné to tak dlouho skrývat. Rozhodla jsem se. Pravda stejně musí jednou vyjít najevo. Oblékla jsem se do pohodlnějšího oblečení a čekala. Potichu a se strachem. Michael je skvělý chlap! Férový a čestný. Požádal tě o ruku a pozval tě na úžasnou dovolenou!.
Uslyšela jsem kroky.
"Saskie! Myslel jsem, že už budeš v peřinách" překvapivě se ozýval Mick, když mě uviděl u okna v rohu.



"Ach Michaeli!!"



Pomalu se odlepil a prohlídl jsi mě. Zastavil se u bříška.
"To jsi tak ztloustla nebo... Nebo..."
"Co myslíš, že je pravděpodobnější?" Nehraj si s ním v takové situaci! Vyčítala jsem si.
Michael mlčel. Potom se k němu sehnul a hladil ho. Ulevilo se mi. Vypadalo to na dobré cestě k dokonalosti.



"Já..." koktal, když se vzpřímil. Nevypadal potěšeně, ale taky ne naštvaně.
"Půjdu spát, oki? Byl... Je to šok, víš!" Chápala jsem ho. A nechala ho. V srdci mi však něco říkalo, že bude dobrým otcem.
Kámen mi spadl ze srdce, když mi má láska, kterou jsem si moudře vybrala do života pohladila tvář.



Rozrušení opadlo. Cítila jsem obrat v bříšku. Ne fyzický, ale jako kdybych slyšela... Jsem tu! Bylo mi víc než dobře a já byla šťastná, koho jsem to našla. Vždyť jaký mladý člověk by ve svých nejlepších letech chtěl vzít na sebe takovou odpovědnout jako je rodina?
Bylo mi dobře!!

Ale Saskie necítila správné pocity, ani úsudky.
Michael nechtěl. A celou noc nezamouřil ani jedno z očí a jeho jediným přáním bylo být co nejdál od ženy, která ho tolik miluje...

Jeežiš, já sem ten konec čekala =))) mno, doufam, že to nakonec dobře dopadne, nemam ráda špatný konce... ale je to tvuj příběh, necham se překvapit dovolená vypadala opravdu hezky ale trošku sem se sekla...řikala sem, že radši další dílek pošlu ještě dneska, i když sem myslela, že předběhnu události, ale nakonec si ty nějak předběhla mě takže ještě, že sem to poslala ještě před tebou, hihihi

Jejda Myšičko promiň!!! Já to přehlédla. Psala jsem to dlouho, takže jsi to dala, když jsem byla rozepsaná. Promiň! hned jsem to napravila a přečetla si to. Jen mě mrzí, že jsem tě tak zastínila!! VŠICHNI POZOR! PŘEDEMNOU JE JEŠTĚ NÁDHERNÁ SVATBIČKA, TAK NEZAPOMEŇTE A UŽIJTE SI TOHO KRÁSNÉHO POČTENÍ!
Fakt byla krásná. Tvoje jsou vždycky tak pěkně organizované a společenské Saskie má krásný šaty a celý obřad se povedl. Opravdu.

Ale nejlepší ze všeho je jednoduše ten roztomilý psíček

To nevadí Leii, hlavně, že sis toho pak všimla nu, jinak sem měla podobnej nápad jako ty, takže se to v něčem bude možná malinko podobat =)) ale nevadííí, každá sme to pojala jinak, tak to stejný nebude
Sem zvědavá, jak to bude dál každopádně já si teď chvíli od Sas a Michaela dávam pauzu

Nejlepší je na tom stejně Michael. Jak u každé vypadá jinak Jinak oba směry příběhů jsou moc pěkné, jsem zvědavá jak to dopadne.

Michael a jeho dvě tváře

Michael :
Nemohl jsem spát. Nešlo to tak lehce v tuto chvíli spát! A ani to nebylo tak jednoduché jak to vypadalo, když mi o tom neštěstí řekla... Já? A dí..dítě?? Je mi 24! Jak může tak předpokládat, že s ní chci mít dítě? Co to udělala??
Nemohl jsem vedle ní být, ani vedle toho, co mi tolik zkomplikovalo život. Vypadalo to už tak slibně. Zvykl jsem si dokonce i na to bláhové zasnoubení.
Musel jsem vstát.



Šel jsem se i v tu noční hodinu projít. Vzduch mi snad udělá dobře jak Saskie říká. Ale co mi je potom co Saskie říká? Jdu se prostě projít, abych vypustil ten vztek a strach někde v samotě!

Když jsem se vrátil, bylo už světlo a Saskie byla rozcuchaná, v pyžamu u ledničky, kterou vyjídala.



"Ehm...Plomiň! Měla jsem děsivý hlat!" breptala s plnou pusou mlíka.
Vyndala potom z bílé skříně něco na snídani. Mě to však nezajímalo. Šel jsem pro uklidněnou pohladit Moodyho. Bubliny jsem se ani nedotknul.
Procházka moc nepomohla. Pořád jsem měl v sobě nevybuchnutý vztek a svůj naléhavý výlev. Čekal jsem jak dlouho to vydržím.
Neprotestoval jsem, když Saskie zavolala k jídlu a usadil se za stůl k misce s křupky.



"Kde jsi byl?" ptala se jedovatě mile (tak se to odehrávalo v té jeho troubě), "Hledala jsem tě celé ráno."
"To je snad moje věc. Stále jsem ještě svobodný" procedil jsem.
"Promiň. Jistěže ano. Ale svobodný snad budeš i po svatbě," zasmála se. Byl jsem zhnusen tím jejím optimismem a dráždilo mě, že jí moje jedovatost vůbec nevadí.



Natáhla na stůl vizívavě ruku a bylo jasné, že chce, abych jí ji pohladil a stiskl. Rozhodně jsem na něco takového neměl náladu. Tyhle něžnůstky mě dostaly do těchto problémů.



"Co si myslíš? Že tě po všem co jsi mi provedl, ještě budu laskat?" vybuchl jsem.



Vstal jsem a chtěl odejít. Byl jsem v rohu, takže ona vstala taky a postavila se mi do cesty : "Já tě nepoznávám? Co je to s tebou? Chápu, že to teď bereš hůře než večer, chce to čas. Vím, že nakonec budeš šťastný že..."



