Zmenáreň

KontraTeam se znovu po krátké přestávce pustil do práce. Tentokrát se jeho obětí měla stát Rachel. Svým pozdním telefonátem značně vyděsila Andy, která se (již tradičně) vrhla k zvonícímu telefonu první. Rachel se tak neustálým opakováním "vrásky... šediny... pomoc!" povedlo něco, co se nepovedlo ještě nikomu před ní. Andy se poprvé dobrovolně nepřihlásila k proměně - naopak si co nejrychleji sedla do křesla v temném rohu, kolíbala se do všech stran a v očích měla něco jako děs. Teď bylo jasné, že Rachel se ujme jedna z dvojice Pavla-Terka. Pavlin prosebný obličej na citlivou Terku zapůsobil. Takže k Rachel míří Terka.



Co všechno se Terce s Rachel přihodilo? A jak Rachel pod jejím dohledem dopadla? Terka vám to raději poví sama:
Se zákazníky se běžně setkáváme u nich doma. S Rachel to bylo jinak. Když jsem jí druhého rána zavolala, abysme se blíže domluvily na schůzce, zněla již klidněji, než Andy o jejím prvním telefonátu vyprávěla. Sama Rachel mi pak navrhla, že bysme se mohly setkat přímo ve městě a nejprve nakoupit nějaké oblečení. Zbytek úprav bysme samozřejmě dodělaly u ní doma.

Stála jsem před Šedivou módou už dobrých deset minut, když se Rachel konečně dostavila. Zprvu mi vůbec nedošlo, že je to ona, koho mám proměnit. Oblečená byla ke svému věku spíš nevkusně. Vlasy měla hrozně prošedivělé a na tvařích tak výrazný makeup, že spíš zdůrazňoval vrásky v jejím obličeji. Přesto se po ulici producírovala jako královna. Rachel se na mě téměř vrhla, nejspíš mě prozradilo žluté tričko KontraTeamu.
"Musíte mi pomoct!" spustila na mě místo pozdravu, "Já nechci být stará!" Najednou jsem se ani nedivila Andy, že ji včerejší hovor s Rachel tak vyřídil. Milou Rachel jsem tedy nejdřív musela uklidnit. Každopádně první dojem sebevědomé stařenky se svým vlastním, i když možná dost střeleným stylem byl už dávno ten tam.

Chvíli na to jsme zapadly do Šedivé módy. Společné vybírání oblečení se ukázalo být nemožné. Rachel se rozhodla sabotovat veškeré moje snažení obléct ji do něčeho vhodnějšího jejímu věku. Neustále pošilhávala ke stojanům s oblečení určeným náctiletým. Když odmítla asi padesátou věc, kterou jsem navrhla, naštvala jsem. Neúprosně jsem ji poslala do kabinky s první věcí, na kterou mi padl zrak. Shodou okolností to byla dobře vypadající džínová sukně sahající ke kolenům.


Zatímco se Rachel s naštvaným skučením do sukně převlékala, vybrala jsem k ní ještě tričko. Chvilku na to z kabinky vyšla jiná Rachel. Najednou z ní byla hezky oblečená postarší dáma. Jenže Rachel chtěla vypadat mladě...

"Nevypadá to tak hrozně," procedila srkz zuby Rachel. Aspoň že tak, říkala jsem si.

Zaplatily jsme nákup a vyšly před obchod. Poblíž jsem si všimla drogerie. Optala jsem se Rachel, jestli by jí nevadilo, kdybych tam zašla sama. Byla asi ještě trochu naštvaná, tak souhlasila. V obchodě jsem hned zamířila k regálu s barvami na vlasy. Zaměřila jsem se na barvy s vysokým krytím šedin. A zatímco obě dvě odbornice přede mnou vsadily na černou, já zabrouzdala v teplejších odstínech. Nakonec to zvítězila mladistvá měděná (pozn.: původně měla být moje Rachel dokonce blonďatá, ale ve střizích, co jí seděly, jsem měla blond jen platinovou, což, myslím, by nebyla úplně nejlepší volba). Přihodila jsem k ní ještě sérum na obnovení vlasového pigmentu, jednu výživnou masku na vlasy a spravný šampón s kondicionérem. Prodavčce jsem u kasy podala požadovanou sumu a odfrčela spolu s Rachel k ní domů přeměnu dodělat.