"NE! To tedy nebudu šťastný! Myslíš, že by můj úžasný a svobodný život mohl být lepší s nějakým uječeným prckem, který mi bude kazit každé odpoledne? Byl bych blázen, kdybych měl jásat. Rozhodně o takový život nestojím! Když je v tvém břiše, bude nás okrádat skrze tebe o jídlo a peníze na nějaký pytlový oblečení. Jako dítě nás bude okrádat o čas a sluch a kazit každé ráno, odpoledne i večer a až to vyroste, bude ten... ten... Bude to chtít peníze a bude to zapomínat na naše narozeniny. Až to bude dospělé, opustí to nás a až bude potřebovat příjde k nám žebrat o našetřený důchod. To mám být šťastný, že mi to zkazí můj nadějný, kariérní život???"



"Asi jsi o tom dlouho přemýšlel, že?" vyjela na mě dopáleně Saskie, až jsem se lekl. Nikdy jsem si nedokázal představit ji naštvaně. Vždy byl tak křehká. Ale teď z ní šel strach, když bránila své dítě.
"To ano!" přiznal jsem sebevědomě.
"Tak proč jsi se se mnou zasnuboval? A proč jsi se mnou... Proč jsem cítila z našich společných chvil tolik lásky a touhy? Proč jsi se mnou, když nechceš kus nás obou? Naše dítě??!"
"To sám nevím...Možná... Ty jsi mě svedla! Aby jsi se mohla usadit a užírat z mých pečlivě vydělaných peněz! Žádná žena nevydrží dlouho sama, tak jsi se chytila první dobré příležitosti! A také není vůbec jisté, že ten spratek je MŮJ!"
Dívala se na mě. Mlčela... Bylo to horší než kdyby mi vlepila facku, což jsem očekával. Dívala se na mě trpělivýma, zoufalýma očima. Díval jsem se do nich a najednou si uvědomil, že ty šedozelené možná už nikdy neuvidím. Vtom se naplnily sílou a slyšel jsem jen : "Až zestárneme, nebudu chudák já. Opuštěný ubožák budeš ty"



Pak jsem ji jen viděl odjíždět a velmi pozdě začal, díky těm očím, litovat svých hrubých slov.



Saskie :
Dýchala jsem přerývaně dvakrát. Zoufalost a zlost se ve mě spojily jako jeden bolestivý chumel emocí. Neměla jsem kam jít. Řekla jsem taxikáři, ať mě odveze kam chce. Když viděl mé bříško, konstatoval : Budou se vám hodit nové hadříky maminko," a tak jsem skončila u nějakého obchodu s oblečením. Bylo mi to jedno. Byla jsem ráda, že jsem někde pryč.



Nebylo mi zrovna do mateřského pachtění mezi ramínky, tak jsem se jen tupě rozhlížela po... Po ničem. Netušila jsem co hledám.
"Já vás znám!" ozvalo se vedle mě. Otočila jsem se za hlasem. Stále tam mladá dívka, kterou jsem nikdy neviděla.
"Vy jste Saskie Colter. Ta co se nedávno zasnoubila s Michaelem Coll..."
"Prosím neříkejte jeho jméno," požádala jsem rezignovaně.



"Odkud mě znáte?" byla jsem ráda, že můžu s někým mluvit. S někým kdo mé drahé nenazývá spratkem či vyžírkou.
"Ale můj manžel k vám chodí na prohlídky. Nevím jestli to víte. Potter. Chodí k vám do ordinace kde jste sestřičkou. Ví o vás snad všechno. Někdy žárlím" zasmála se. Rozpomněla jsem se na Pottera. Tak jsme se dali do řeči. Neřekla jsem ji nic o naši snoubenecká hádce... Nebo spíš rozchodu? Nevím jak to nazývat a ona se neptala proč nemá říkat jeho jméno.



"Vidím, že budeš brzy maminkou," usmívala se a prohlížela bříško. Nabídla jsem si s ní tykání. Jmenovala se Ginny Potter.
"Ano, já.. Kdyby jsi chtěla můžeš mi pomoci s oblečením."
Přikyvovala a tak jsem trošku zapomněla na všechno to nepříjemné.



Zapomněla jsem si peníze, ale zamluvila jsem si jedno saténové a příjemné pyžamko v akci. Na těhotnou maminku naprosto dokonalé. Ginny mi to schválila, i když byla pro kvalitnější, ale mnohem dražší kousky. Mě to stačilo. Byla jsem ráda, že můžu mít i kvalitu za přijatelnou cenu. Teď jsem nemohla rozhazovat peníze.



Nakonec jsem se přátelsky rozloučila se svou novou kamarádkou Ginny, která mě doprovodila směrem k Rajské zahradě. Popřála mi hodně štěstí. Nebyl úplně mimo obraz, i když jsem ji do něj zavedla. Byla jsem šťastná, že jsem ji potkala. Tomu taxikáři musím někdy poděkovat, že mě sem zavezl.



A kdo ví, třeba to byl posel Boží, protože mě Ginny vnukla nápad kam jít. V dálce jsem už konečně zahlédla stromy z Rajské zahrady.

Nebyla jsem tu sama. Vzadu u umělého pěstování v květináčích byla dvojce Elfů. Myslím že ředitel Krejčí a jeden neznámý mladík, kterého jsem tu ještě neviděla. Nepředpokládala jsem, že tu někoho v tuto noční dobu uvidím (už když jsem odcházela z textilu, bylo pozdě). Šla jsem tedy plnit naši klubovou povinnost nakrmit rybičky. Každý kdo sem kdykoliv příjde, má našim přátelům nasypat trošku sypání. Stále se nám krásné množí. Jezírko je pro takové typy jaké chováme obrovské. Avšak nedělala jsem to díky úkolu. Nechtěla jsem se s nikým bavit, ale být sama a také díky činnosti přijít na jiné myšlenky.



Nešlo mi to. Ale po pár chvílích i ty dvě noční sovy s pozdravem odkráčely. Byla jsem ráda, že tu konečně nikdo není. Všechny své pocity jsem držela celou tu dobu v sobě. Dusila je, ale teď mohly ven. Sedla jsem si na studenou lavičku a vypustila jsem je a v té samotě uškrceně a zoufale řvala. Po tvářích mi tekly hořké, pelyňkové slzy. Neotírala jsem je. Málem mě utěšovaly.
„Jak jen mohl? Jak jen mohl tohle říct o ženě, kterou miluje a svém dítěti? Kdy mi vlastně řekl, že mě miluje? Ach ty huso! Stále sis to namlouvala!“ Nikdo mému nářku neodpovídal, jen švitořiví ptáci a veverky, šumění větru a trávy třoucí se o sebe. Nakonec jsem se sesunula a neklidně usnula na tvrdém podkladu.



Připadalo mi, že spím pár minut, ale nejspíš to bylo déle, protože, když mi někdo něžně zatřásl ramenem a já se probudila, byla naprostá tma. Ne taková jako když jsem přišla, to bylo příšeří. Teď bylo opravdu jak ve vrstveném pytli.
Vzhlédla jsem, kdo to o mě má zájem.
"Vstávat šípková růženko. Líbat tě nebudu!" smál se libý hlas Lindy, kterou bych v těch krátkých vlasech nepoznala. Vysvětlila mi, že je jako příroda. Když začne mrznout, uschne a kvete jen v teplých měsících. Takže dlouhovlasou ji uvidí zase až na jaře. A já ji na výměnu řekla úplně všechno.
Nic neřekla, ale teple mě ovinula. Ani jsem si to neuvědomila, ale opravdu byl pořádný mráz.



"To víš děvenko. Zima začíná! A ty jsi tak bezohledná, že to malé takhle ohrožuješ!"
"Ale Lindo! Já nemám kam jít" zavzlykla jsem si a nečekala zázrak.
"Jak to?" zeptala se hloupě Elfka jako bych ji teď 20 minut nic neříkala.
"Horší by bylo, kdyby byl starší a rozumný a říkal tyhle hloupé řeči" pokračovala, aby mi tu bezpříčinou otázku odůvodnila," Ale Michael je ještě dítě a on srdce má na pravém místě. On nevěděl co říká a to je v téhle situaci... No co? Přeci pro nás na nejlepším světle! Takže teď neotálej a pěkně se zabal do peřin, které ti patří. Však on si ten hlupák tepre uvědomí co mohl ztratit!"
"Mohl? zaškaredila jsem se. Mohl! opakovala rozhodně Linda až mě přesvědčila. Políbila jsem ji na tvář a odešla čelit nepříjemným dobám.



Michael :
"Saskie?" pravil jsem obyčejným tónem, v obyčejném oblečení, v obyčejné situaci a v obyčejném postoji. Žena nezareagovala, neotočila se na mě jen přešla chodbu a zabouchla dveře do koupelny a zamčela.



Myslím, že budu muset vyvinout větší dojem než obyčejný, abych to všechno napravil. A že to bude těžké!

No teda...až sem se skoro začala bát ty umíš teda napínat, to ti řeknu sem zvědavá, co Michael vymyslí tentokrát

dosť dlhe ale velmi zaujimave. som zvedava na porkačovanie
inak Michael mi je zrazu dosť nesympaticky

já nevím i přes to co Michal provádí se mi zdá že je to fajn chlap, který nakonec dojde ke správnému závěru.. no co nechám se překvapit.. moc hezké

Taky v to doufam Adi =)) už jen pro to, že sem si ho jako simíka dost oblíbila

"....."


Michael :
Vím, že je teď tam dole. Zamkla se v koupelně. A slyšel jsem dlouho tryskání vody. Což znamená, že je ve vaně... Mám čas přemýšlet, u čtení, které nevnímám, ale přemýšlet. Čtu teď hodně psychologických a vědeckých knížek. Nedokážu snést ty romantické škváry (telenovely) a nedokážu číst Červenou knihovnu. Vyšel jsem z toho. Nedokážu to. Stále myslím na Saskie a snažím se jí pochopit. Teď už konečně začínám ve svém dubovém mozku chápat smysl života.



A i když na tom nemám úmyslnou zásluhu, stále více se těším, až se to malé narodí. Asi to netušíte, ale já vím kolik uběhlo od naší hádky. Poslední a přitom je tak daleko. Saskie se mnou prakticky celých těch 7 měsíců nemluví.
Sleduji ji každý den. Jestli je v pořádku, jestli nedělá hlouposti a dáva na to malé pozor. Jenom když je sama v té koupelně, bojím se, že uklouzne na mokré podlaze a... Změnil jsem se a vím, že jedině díky těm očím...




Saskie :
Myslím maličcí, že už to dlouho nevydržím. Skoro celé své těhotenství se s ním snažím nemluvit a podílet s ním takovou oddělenou domáctnost. Jde mi to celkem dobře, i když je to srdceryvnější a bolestivější, ho vidět každičký den, než kdybych byla po celý čas i dál někde za mořem. Ale co až se narodíte? Ale Lindě věřím... Stejně hodně z jejích slov se vyplnilo. I když s Michaelem nepromluvím skoro ani slovíčko, změnil se. Nevidím ho po večerech a nocích rajdovat ani myslet jen na sebe. Stále jako by mě sledoval a zároveň se stará o oba psy, jako o děti... Že by mi přeci jenom něco naznačoval??



Michael :
Tohle není žádný postup. Takhle to bývá často. Býváme ve stejné místnosti, ale jako by na jiných stranách světa. Je to nesnesitelné. Nevím, jestli jen pro mě, ale myslím, že trpím za oba. Ale proč by tu jinak zůstavala, kdyby stále v něco nevěřila?

Saskie :
Proč tu vlastně zůstávám?? Je to tak smrtící a mučivé! Proč se jednoduše nesbalím? Vždyť tohle l ničemu není! Stejně až se ti broučci narodí, budu muset pryč. Na co si tu vlastně hraji? Nebo stále doufám v zázrak?

Michael :
Vím, že je znamení, že jsem si to právě teď uvědomil! Nemůžu více čekat! Bylo by pozdě, až se to narodí. To by byl konec! A já bych snad zemřel, kdybych mě měla Saskie opustit i s naším dítětem. Seber odvahu chlape! Záleží na tom tvá budouctnost.