S vlasama jsem se jí patlala hrozně dlouho! Trochu přistřihnout, prostříhat, nabarvit... Jednu výhodu to mělo. S Rachel jsem si mohla pořádně popovídat. Rachel se rozmluvila o svém životě. Ani jednou se nevdala, přestože zasnoubená byla. Dokonce třikrát.

"Měla jsem prostě smůlu na chlapy," vyprávěla lehce posmutněle, "ale na samotu jsem si už zvykla," řekla nakonec. Už jsem ji neviděla jako protivnou a marnivou babku.

Při líčení volila všechno ve světlých, mladých barvách. Začala jsem dobře krycím maxis makeupem. Hned jakoby vrásek na Rachelině obličeji ubylo. Na rty jsem nanesla lehkou vrstvu zařivého, růžového lesku na rty. Na oči bílé stíny se stříbrnými odlesky a nakonec je ještě zvýraznila tmavě hnědou řasenkou. Výsledek? O něco málo snad přece jenom omládla. Posuďte sami:


Oblečení, do kterého jsem Rachel po dlouhém boji v obchodě navlékla:


Když byla proměna hotová, chystala jsem se odejít. Rachel mě ale překvapila otázkou, jestli bych se s ní nechtěla jít někam pobavit. Chvíli jsem o tom přemýšlela, ale nakonec jsem řekla, proč ne?! Večer jsem stejně neměla co na práci a posezení v baru by mohlo být jen příjemným zpestření. Za pár minut jsme spolu nasedaly do žlutého taxíku a hned na to jsme spolu vyjely vstříc zábavě.

Zamířily jsme do části města, kde jsem o žádném nočním podniku neměla ani tušení. Překvapivě tam ale byl.


Když jsme se usadily k baru, odvážila jsem se ke své nevědomosti přiznat. Rachel se usmála:
"To víš, někdo sbírá zkušenosti ve výchově dětí a někdo..." nedořekla, protože se k nám přihrnul barman s obrovským pankáčem na hlavě a ptal se, co si dáme.
"Ahoj Keve," překvapila ho (a nejen ho) vzápětí Rachel pozdravem. Barman, tedy Kevin, na ni chvíli nevěřícně koukal a pak ze sebe vysoukal:
"Seš to ty, Rachel?"
Rachel přikývla a najednou se ti dva bavili jak staří známí. Pochopila jsem, že je čas se vypařit. Skoro jsem už došla ke dvěma vyhazovačům, co stáli u vchodových dveří.
"Terko?" zaslechla jsem Rachel za sebou. Otočila jsem se. Stála kousek od baru a koukala přímo na mě. S pankáčem Kevinem už nejspíš dokecala. Přišla ke mně blíž a zeptala se, jestli už chci jít domů. Přikývla jsem.
"Tak brzo?" ukázala na své hodinky, bylo právě něco po jedenácté. "Vykašli se na to a pojď si trsnout," řekla Rachel a už mě tahala přímo na parket. Chvíli jsem se jen nervózně pohupovala do rytmu, ale pak si mě Rachel vzala pořádně do parády. Ani nevím, jak se stalo. Předváděla jsem přímo pod DJovým pultem takové taneční kreace, že mi i teď při vzpomínce na ně na rtech naskočí mírný úsměv a tváře se mi zabarví do červena. Tu noc jsem se s tou víc jak půl století starou "dámou" bavila jako snad nikdy v životě.

_________________________________________
Uff... Při psaní to pěkně dřelo (snad to není moc vidět), usoudila jsem, že většina fotek, co jsem nafotila, je na dvě věci a imageshack mě navrch odmítnul poslouchat. Jsem ráda, že jsem ráda. Jdu balit.