Saskie :
Nenenenene... Prosím běž dál! To já.... Nezvládnu! Nechci pryč a usmíření se bojím! Vždyť on mě ublížil jako nikdo! Nemůžu mu přeci jen tak lehce odpustit!!



"Saskie já vím jak jsem ti ublížil" promluvil Michael, ale já mlčela. Ne že bych nechtěla promluvit. Nemohla jsem. V krku mi vězel obrovský knedlík.

Michael :
Ty tupče, to může říct každý! To nestačí. Nedivím se, že mlčí ty troubo! Ale abych řekl pravdu, když jsem k ní po tak dlouhé době promluvil, po těle se mi rozlehlo teplo. Ale chlad, když mlčela.

"Saskie... Prstýnek jsi mi nevrátila. Věříš tedy... Nebo já věřím... No... jestli budeš chtít" najednou moje připravená řeč zela někde v prd... Ehm V prčičích! Budeš mít dítě, naučiš se mluvit slušně!
"Tedy, znamená to, že si mě chceš stále vzít?"



"CO?" podívala se na mě překvapeně. Takhle jsem ji ještě neviděl. Něco se ji rozlehlo v očích, ale nepostřehl jsem, jestli to byla jiskra štěstí, či vzteku.
"Já totiž..." rozhodila mě ještě víc. Před chvílí bych neuvěřil, že to ještě jde. "Miluju tě a změnil jsem se... Já, vím. Zní to bláhově a lehce, ale opravdu, když jsem na tebe tu nesnesitelnou dobu nemohl šáhnout, pohladit tě, potěšit tě, když jsem viděl, že se ti chce zvracet, políbit tě nebo ti pohladit tu roztomilou vaničku... Já myslel, že umřu! Prosím Saskie! Vem si mě za muže! Slibuji, že budu dobrým otcem!" Když už jsem začal, nemohl jsem zastavit, ale dostat to ven a když jsem viděl stále jasnější zář, v jejích fantastických očích, nabíral jsem odvahy.

Ani jsem nevěděl jak se to stalo, ale najednou jsem v rukách držel ženu, které jsem se chtěl vzdát, ale naopak získal zpět její lásku a skrze ní svůj ztracený rozum.



„Přes všechno jsem v srdci tajně doufala, ale nikdy jsem jistě nevěřila, že by se to mohlo stát!“
Držel jsem Saskie pevně v náručí, aby mi už zase neutekla a cítil jak mu kámen viny a bolesti mizí, ale nechávají za sebou určité rány. Nikdy na tuto zkušenost nezapomenu. Byl jsem jednoduše vůl.
„Smím tě políbit?“ šeptl jsem.
Saskie se začala uvolněně smát. Také jistě cítila to stejné co já, akorát, že místo kamenu viny, nesla za nás miminko pod srdcem.
„Ty jsi se na nějaký ten polibek asi musel těšit co?“
„Ne, jen na ten od své snoubenky. Své budoucí ženy“



Když jsme se od sebe vášnivě odlepili (to víte. Po 7 MĚSÍCÍCH! To je vražedné!), Saskie se na mě dívala a prohodila : „Vytrestaný zdá se už jsi“
„Všechno zlé, pro něco dobré“ odpověděl jsem.
„Takže ty moudré knihy přeci jenom k něčemu byly. Konečně se s tebou dá bavit na úrovni“
„Zavři tu pusu a hlavně na sebe dávej pozor. Víš, že máš každou chvíli rodit“
„Ještě mám týden a dva dny. Nejsi jediný kdo se na to malé těší“

Saskie :
Rozhodla jsem se mu úplnou pravdu neříct. Bude to taková další zkouška. Jestli neobstojí, tak tohle všechno byly usmiřovací lži… Brrr! Na to nechci pomyslet. Byly to ty nejhezčí okamžiky, jaké jsem kdy zažila….



Michael :
„Je čas jít spát“



Poslal jsem Saskie nahoru spát a sám, šel ještě vyřídit jednu věc.
Ty motýli jsem nachytal, když jsem měl splín a deprese. Potom je požádal, aby mi drželi palce. Splnili o co jsem je požádal. Zaslouží si odměnu.



Saskie :
Michael byl venku a mě se ještě spát nechtělo. Tak jsem si četla knížku, která byla na posledních stránkách. Skvělá kniha. Taková o životě a hlavně o rodině. Vím plno typů jak si poradit s každým věkem dítěte. Nejspíš to bude těžší než na těch stránkách, ale věřím, že to zvládnu.



Ale proč tady mluvím o knize, když vy čekáte na úplně jiný názor. Na můj životní vývoj… Řeknu to pár slovy…. Fantasie…Neskutečná radost… Láska… a Euforie….Tyto pocity mnou zmítaly, ještě do hluboké noci…

Když z nás byl teď šťastný pár a konečně jsme oba mysleli na něco jiného než na ignoraci nebo slova věnovaná tomu druhému (Miminko zůstalo, ale stále horkým favoritem), mohli jsme se věnovat i našim zapomenutým přátelům a práci. No práci jen Michael, ale já si pozvala své bývalé spolupracovníky. Molly, Miu a ještě jednoho vynikajícího lékaře.

„Molly??!“



To bylo první slovo, které jsem neudržela, když jsem svoji nejlepší přítelkyni spatřila.
„Ach Saskie! Nedívej se na mě prosím. Už jsem vysadila všechno škodlivé. Jsem teď na ananasových driácích a ditních jídelníčcích“ fňukala zuboženě a rozběhla se ke mně.



„Já přece nic neříkám!“ bránila jsem se spravedlivě. Ale byl to šok pravda.
„Ale nelži. Neříkáš, ale myslíš si to. První co tě napadlo bylo : „Co to tu sedí za mamuta“ Každý si to myslí. A já se nedivím“ plakala mi na rameni.
„Molly, nevyvrátím ti tvůj tvrdohlavý názor. Znám tě. Proto ti popravdě řeknu : Jestli na tom opravdu pracuješ, není co řešit. A mou nejlepší přítelkyní, budeš vždycky.“
Usmála se šťastně, ale s vlhkýma očima.

Kamarádi mě nezklamali. Byli hrozně rádi, že mě vidí, i přestu dobu, kdy jsem se jim neozvala.



S bříška byli nadšení a nemohli se dočkat až se to narodí.
„Ne abys ses stejně dlouho neozvala, až to spatří světlo světa! Tu už bys mě nevydrželi!“ stěžovali si hromadně. Slibovala jsem, že ne. Že budou jejich kmotry a kmotr.
„ONI?“ „Ví už to Mick? „A jednovaječná, či kluk a holka?“ otázky jedna přes druhou.
Odpověděla jsem : „Ano, Ne, Nevím“
Vzácně pochopili, protože naprosto zmlkli, když přišel Mick z práce, a začali se mezi sebou bavit.
„Ahoj lásko“



„Chci ti něco ukázat“ řekl mi drahý a chytl mě něžně za ruku a odtáhl do stále zamčených dveří vedle kuchyně.
Přemýšlela jsem. Vždycky to tam bylo nedodělané, co mi tam chce ukazovat?
Otevřely se dveře a přede mnou nestál rozkuchaný a špinavý pokoj. Byla to dřevěná místnost, s malým útulným prostorem.





„Kdo to tu udělal?“ ptala jsem se potěšena, ale stále jsem nechápala, na co by se dalo místo použít.
„Já, pro to tvé zkoumání přírody. Bude to tvoje místnost. Chci ti sem koupit nějaké to sezení, knihovnu s obsahem naučných knih o přírodě a podnebí, chystám sem rádio s naučnou stanicí, můžeš si tu vystavit sbírky hmyzu a také stůl s prácemi. Doufal jsem, že ti to udělá radost.
A jak by ne. Políbila jsem ho vděčně beze slov a prohlížela si každý kout, včetně akvária s mravenci.




Ještě ten večer, jsme spolu spokojeně, bok po boku usínali. Bylo to pěkné zase s někým být a nebát se v noci tajemných zvuků. Drželi jsem se za ruce a před spaním si ještě povídali o svatbě.

V noci však tak pohodově nebylo. Michael na sebe hodil první hadry co měl ve skříni a musel jít volat sanitku a já držet pravítko v zubech. Taková strašná to byla bolest. Hladila jsem se po bříšku a ty dva uklidňovala. Moc jsem se bála. Měla jsem ještě týden čas, ale snad to nic neznamená. S obtížemi jsem si oblékla šaty a syčela mezi zuby : „Kde je ten Michael?!!“
Doběhl a mužným hlasem mě uklidňoval. Uvolnila jsem se a dvojčátka se též uklidnila. Asi to cítila. Museli jsme vyčkat, ale s Mickem to nebylo zas tak náročné.



Konečně přijeli a já mohla jít trpět a sténat do bílých a depresivních prostor nemocnice.

Juuu, budou dvojčáátka, už se moooc těšiiim

Jinak sem ráda, že to takhle s Michaelem dopadlo

no tak to je dobre že su znova spolu
a na tie malé sa tešim

Až na ty oči

Můj život se proměnil v ráj na zemi. Ty měsíce co jsem protrpěla v ignoraci muže, kterého jsem milovala, ale nesměla dávat najevo, všechny ty chvíle, kdy jsem ho nemohla požádat o pomocnou ruku, když mi bylo na zhroucení, se mi nahradily v jeden jediný den...

"Broučku konečně budete mít rodiče právoplatně oddané! I když vám to asi moc neřekne, tak jsou to ty nejbáječnější chvíle v mém životě plném překvapení."



"Zatím spi zlatíčko. Pro tebe všechno teprve začíná, stejně jako pro sestřičku. Ale mě se zdá, že pro nás s tatínkem nejspíš až s vámi taky. Brzy zase přijdu!" něžně a opatrně jsem Briana položila do měkké postýlky a pohladila. Kdybych je ztratila, jsou mi už tak blízko k srdci, že bych to jednoduše nepřežila. Stejně jako to, kdyby mě Michael po zjištění, že máme dvojčata, opustil... Nemysleme na to zlé, ale odevzdejme se drahoušci náruči štěstí.



"Podívej se lásko na naše přátele" promluvil ke mě skoro neslyšně Michael. Měl pravdu. Před námi na židlích nám tleskalo a smálo se spoustu nám blízkých lidí, kteří v těžkých chvílích stáli při nás. Všichni přišli, aby se podívali na dobrý konec - ne začátek našeho příběhu.




Znělo mi to v uších... Jediné slovo. Ne jen mě. I Michael se na mě vážně podíval a upřel své laskavě šedé oči. Tolik se změnil. Nebyl to ten sobecký trouba co jsem ho potkala a bláznivě zamilovala. Stál přede mnou muž odhodlaný udělat mě a své dvě děti šťastnými. Dívaly se na mě moudré a odhodlané oči.
Všichni na to čekali...
První manželský polibek... Sen každé ženy




"Sandro! Holčičko! Už jsem tady neplač!" je strašné mít pokoj svých dětí v jiném patře. Nemůžu přes noc vůbec spát a každou hodinu se na ně chodím dívat. (V realitě by to samosebou nešlo). Sandra si z toho křiku musela utrhat hlasivky. Ale přestala jak mě uviděla. Je tak slaďoučká a očička má po Mickovi.



Mick už byl dávno v práci. Ještě štěstí, že mě v těch 5 hodin probudil, jinak jsem mohla spát ještě doteď a malou bych ani nezaslechla. Mick se teď hodně snaží vydělávat a pracuje na povýšení. Není to lehké. Dříve to flákal a teď si to pohotově musí vyleštit. Jak si kdo ustele, tak si lehne, ale jemu to neříkám. Nikdy jsem neviděla někoho takhle časně se probouzet jen, aby mohl dořadit seznam podezřelých vrchnímu.



"Vypadá to, že se nám probudil i bratříček" zahvízdala jsem potichu dcerce a pevně ji držela v náručí. Ještě trochu vzlykala a to měla po mlíčku. Musela jsem ji přivinout k rameni, aby si odbrkla a nezvracela mi. Přitom jsem ji pohupovala a šeptala říkanku z dětství. Už malinko přibrala. Michael ji sice prý vůbec v rukách necítí, ale mě stačí pár chvil na to, abych si začala uvědomovat Sandřinu váhu.



Mezitím co jsem krmila berušku se hustě rozpršelo. Ještě před hodinkou bylo úplně slunečno a člověk nestačí říc ani hop, aby tu byl lidoop a už je takový smog, že by člověk přísahal, že je noc. Strašidelně zabouřilom tak jsem se raději stavila do dětského pokoje. Sandru bouřka nikdy nenadchne, spíš naopak - tak jsem ji uložila, protože miminko pořád spinkají. Ale Brian je z blesků a hromů vždycky vyděšený víc než já ze strachu o něj.
"Tak pojď za mnou ty hrdino"




Bouře trvala skoro až do 15. hodin, ale děti spinkali obě jako ovečky, protože se počasí uklidnilo jen na šepotavý déšť. Využila jsem klidu než se pustím do oběda, protože manžel přijde určitě hladový a smočený, protože měl dnešek v parku, kde se učil praktiky a triky od komisaře Vernera. Vzala jsem si časopis, jelikož na knihy není čas ani nálada. Už chápu proč maminka pečetla poslední knížku ve 29letech. Měla nás 5.



Avšak stále se mi při čtení klepala jedna noha a oči kmitaly na hodiny.
Nedokázala jsem se soustředit a přemítala jsem nepřetržitě v hlavě představu jak musí být teď Mickovi nepohodlně, zle a promrzle a nesnesla jsem myšlenku, že si tu sedím v teple a nic nedělám. Vstala jsem, časopis dala zpátky pod stůl a pustila se do oběda. Však už bylo načase.



A měla jsem pravdu. Zrovna když se mi poklidně dohřívala omáčka, vtrhl do dveří všecek rozklepaný a promrzlý. Za ním přišel spokojeně vypadající a suchý kolega z mého oddělení, které ho mám dnes střídat.
"Vzal jsem ho cestou. Zrovna vycházel z nemocnice a chtěl ti volat, že potřebuje ten záskok. Myslím, že by bylo skvělé, kdybych tu měl pomoc s dětmi a on je na ně strašně zvědavej. Zaučím ho" tvářil se nevinně, ale bylo to od něj podlé. Musela jsem se zasmát.
"Běž se převléknout a pak se přijď najíst. Tebe zvu taky Akime"
"Jistě lásko"




"Dneska je v ordinaci klidně. Žádně převratné situace. Samé prohlídky, očkování nebo sem tam nějaká ta rýma, ale jak říkám nic zajímavého" pokrčil rameny Akime.
"To je snad dobře, ne? Zdravé děti jsou ůlevou a možností ke spokojenosti jak pro lékaře tak pro rodiče. A když jsi sloužil v ordinaci, proč máš na sobě sanitářskou uniformu?"
"Dneska je pohotovost díky té bouřce. Víš jak nám teď ty blesky často a přesně zaměřují na pacienty. Ale byl klid, tak jsem se potloukal u doktorky"
Dále se už bavil jen s Mickem a já si svižně dojedla oběd, rozloučila se se spícími zlatíčky a vydala se do práce s pocitem, že už tam jdu naposledy...



Michael :

Když Saskie odešla, nabilo nebe zase modré a zlaté barvy. Brian se Sandrou se mezitím probudili a já byl nucen vstát s postele, do které jsem se v pyžamu nakonec po Akimově předčasném odchodu zabalil. Ale byl jsem šťastný, že můžu zase vidět ty jejich rozjařené malé očička a tváře. Brian má po mamince a Sandra zase po mě. Jsou to nádherné děti, tak jsem je nenechal dlouho hladovět a ani jsem se z toho pyžama nepřevlékal. Stejně jsem tady byl jen já a potomstvo.



A protože Saskie nerada vidí, když si s nimi hraji moc daleko od země, využil jsem její nepřítomnosti a zkusil to s malým Brianem. Samozřejmě že se to mému chlapci líbilo. Já to jako malý miloval.
Prostě celý já. Až na ty oči.




"Dala jsem výpověď" byly první rozhodná slova, které jsem po darovaném polibku slyšel. Ale znal jsem ji dost dlouho na to, abych poznal jak je nervozní z mé reakce.
"Lásko to sis nevšimla mého obratu názorů? Nevadí mi to, aspoň budeme více spolu. V práci to šlape jak na drátkách. Jen mi řekni proč?"
"Vždy když jsem opouštěla dům, jsem cítila strašný a ničivý pocit, že opouštím naše dvojčátka. Věřím ti, o tom to není, ale mám k nim moc silné pouto na to, abych je od tak raného věku a na tak dlouho opouštěla" Políbil jsem ji. Je to moudrá a podle mě od ostatních dost nedoceněná žena.

Saskie :



Smáli jsem se spolu i na sebe. Malá šplouchala kolem sebe svůj nový objev světa a vesele pískala. Voda mě hřála ruce, protože byla teploučká a Sandře se zamlouvala natolik, že ještě protestovala, když jsem ji vytahovala, slabým kopáním a nespokojeným kňučením.



No prostě celá já. Až na ty oči.

Jeee, ty sou krásný =)) ale stejně sem zvědavá, jak budou vypadat, až vyrostou
Za svatbičku sem ráda

Nádhernější děti jsem neměla...

Konečně dovolená...

Ten den bylo venku celý den zataženo a pořád pršelo...doma kolovala přešlá nálada už jen z toho ošklivého počasí. Saskie zrovna koupala Marleyho a říkala si, že by bylo hezké, kdyby se počasí konečně vyjasnilo a zasvítilo by sluníčko...na to, že bylo léto bylo počasí opravdu zkažené...

Michael stál hned za Sas a uvažoval o tom samém...Marley vesele vyskočil z vany a pocákal podlahu, Michael jí tedy začal vytírat...pořád samá práce a uklízení, řikal si...

V tom ho napadla jedna jasnější myšlenka....co kdyby se Saskie jeli na dovolenou k moři?? To by bylo přece skvělé, ujeli by tomu ošklivému počasí tady a odpočinuli by si...určitě by jim to zlepšilo náladu a prospělo jejich vztahu. Stejně ani nebyli nikde na líbánkách, tak by si to teď krásně vynahradili. S tímto nápadem tedy přišel za Sas...samozřejmě byla pro a už se oba zase usmívali jeden na druhého =)

Začalo plánovaní...kdy, kam a co s sebou?? Michael neváhal a zasednul k počítači a začal hledat po různých cestovních kancelářích nějaký pobytový zájezd ''last minute'', nakonec mu padnul do oka hotel Bungalovy riviéra přímo u pláže, který se skládal ze 3 menších bungalovů, naštěstí měli akorát pro dva volné místo a tak Michael odeslal rezervaci.

To bychom měli...Saskie zase přišla s tím, že když už jedou k moři, musí mít na sobě vhodné oblečení, přece jen tam sluníčko víc pálí...a tak se vydali ještě k večeru do obchodu s oblečením...

Michael byl brzy s nákupem hotový...

...ovšem Saskie pobíhala mezi regály a brala do rukou spoustu oblečení, než si nějaký ten kousek vybrala...''No jo, ženské...'' pomyslel si Michael =))) avšak i Saskie si nakonec vybrala, ale obchod nechtěla opustit do té chvíle, než když si koupila ještě nějaké nové oblečení...život je přece změna až pak teprve mohli zaplatit...



Nakonec se šli večer ještě proběhnout, aby do těla napupovali trochu endorfinu, kterej vyvolává pocit krásného uvolnění, aby se jim lépe usínalo, přece jen byli z příštího dne dost vzrušení (a Saskie taky pro to, aby jí plavky co nejvíc slušely) =))

Po všech přípravách mohli konečně usnout z představou, že příští den už budou tam, kde je tepleji, moře, nový lidé a spoustu nových zážitků...


Příštího dne byli už brzy ráno oba na nohou...museli se umýt, dobalit poslední důležité věci a udělat poslední velký úklid...


Nakonec zbývalo ještě zaopatřit malého chlupatého kamaráda...zavolají mu opatrovatelku, aby se postarala o jeho potřeby a aby se mu tolik nestýskalo... ''Tak Marley, buď tu hodný, budeš tu mít novou kamarádku, tak pěkně čekej než se vrátíme!!''


Pak už byl nejvyšší čas vyrazit...taxík už troubil před domem...naposled se oba ohlídli a odjeli.


To místo vypadalo opravdu krásně...

Michael nejdříve musel zařídit ubytování a pak už si oba mohli jít prohlédnout svůj prozatimní domov...


Saskie neváhala a hned po příjezdu se stačila s pár lidmi, kteřá zde byli také ubytovaní, seznámit vypadalo to, že tu jsou opravdu moc milí lidé...


Tato dovolená měla trvat 5 dnů, víc si novomanželé ani netroufli, aby to nebylo předražené...
První den probíhal hladce, ale byl poměrně krátký...stačili si akorát prohlédnout okolí, seznámit se s pár lidmi a už byl čas do hajan...
Ovšem další den už byl plný zážitků...ráno začali jak jinak, než snídaní, kterou si objednali na pokoj...oběma to připadalo velice romantické, protože měli stolek na terasce s výhledem na moře...atmosféra oba úplně strhla

Sas neodolala a hned po snídani se šla projít po pláži, přičemž se na nějakou chvíli zadívala na moře...Michael neváhal a podařilo se mu udělat moc hezkou fotku

Saskie milovala sbírání mušlí...jenže tady byly vlny a tak byly všechny zahrabané pod pískem...ale jí to nevadilo, příjemné bylo i hrabání se pískem ovšem někdy to bylo taky docela bolestivé...

Ovšem za nějakou dobu se Saskie podařilo najít kráásný náhrdelník, který si ihned šla navléct...byla nadšená, má první památku z tohoto krásného místa.

K moři také patří opalování...hlavně se nespálit

...Michael se Sas ale měli štěstí a oba chytili krásnou snědou barvu...


Poté dvojice zamířila do moře samotného a užívala si osvěžující a zároveň teplé vody, ve které mohli dovádět ve vlnách =)

Později to chtělo nějakou akci...a tak se šli projít k další nedaleké pláži, kde byl i obchod a také nějaké to občerstvení...nejvíc je zaujal tanec ohňů zdejších lidí...Michael po představení šel za tanečníkem a sjednal si s ním cenu za jeho naučení zpočátku mu to moc nešlo...ale postupně se lepšil, až s tyčkou házel stejně dobře, jako profesionální tanečník =)) to budou známý koukat, až jim to ukáže...


Zdrželi se zde až do večera a tak ochutnali zdejší pochoutky...Saskie dostala chuť na filety po Sheychelsku a Michael zase na Karibskou směs...


Jako další akci následujícího dne zvolili výlet k horkým pramenům...Saskie se zde naučila masážím, vždycky to chtěla umět Michael si zase mohl užít hrátek na houpací síti...nakonec se oba naložili do horkých pramenů a následně také do sauny...také ochutnali zdejší lahůdku - Ananasové překvapení, po kterém se olizovali až za ušima... prostě další super den plný zaslouženého odpočinku...




Jako další v programu byla ztroskotaná pirátská loď...už jen to slibovalo nějaké dobrodružství... když dorazili na místo, začalo se už stmívat, takže hned vše vypadalo poněkud strašidelně...Saskie se procházela po palubě - ze kterého málem spadla a taky si vyzkoušela šermování, při kterém z ní skoro šel strach...


...a Michael se rozhodnul prozkoumat palubu kapitána...jaké to ale bylo překvapení, když na něj vybafnul jeho duch

První Michaelova reakce byla ta, že utekl z lodi dost daleko...ale pak se vzpamatoval a opatrně se vrátil zpátky...nakonec usoudil, že ten duch nevypadá zase tak hrozivě a normálně se s nim dal do řeči kapitánovo duch za odměnu, že si s ním Michael pokecal, ho naučil Píseň moří, kterou Michael později naučil i Saskie =)) ještě si chvíli zahráli ''na piráty'' ale pak už byl čas vrátit se na pokoj...

Třetí den, se rozhodli navštívit nějaké zdejší památky...začali opičími zříceninami Jumboka IV., u kterých byla krásná fontána, kam si dvojice mohla hodit mincí pro štěstí a chvíli si tu pohovět a kochat se starodávnou atmosférou...


Ovšem chtěli si užít také trochu pobytu a tak se zde nezdrželi moc dlouho a zbytek dne si užívali na pláži...



Večer si k večeři objednali specialitku - Sněžku v plamenech, která byla vynikající...a vzhledem k tomu, že tato noc byla předposlední, si jí náležitě užili...




Předposlední den Saskie prohlásila, že je příliš unavená, než aby podnikali něco náročného a tak se jen na chvíli zajeli podívat na zříceniny Ochechuána (nebo tak nějak to bylo ), kde se Michaelovi mimochodem podařilo rozzlobit zdejší fontánu....jak záhadné a pak už jen trávili den opět u horkých pramenů, kde si Saskie nechala dát švédskou masáž a bavili se tu s místními lidmi, kteří je naučili dokonce i zdejší pozdrav a dokonce i tanec hula-hula




Poslední večer byl večer focení....nakonec z toho vzešly tyto fotečky...




A ráno už byl čas odletu...dvojice se tedy dala do balení věcí...Saskie si oblékla své nové oblečení, aby se v něm předvedla opálená...opravdu jí to moc slušelo

Pak už se dvojice musela se všemi rozloučit a rozloučit se i s hotelem...zažili zde opravdu krásné chvilky, i přes to, že poslední dny byla Saskie nějak podezřele moc unavená, ale oba na ně budou určitě hodně dlouho vzpomínat...

Krásná dovolenka Vypadají spokojeně a doufejme, že se vyklube miminko. Mě se většinou ty děti zrodí na dovolených
Moc pěkný a domácký! A jak se chytli Hm.. To bych potřebovala

Kdopak to mluví...

Vzpomínky z dovolené zůstanou už asi navždy...oba manželé se shodli na tom, že tohle byla jednoznačně ta nejlepší dovolená nabytá nespočetným množstvím zážitků.
Ještě jim zbývalo pár dní dovolené, které strávili doma. Marley skákal hodně vysoko, když ty dva zahlédl
Sas se ale pořád něco nezdálo...měla pořád chuť na nějaké jídlo, po sladkém měla chuť na slané, po slaném zase na kyselé...chuťě se střídaly šíleným způsobem. Dokonce i pachy najednou nějak více vnímala...sotva ucítila česnek, nebo jiný výraznější pach, ihned se jí zvedal žaludek.
I Michael si všimnul náhlé změny. Sas byla stále hladová a také hodně unavená...na záchod také chodila nějak podezřele často...
Oba začali mít jakési tušení...

O pár dní později už byla náhlá změna na Sas vidět velmi zřetelně...
Michael neodolal a šel se s manželkou pomazlit, oba věděli, že nadchází radostná chvíle jejich životů.

To znamenalo jediné...nejtěžší práce zůstali na Michaelovi...ale někdo musel také začít chodit do práce...nakonec to vyřešili tak, že si najmuli hospodyni. Přece jen měli už vyděláno dost peněz, mohli si to dovolit. A pro jistotu i zahradníka...
Dále jim nezbývalo nic jiného, než čekat...

A pak to přišlo, jednoho dne přišel Michael z práce, už ten den ráno měl jakési blažené tušení...a když vešel do ložnice, Sas už držela miminko.


Malý uzlíček byl na světě...nakonec se Michael se Sas dohodli, že se malý klučina (ano byl to kluk, kterého si Michael v koutku duše přál =)) ) bude jmenovat...a to Samuel. Samuel Colley. Chtěli zkrátka nějaké zvláštní jméno.

Nejlepší věc, jakou mohli ihned udělat, bylo mazlit se a hrát si s malým Samem...na to jediné se vždycky těšili nejvíc...pořád se s nim museli šmajchlovat není čemu se divit, když je miminko takové roztomilé...


A samozřejmě, když miminko spalo, věnovali se i sobě navzájem

Sas využila své zlepšení v šití a usmyslila si, že Samovi něco hezkého ušije...

Nakonec vytvořila menšího plyšového medvídka, kterého ihned umístila do pokojíčku...snad se bude Samovi líbit. Koneckonců to alespoň bude dárek k jeho nastávajícím narozeninám

Michael zase pořídil dort a výzdobu...chtěl si to celé zorganizovat sám a tak i Sama k dortu přinesl a sfoukával svíčky...Sas mezitím povzbuzovala.


Pak Michael Sama vyhodil do vzduchu...

...a do náruče mu dopadlo batole =)) Sam zase o něco povyrostl.

Vypadal k světu, takové usměvavé a mazlivé dítě


Nebylo vůbec třeba Saskiiných obav, Sam jakmile medvídka našel, ihned se k němu začal tulit a nějak, asi intuitivně, při tom myslel na maminku =))

I Marley se rozhodnul, že se s malým novým členem rodiny konečně seznámí když už vylezl ze své postýlky...což samozřejmě Samovi přišlo vhod a ihned se začal s Marleym mazlit, jak jinak


Sam byl navíc i velmi šikovný...velmi rychle se naučil mluvit, chodit i chodit na nočníček...sám od sebe si rád hrával s hračkami, které ho obohocovaly o logické myšlení, charisma i kreativitu, ale ze všeho nejradši měl asi mazlení se a přeřikávání básniček =))
Samozřejmě, při chvílích kdy spinkal, užívali si opět rodiče =)) hlavně jeden večer byl opravdu vášnivý...


Přeskočím opakující se činnosti a napojim Samovými dalšími narozeninami Sam už si dávno odvykl pít z lahví a už si spokojeně papal kašičky...

...rodiče mezitím připravovali dort...malý Sam z toho všeho ještě neměl moc rozum, ale rozhodně si všiml, že se něco děje a navíc dort vypadal velice lákavě...
A pak už nadešla zaběhnutá rutina...Michael vzal Sama k dortu, sfouknul svíčky, Sas povzbuzovala...Samovy netrvalo dlouho než se ujal asi nejtěžšího dnešního úkolu, sebral síly a...podařilo se mu zdárně vyrůst...Michael se Sas z něj měli obrovskou radost a po spoustě pusinek a obětí mohli všichni zasednout k dortu, na který se Sam asi těšil nejvíc...


-----POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ-----